Prezidentská volba Česku přinesla velkou změnu. Zatím není příliš vidět, příliš si ji neuvědomujeme, a přece je zásadní. Týká se nejvyššího úřadu, hnutí ANO i Okamurova protestního a proruského hnutí SPD.
Andrej Babiš nepřekvapil, ze sněmovny, kterou léta nazýval "žvanírnou", neodešel, je přilepený na politiku jak moucha na mucholapku. Místo poslance si drží dál, stejně jako si drží místo předsedy hnutí, které více méně vlastní. Tvrdí ovšem, že hlavními tvářemi ANO teď budou exministryně financí Alena Schillerová a exmultiministr Karel Havlíček. Je to změna? Samo sebou že není, oba dva jsou Babišovi až absurdně poslušní, oba bychom mohli nazvat jeho osobními "vykonavači".
ANO je sice "hnutí", ale nikam se nepohnulo, trčí na místě. Ti, kdo by se chtěli někam hnout, končí. V pondělí uskupení opustil ostravský primátor Tomáš Macura, který v prezidentské soutěži volil Petra Pavla, nikoli "šéfa" Babiše. Svůj odchod zdůvodnil takto: "Nemohu se smířit se směřováním hnutí, které je zcela odlišné od situace v době mého vstupu, a současně jsem již ztratil víru v možnost na tom ještě něco změnit…"
Podobně, byť méně radikálně, jedná moravskoslezský hejtman Ivo Vondrák, politik, který rovněž nevolil Babiše, ale Pavla. Položil funkci stranického místopředsedy. V rozhovoru pro Hospodářské noviny řekl, že "poměrně výrazně tlačil na to, ať si řekneme, jestli chceme mít nějaký koaliční potenciál a co vlastně jsme v politickém systému". Popsal, že nevstupoval do "protestního hnutí". Nechtěl vypadat jako pučista, "prostě jsem vše říkal nahlas. Ano, někdo může říct, že jsme si to měli probrat uvnitř, ale ono není kde si to probrat."
Ti dva nabídli tristní obrázek Babišovy politické formace. Jeden "ztratil víru v možnost na tom ještě něco změnit" a druhý říká, že "není kde si to probrat", tedy není s kým debatovat a vše závisí jen na vůli předsedy a jeho vykonavačů. Vedlo to až do stavu, kdy hnutí nemá žádný "koaliční potenciál", tedy nemá s kým se spojit. Babiš ví, že to nejde s Tomiem Okamurou, takže se rozhodl zacílit aspoň na jeho voliče.
To kritizuje Vondrák: "Já takzvanou catch-all party nevnímám tak, jak říká Babiš. Že musíme přetáhnout voliče z SPD, které já mám až za nepřekročitelnou linií jakékoliv spolupráce." Jenomže jak Macura, tak Vondrák jsou zjevně osamocení, proti Babišovi si větší síla v hnutí netroufne jít.
Bez Babiše by ANO bylo líp
Výlov voličů SPD představuje zásadní posun. Okamurovo hnutí se profiluje jako proruské, což dnes znamená něco mnohem horšího než před únorem 2022. Teď už víme, že v Rusku vládne teroristický režim, který nás přímo ohrožuje. Jednou věcí byla Babišova spolupráce s mnoho let proruským Zemanem, druhou je však nadbíhání voličům SPD. Vondrák zřejmě chápe, že mnohem logičtější by bylo hledat demokratické spojence. Jenomže to s Babišem v čele nejde. A nešlo by to ani se Schillerovou nebo Havlíčkem.
ANO má za sebou tři volební porážky a obratem k voličům SPD chce Babiš hnutí zřejmě posílit. Pokud ale svoji rétoriku nezmírní, odejdou od něj pro změnu umírnění voliči. Ti, kteří se na věci dívají jako Vondrák.
Uskupení se ocitlo v paradoxní situaci. Vymyslel a vytvořil ho Babiš, který umí oslovovat davy a slibovat hory doly. Jenomže aby se mohlo ANO vyvíjet, musel by jej teď jeho zakladatel pustit z rukou. Bez něj by mu bylo líp. Potíž tkví v tom, že hnutí nemá náhradu - ani Vondrák, ani Macura nemají sílu oslovovat voliče po celé zemi. A navíc jsou mezi spolustraníky viditelně nechtění. Silné osobnosti jako Pavel Telička a další už zase dávno odešly.
Změny zato čekají Hrad. Přímá volba z úřadu prezidenta udělala centrum moci, centrum nečekaně mohutné síly. Petru Pavlovi dalo hlas 3 359 151 lidí, obří masa. Nebyl kandidátem žádné strany ani koalice, ucházel se o úřad občanskou cestou. A podle toho se taky chová. Od první chvíle jedná naprosto suverénně. Většinou souhlasí s mezinárodní politikou vlády, ale ne zcela, ne ve všem. Navíc je zřejmé, že ho západní politici přijmou, že je jaksi "jejich".
Pavlův vliv umocňuje i ruská agrese proti Ukrajině. Jako bývalý předseda vojenského výboru NATO ví přesně, co se odehrává, a zároveň západní politici vědí, že on je expert s obrovským vhledem do konfliktu. Pavel se ve všem jeví jako pravý opak levého Zemana. Jako voják si uvědomuje, jakou cenu má jednota Západu, proto kritizuje V4, především pak postoj Maďarska. Na Hradě bude od 8. března vládnout Antiorbán.
Co vše to znamená pro vládu Petra Fialy? Na jednu stranu s Pavlem sdílí jasně západní, neruskou a nečínskou orientaci. Avšak v pohledu na Maďarsko už se poněkud rozcházejí. ODS měla Orbána dlouho za vzor, vážila si na něm jeho odporu k "Bruselu". Dnes to s ním má těžší. Pro STAN a Piráty by ale tvrdší postoj k Maďarsku problém představovat nemusel.
Každopádně by se měl premiér připravit na fakt, že Petr Pavel v něčem bude následovat Zemanovy stopy - nenechá si od vlády diktovat. Jistě bude dodržovat ústavu, ale nestane se poslušným vykonavačem vládní vůle. A nepůjde jen o Maďarsko, nýbrž i o domácí politickou scénu.
