U příležitosti rasově-sociálních nepokojů pod Lužickými horami jsme si vzpomněli na dva roky starý příběh zpěváka Aleše Brichty a jeho Deratizéra.
Politici dělaj z každýho vola/ na ulici kradou cikáni kola/ už by to vyřešit měl/ nějakej deratizér. Zapěl veterán českého metalu, načež nafasoval obsílku od policie, kde musel vysvětlovat, jestli to je nebo není rasismus. Vyšetřovatelé nakonec za pomoci znaleckého posudku vyhodnotili, že to na žádný paragraf není, a Brichtu z ničeho neobvinili.
Oč jde? V porovnání s tím, co se teď vykládá v internetových diskusích - kde pochopitelně dominuje bílá, vzdělanější a přizpůsobivější většina - je nějaký Brichta jen slaboučký odvar. Zasloužil by si omluvu. Kdyby teď měla policie postupovat „padni komu padni", tak by se uvyšetřovala k smrti.
Přesto, pro pořádek, a pro ty, kdo nosí trička s Hitlerem a řvou cikáni do plynu, vybíráme: Paragraf 198a: Kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, etnické skupině, rase, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. Paragraf § 261a: Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické nebo komunistické genocidium nebo jiné zločiny nacistů nebo komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
Konec právního okénka.
Na zprávách o demografických statistikách jsou patrné naše potíže se zájmenem „my". V českém tisku čteme, že "přibylo obyvatel České republiky", jako by to byla nějaká cizí země, jako by byla řeč o populačním vývoji v Uzbekistánu.
Napsat „je nás víc" dost dobře nejde. Jednak by to znělo nepatřičně dobyvatelsky, jednak, a to je to hlavní, není jasné, koho ještě do toho „my" počítat. Když demografický růst už tradičně obstarávají přistěhovalci.
Kdo má nárok přičíst se k „my, Češi"? Jaká jsou pravidla?
Ve Zprávách o páté si myslíme, že se s tím dělají zbytečné drahoty. Obvykle nemá valný smysl rozlišovat Čechy s národností českou a Čechy obyvatele České republiky. Čech národní a Čech občanský (s trvalým pobytem nebo občanstvím) vlastně jedno jest. Kdo neskáče, není obyvatel České republiky! Neboli: Čechů přibylo, díky přistěhovalcům. A je to.
Všichni jsme koneckonců potomky nějakého přistěhovalce, jen ten náš, český, se přistěhoval o něco dřív.
Ze 470 nových bytů, které se v létě nabízely v Praze, se jich neprodalo 436. Nabídka je zjevně stále předražená - v Praze si na průměrný stometrový byt vyděláváte skoro třikrát tak dlouho než v Berlíně, například.
Že o nové byty - přinejmenším za ty ceny - nikdo nestojí, to je dobrá zpráva pro příznivce Žižkovského nádraží a dalších míst, na která si brousí zuby developeři se svými megalomanskými projekty. Naděje, že jim nakonec nevyjdou, ještě žije.
A vůbec, vždycky se můžeme utěšit, že jinde je ještě hůř:
Blíží se volba předsedy našeho fotbalového svazu. Z dosavadních zpráv je patrné, že volební kampaň vypadá stejně jako u předsedy FIFA, rozdíl je jen v tom, že Seppa Blattera ty dárečky vyšly podstatně dráž. Za pouhé lístky na Barcelonu by ho nevolila ani Burkina Faso.
Zatímco bankovní akcie padaly téměř střemhlav, představil šéf Erste Group Andreas Treichl nové korporátní logo - pilnou včelu na rudém pozadí. Tohle má být naše nová (Česká) spořitelna.
"Včela vždy byla symbolem spoření, vzájemnosti a pilné a poctivé práce. Použitím tohoto symbolu se vracíme zpět ke kořenům spořitelen, které byly založeny, aby podporovaly růst a umožňovaly lidem postavit se na vlastní nohy," pravil generální ředitel, zatímco na displejích burziánů kmitala červená a ještě červenější čísla.
Vybral si prostě takový normální, obyčejný den. My včeličky jsme akciovým trhům vcelku ukradené.
Na okraj: Je to opravdu dobrý nápad, vetknout si do znaku hmyz? Vědí v Erste, že včela může i bodnout a že jsou lidé, co se hmyzu bojí?
