Po revoluci jsme získali svobodu pohybu jako jedno ze základních práv. Patřila mezi znaky, jež oddělovaly totalitu od svobody. Se základními svobodami se má nakládat nesmírně obezřetně a s mimořádnou úctou.
Svoboda pohybu v době koronavirové byla vládou zásadně, drsně omezena. Nejdřív jsme čtyři týdny nesměli vycestovat za hranice vůbec. Po Velikonocích vláda zákaz nepatrně zmírnila. Do zahraničí můžeme vyjet "v nezbytných a jasně odůvodněných případech". Třeba za rodinou nebo na služební cestu. Po návratu se však musíme zavřít na dva týdny do karantény.
Až na výjimky "hranice nadále zůstávají uzavřené a stále platí zákaz vstupu cizinců na naše území včetně přerušení vydávání víz". Znamená to, že pohyb, který nám zaručuje Listina základních práv a svobod, byl skoro zastaven, ač patří mezi svobody "nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné". Článek 14 Listiny říká: "Svoboda pohybu a pobytu je zaručena." Může být omezena mimo jiné "pro ochranu zdraví", ale pouze "jestliže je to nevyhnutelné".
Každou chvíli slyšíme jiné vyjádření o cestování. Epidemiolog Roman Prymula se dříve nechal slyšet, že hranice zůstanou zavřené dva roky. Pak otočil. Premiér Andrej Babiš oznámil, že by doporučil soustředit se teď na omezení v Česku. Svoboda pohybu ho zřejmě vůbec nezajímá. Minulý týden Prymula prozradil, že se diskutuje o zmírnění pravidel pro vycestování v létě do Chorvatska a na Slovensko. Ministr vnitra Jan Hamáček mluví o "rozvolnění" omezení pro pendlery, aby nemuseli do karantény. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch zas mluví o uvolnění hlavně pro obchod, ekonomiku. Jenomže nejde jen o peníze, ale taky o vztahy, o rodiny.
Miloš Zeman na Frekvenci 1 řekl, "že by hranice měly být uzavřeny rok, nikoliv dva roky, a to proto, aby výjezd nevyvolal vlnu epidemie, což se může stát, zejména když vyjíždíte do zemí, kde ta epidemie ještě neskončila, nu a doporučuji lidem, aby vychutnali krásy české krajiny na své dovolené". (Víme, že jakékoli zákazy se hradní party netýkají. Viz porušování karantény Nejedlým, Zemanovy svačinky s poradci a Mynářovu zabijačku.)
Opravdu bizarní a populistické je, že ve vládě vymýšlejí, jak Čechy pustit do Chorvatska na dovču. Cestou by nikde nesměli vystoupit? Čůrat do flašky? Nebo snad všichni poletí letadlem? Absurdita. Neřídí se Listinou práv a svobod, ale průzkumy veřejného mínění, ty jim zřejmě dostatečně nahrazují ústavu. Mnoha vyděšencům zavřené hranice nevadí, jako jim nakonec příliš nevadil ani totáč.
Klíčový fakt pro naši situaci: jsme chvála bohu členský stát Evropské unie. Jsme stejně Česko jako EU. Skoro každý chápe, jak důležitá, nenahraditelná je pro nás unie ekonomicky. I kvůli tomu je omezení pohybu malér. Jenomže jde o víc. Jsme unie, to znamená, že také žijeme v unii. Máme tam děti, rodiče, přátele (místní i tamní). Tisíce, desetitisíce rodin mají někoho velmi blízkého venku. Tak to bylo i za bolševika, tehdy jsme však my za nimi a oni za námi nesměli. Bolelo to, ničilo to rodiny, vztahy. Dnes se to nesmí opakovat.
Proč nesmíme do Rakouska?
Vláda nám dovoluje vyjet za rodinou (nikoli za jinak blízkým člověkem), jenomže po návratu musíme na 14 dní do karantény, což nás zásadně omezuje. Proč? Pokud pojedu za dcerou do Rakouska, budu se tam chovat úplně stejně jako tady, když jdu na poštu. Budu nosit roušku, budu se chovat opatrně. Proč bych pak měl dva týdny trčet v karanténě? Jsem snad nesvéprávný?
Chápu, že není rozumné jet do země, kde kulminuje pandemie. Ale proč to nenechají na mně? Proč mi to nařizují? Kdo nemusí, ten se tam nepožene. Proč nejet do Rakouska, Německa?
Jiný příklad. Češka s trvalým bydlištěm u nás se provdala za Němce. Bydlí a pracuje v Německu, žije na hranicích, v oblasti Ebersbach-Neugersdorf/Jiříkov, okres Děčín. Rodinu má v Česku, dříve ji běžně navštěvovala, teď nesmí. Buď se vrátí do Česka, ale bez manžela, nebo zůstane v Německu, ale bez možnosti být v kontaktu se syny a vnoučaty, které miluje. V Česku má lékaře, které musí navštěvovat, schránku na poště, úřady, které občas potřebuje. Neví, co má v nastalé situaci dělat. Není sama, takových lidí je hodně.
To je přesně ono: už nejsme jen Česko, ale unie. Žijeme v unii a jsme dál Čechy. Na tohle Babiš a spol. zapomněli, kašlou.
Ta paní napsala ministru vnitra Janu Hamáčkovi. Odpověď jí přišla, jak mi napsala, "asi z nějakého automatu". Poslala mi ji, je jí platná jak mrtvému kartáček na zuby. Občan vnitro nezajímá. Odpověď končí "S pozdravem Informační linka OAMP MV ČR".
Obrátila se na Generální konzulát ČR v Drážďanech. Odpověděli, že "dle aktuálního znění výjimek můžete do ČR bez karantény vcestovat pouze v mimořádných situacích. Což by u Vás mohl být termín u lékaře. Bohužel musíte mít písemnou pozvánku od lékaře na daný den". Dodali, že "bohužel nikdo z vlády nemyslel na stále žijící české osoby v zahraničí". Jak už jsem napsal, takových lidí není málo. Nikdo na ně nemyslí.
Vláda se svobodou pohybu nakládá, jako by neměla cenu. Nevnímá, že nejde jen o dovolenou v Chorvatsku, nýbrž o životní vazby. A s těmi se musí nakládat velmi opatrně. Pokud mají státy vrchol epidemie za sebou (typicky Rakousko) a pokud lidé dodržují zásady opatrnosti, není dobré zavírat hranice. Jaký je rozdíl, jestli jedu za synem do Berlína, nebo jedu pro hřebíky do narvaného Hornbachu?
Znovu a znovu si opakujme, že jsme země Evropské unie, a trvejme na tom proti Zemanovi a proti Babišovi a proti Prymulovi a proti Hamáčkovi i dalším omezovačům našich práv a svobod. Covid-19 se nesmí na dlouhou dobu povést to, co nám provedli komunisté.
