Topíte plynem? Mysleli jste si donedávna, že šetříte ovzduší, chováte se ekologicky? Omyl, škodíte vlastně podobně, jako kdybyste topili uhlím. Nějak tak se dá vyložit čerstvá zpráva sdělující, že Evropská komise hodlá do roku 2040 postupně ukončit vytápění budov plynem a dalšími fosilními palivy. Zpřísnění má samozřejmě platit i pro výstavbu nových budov, ty od roku 2030 nebudou smět produkovat vůbec žádné emise. A od roku 2027, tedy vlastně už prakticky za pět let, lidé přijdou o nárok na podporu vytápění plynovými kotli. Jde o další soubor kroků, které chce Evropská komise prosadit, abychom v EU dosáhli klimatické neutrality.
Jsem přesně ten zimomřivec, který topí plynem a měl dlouho za to, že je to lepší než topit "čistými" elektrickými přímotopy - z toho se ostatně stal horor, natožpak uhlím v kamnech. Mimochodem si přitápím v kamnech na dřevo, ale to jen příležitostně. Tam mám ekologické svědomí celkem čisté, neboť podle vědců platí, že při spalování dřeva sice uniká do ovzduší CO2, jakpak by ne, ale pokud spadlé stromy nespálíte, v lese pomalu trouchniví, přičemž tlení je cosi jako pomalé spalování, takže se úplně stejné množství kysličníku uhličitého do vzduchu uvolní tak jako tak. Neškodí to tedy. O blahodárném efektu živého hořícího dřeva, živého plamene na lidskou mysl a její tvůrčí schopnosti ani nemluvě.
Kdo se snaží žít ekologicky, nezhoršovat stav planety, neškodit budoucím generacím, má to opravdu složité, což neznamená, že by se snažit neměl. Klasickým a nejenom českým příkladem je přimíchávání biosložek do pohonných hmot. Ukázalo se, že biopaliva životnímu prostředí více škodí, než prospívají, navíc nedělají dobře ani spalovacím motorům a snižují jejich účinnost a životnost.
Proč vlastně zemní plyn škodí? Věděli jsme přece, že při jeho spalování vzniká zhruba o polovinu méně emisí než při spalování uhlí nebo ropy. Známý příklad - zemní plyn pomohl při likvidaci děsivého smogu v Londýně. Problém však tkví v tom, že při těžbě a převozu uniká do atmosféry. Přitom metan, složka, která je v něm obsažena nejvíc, představuje látku s velmi silným skleníkovým efektem, má osmdesát- až devadesátkrát vyšší skleníkový efekt než oxid uhličitý.
Efekt onoho pomyslného skleníku okolo Země zvyšuje natolik, že se úsporu na emisích oxidu uhličitého vlastně anuluje. O velkých únicích plynu se nevědělo, objevily se až poměrně nedávno ze satelitních snímků.
Vytvoříme teď vodíkový trh?
Šťouravého laika pochopitelně napadne, proč tedy raději nezkoušet zabránit únikům zemního plynu při těžbě a transportu, ale technicky je to zřejmě mnohem složitější, speciálně při těžbě, než si dokážeme představit.
Snaha neškodit, nezvyšovat skleníkový efekt, se pak jeví jako poněkud absurdní. Objeví se nějaký nový způsob, jak zvyšování teploty na Zemi čelit, státy i zodpovědní jednotlivci, nadšenci se na to vrhnou (pěstování řepky u nás), ale za chvíli se zjistí, že to bohužel nejen nepomáhá, ale ještě navíc škodí. S plynem podobně.
Evropská komise jako řešení nabízí odklon od zemního plynu a finančně podporovaný, dotovaný přechod na využívání ekologicky vyráběného vodíku nebo bioplynů. Eurokomisařka pro energetiku Kadri Simsonová (Z Estonska) k tomu čerstvě oznámila: "Klíčovým prvkem tohoto přechodu je vytvoření konkurenceschopného vodíkového trhu s odpovídající infrastrukturou." Není divu, při spalování vodíku vzniká vedle značného energetického zisku jako odpad pouze ekologicky nezávadná voda.
Jako laik k tomu opět dodám, že se za prvé snad zase brzy neobjeví nějaký jiný nežádoucí efekt spojený s vodíkem, a za druhé, že přechod na topení vodíkem zcela jistě nebude jednoduchý. Vodík, jak známo, vytváří ve spojení s kyslíkem, který se nachází všude v ovzduší, velmi výbušnou směs. Dá se čekat, že by se musely vytvořit úplně nové distribuční sítě a každý, kdo má kotel na plyn, by si asi musel pořídit kotel jiného typu. Mimochodem, ve městech máme za sebou přechod na kondenzační kotle (nekondenzační už vám třeba v Praze nikdo nepovolí), přechod, který byl velmi drahý a zdaleka ne každý dosáhl na dotaci.
Vrozená česká skepse
Všechny tyto změny jsou náročné a drahé, velká síla tuzemských obyvatel si je zjevně nebude moci dovolit asi ani s dotací a to povede k odporu vůči podobným snahám o snižování skleníkových plynů. Stačí se podívat, jak silný odpor u nás vyvolává chystané postupné odstavování spalovacích motorů na benzin či naftu a přechod na elektromobilitu či alternativní pohonné hmoty, jako je třeba právě vodík.
V Česku dlouhou dobu vládne silná skepse, lidé čím dál méně věří ve smysl ekologických opatření. Nejlépe chápou především to, co je bezprostředně ohrožuje, třeba potíže s vodou - znepokojující fakt, že jim vysychají studny a nemají, čím by zalévali pole. Jakmile se jich klimatická změna dotkne osobně, konkrétně, logicky začnou sami uvažovat o cestách, jak se bránit. Narůstající sucho je taky jedním z důsledků oteplení a klimatické změny, ale "skleníkové plyny" a "skleníkový efekt" nejsou vidět tak jako vyschlá studna, taky proto ten odpor k přechodu na elektromobilitu.
Navíc sama auta na elektrický pohon mají řadu dalších, zatím nevyřešených problémů, které se dnes jeví jako obří překážky: váha baterií, jejich neuhasitelnost, když začnou hořet při havárii, obvykle krátký dojezd, vzácné a nedostatkové komponenty, z nichž se baterie vyrábějí, jejich likvidace.., Pokračovat by se dalo ještě dlouho.
Proto je velmi důležité, aby kroky, jež mají omezit klimatické změny, nebyly zpochybňovány elitami, za něž jsou u nás považováni převážně politici, i když se nijak elitně nechovají. Stejně důležité je klimatické vzdělávání ve školách (pokud možno už od první třídy), i mimo ně. V médiích, kostelech a jinde. Lidé potřebují chápat, že je něco ohrožuje a co to je. Potřebují vědět, že to není hra a že z nich jen firmy nechtějí vydojit další peníze. Potřebují chápat, že jejich děti budou chtít na naší planetě taky žít, ne živořit v padesáti nad nulou, ve zběsilém počasí bez vody.
