Od následujícího pondělí zrušil Pražský městský soud čtyři naprosto klíčová opatření ministerstva zdravotnictví. Týkají se přímo našich základních práv a svobod - omezení volného pohybu a maloobchodu v době koronavirové pandemie. Soudce Štěpán Výborný tak svým rozhodnutím vyhověl žalobě odborníka na zdravotnické právo Ondřeji Dostálovi.
Základní výtka laicky vysvětleno zní: stát hovořil o celorepublikové krizi, pandemii, na začátku použil správně zvolené normy, tedy zákon o bezpečnosti a krizový zákon. Pak ale vláda "správný postup opustila" a "soudu není zřejmé" proč, vláda totiž vůbec nevysvětlila, proč tak učinila. Tedy proč se opatření najednou, viděno zvenčí zcela bezdůvodně, začala zavádět podle zákona o ochraně veřejného zdraví.
Soudce Výborný argumentoval, že tak zásadní zásahy do našich práv nelze svěřit do rukou jednoho správního orgánu (v daném případě ministerstva zdravotnictví). Musí o nich rozhodovat celá vláda. Právě proto se měla dál řídit krizovým zákonem.
Důležité: důraz na celou vládu znamená také důraz na kolektivní odpovědnost. Známe to z dřívějška, když přijde na lámání chleba, zodpovídat se za přijatá rozhodnutí (třeba o privatizaci) musí každý ministr či každá ministryně zvlášť. Vláda od soudu dostala krátký čas na to, aby věci uvedla na pravou míru a opatření sama nebyla ani posuzována, ani zrušena.
Po rozhodnutí soudu se však ještě víc nabízí otázka: proč vláda najednou přepnula do jiného režimu, proč se rozhodovalo podle zákona o ochraně veřejného zdraví? Co tím kabinet sledoval?
Jedno vysvětlení už se veřejně probíralo, údajně mohlo jít o náhrady škod, které vznikly podnikatelům a organizacím. Podle zákona o veřejném zdraví by nemusely být vypláceny. Ministryně Schillerová to odmítla. Jiné vysvětlení: veškerou odpovědnost po přepnutí do (podle soudu nezákonného) režimu nesl ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO).
Jak Vojtěch "nebyl slušnej"
Ministr je viditelně slabý. Těžko můžeme zapomenout na jednu z prvních vládních tiskových konferencí, kde premiér Babiš potupně nutil Vojtěcha, aby jmenoval údajného viníka jeho tvrzení, že se lékařka jedné soukromé laboratoře ocitla v karanténě: "Tak řekněte přesně, kdo vám to řek. Nebuďte slušnej." A Vojtěch jako poslušný pejsek "nebyl slušnej" a to jméno nakonec řekl.
Kam mířím? Ministr Vojtěch není osobnost, která umí říci ne. Sice nerad, věděl, že to nemá dělat, ale na povel šéfa nakonec úředníka Státního zdravotního ústavu veřejně práskl. Pro Babiše může být velice výhodné, když takový člověk de facto rozhoduje o všem v zemi. A když tenhle poslušný politik sám nese odpovědnost za vládní (chápej Babišova) rozhodnutí.
Víme, jak to bylo s Ústředním krizovým štábem. Babiš jeho uvedení v život zdržoval, co to šlo. A chybně. Když už to nešlo jinak a štáb začal pracovat, se svou vládní většinou se premiér postaral o to, aby ho neřídil "rival" Jan Hamáček (ČSSD), ale Roman Prymula, náměstek ministra Adama. A potom zase přehodil výhybku. To když se Hamáček ukázal jako nezbytný pro jednání s Číňany.
Babiš chce vládnout sám. Vybírá si poslušné lidi. Adam Vojtěch je poslušný, přesvědčil nás o tom. Pražský městský soud je taky "poslušný", zjevně však poslouchá nikoli premiéra, ale zákon. Pro Babiše je to tvrdá lekce: nejste Orbán, nemůžete si tu dělat, co chcete, v Česku platí právo.
A ještě dodejme, že by bylo zajímavé jednou zjistit, proč vlastně Babiš zavelel k opuštění krizového zákona. Jestli šlo o to, aby oslabil roli ministrů ČSSD ve vládě, nebo jestli sledoval nějaké jiné cíle.
