Sledovat facebookový profil premiéra v demisi Andreje Babiše, to je zážitek. Veřejně se tam vyznal, že žije ve stresu, pracuje 18 hodin denně (o víkendu však jen 8), kolegové na něj "řvou", že má zvolnit, jinak to vražedné tempo nepřežije a "položí život za vlast". Kam se na pláč Babišův hrabe biblický Pláč Jeremiášův.
Je fascinující, jak je Babiš doma na sociálních sítích, připomíná to symbiózu žahavých ramen sasanek a raka poustevníčka. Časy se mění, na Facebooku má Babiš uvedeno "politik", obklopuje jej komunita, kterou sleduje 157 328 lidí. Stejně jako třeba Donald Trump využívá sociální média jako přímý kanál na voliče, navazuje s nimi osobní kontakt, nepotřebuje prostředníka, noviny, televizi, tady to do lidí sype natvrdo a klasická média stojí kdesi na odstavné koleji.
Zde úvod příspěvku z pondělí 19. února: "Čau lidi, tak kolegové na mě začali už normálně řvát. Prý mám zvolnit nebo to nepřežiju a položím život za vlast. Holky na sekretariátu dokonce stávkujou a odmítají mi vařit kafe. Místo něj mi začaly nosit čaj proti tlaku. Uznávám, těch kafí jsem za jeden den vypil asi deset. Doteď mi pomáhaly zvládat pracovní tempo. Lidi kolem mě tvrdí, že je smrtící. Já ale teda fakt nevím, jak funkci premiéra vykonávat jinak. Potřebujeme rychle udělat analýzy jednotlivých rezortů, stanovit cíle a úkoly. Makáme na věcech, které nikdo nikdy nedělal. V koalici to ani nebylo možné."
Něco mezi "můj milý deníčku" a rozhovorem vyčerpaných přítelkyň večer po šichtě a józe ve vinárně. Babiš tu na sebe "otevřeně" (nevíme, jestli je to pravda, ale to, popravdě, nehraje vůbec žádnou roli) všecko vysype. Přizná vyčerpání, zdůrazní velikou starost okolí o jeho zdraví, což potvrzuje základní atribut vůdcovství, neopomene vypíchnout výjimečnost: "Makáme na věcech, které nikdo nikdy nedělal." Na jakých? To se nedozvíme, protože kdyby je jmenoval, znalec uvidí, že to dělal každý premiér a každá vláda.
Síťované demokratické spoďárky
Dál: "Jsme na vládnutí sami, nikdo nám nechce pomoct. Takže vstávám v 5:00, posílám první smsky kolegům v 5:30, v kanceláři začínáme v 6:30. Celý den mám jednání a schůzky. V pondělí jich bylo třeba 19 naplánovaných a do toho na mě dělají lidi přepadovky, že něco potřebují okamžitě vyřešit. Kolem 21:00 končím v kanceláři, ale ještě tak do 23:00 vyřizuju maily u sebe v Průhonicích. Než si vyčistím zuby a ulehnu do postele, je častokrát půlnoc. A každý den to samé. Tempo 18 hodin denně, o víkendu tak 8, včetně neděle. Prostě jsem takový akční důchodce."
Prostý jazyk (vypadá to, že buď prošel jakous takous korekcí, nebo to psal někdo jiný) a důležitý prvek sebelítosti, jež je sice obecně pohrdána, ale tady funguje, neboť jde o muže s obří mocí, o nejsilnější politickou figuru v zemi. To má čtenář Babišova Facebooku zasunuto v podvědomí, takže ze slabosti se stává cosi jako skromnost či lidová zpověď. Čtenář má pocit, že mocnému muži vidí až do žaludku. Neskutečné. Moderní, nutno dodat. Tohle dnes lidi milujou.
Klíčový prvek toho zčásti falešného lkaní: "Jsme na vládnutí sami, nikdo nám nechce pomoct." Ajajaj. On dobrý, ostatní zlí, něco jako "holky, ten můj je hajzl, s ničím mi doma nikdy nepomůže, myslí jen na sebe, já jsem na všecko sama a fakt už nemůžu dál". Že je Babiš na vládnutí sám? Lež jako věž. Vládne s okamurovci a komunisty a jako síťované, demokratické spoďárky si chce navléknout podporu ČSSD.
Rve to do "čaulidí" pod tlakem, maká dvakrát víc, než když mu bylo 50 a řídil firmu s 35 tisíci zaměstnanci. "Moje tělo mi to říká jasně. Mívám migrény, v neděli mi praskla žilka v oku, měl jsem ho plné krve, takže jsem musel k očnímu. Toho si samozřejmě všimli novináři a začali spekulovat, co mi je. Odpověď je jednoduchá: stres. Spousta z vás ho zažívá taky. Určitě se ale nerozčilujete tak jako já, protože nevidíte den co den, jak nenormálně náš stát funguje, a tu šílenou byrokracii."
Mistrný detail ta prasklá žilka, člověk to úplně cítí, jako by praskla jemu. A pak přijde vrchol: stres, "spousta z vás ho zažívá taky". Splynutí s lidem, samozřejmě že falešné, žena či muž, který má čas brouzdat po Babišově Facebooku, nemaká 18 hodin denně, není ve stresu, spíš se nudí a nemá do čeho píchnout. Jenže koho to zajímá, kdo tak uvažuje? Ne ne, seriál Přátelé je překonán seriálem Babiš krvavé oko, Babiš velemakačenko ve stresu.
Aby starostlivý čtenář nebyl vyděšen až moc, přichází ukolébavka: "Všechny tyhle jednotlivé stresy mě definitivně dohnaly. Stoupl mi tlak tak, že jsem radši zajel do nemocnice. Tam mě do půlnoci vyšetřovali a dali mi nějaké prášky. Až tehdy jsem si uvědomil, že to fakt není sranda. Trochu jsem zvolnil, přešel jsem na dietu, už zase jím místo masa ryby a aerobně cvičím. Cítím se podstatně líp." Jaká úleva, zachránce země se již cítí lépe, děkujeme, neodcházej, makej!
