Už zase tu máme "začátek konce Andreje Babiše"? Nebylo to tu už někdy? Po Čapím hnízdu, korunových dluhopisech, spřáhnutí se s extremisty či masových demonstracích na Letné? Raději pomalu. Schopnost hnutí ANO přežít nejrůznější skandály svého šéfa je empiricky prokázaná.
Premiérův tým jistě už pečlivě láduje do grafů stoupající počty nakažených a mrtvých v Evropě, aby pro voliče vyrobil plačtivý příběh, jak to Česko na podzim odneslo za všechny ostatní. Snad se tím Andreji Babišovi nepodaří překrýt totální zářijové fiasko v přípravě země na návrat viru. Vyloučené to ale stále není.
Přesto je zjevné, že se minimálně otřásá jedno z pravidel posledních let české politiky: ať se děje cokoliv, hnutí ANO vždy drží nějakých 30 procent voličské přízně.
Kdo z oponentů se však chce radovat nad koncem premiéra ve střetu zájmů a vidí už na dohled nový kabinet demokratů, měl by si nejprve odpovědět na jednu nepříjemnou, leč podstatnou otázku: opravdu všichni voliči ANO, kteří se nyní odvracejí ve zlobě od vůdce, půjdou v dalších volbách hodit hlas předsedovi Pirátů či občanských demokratů?
Až se probudí Okamura s Klausem
V posledním průzkumu agentury Kantar pro Českou televizi nejsou ani tak zajímavá procenta ve volebním modelu, která ohlašují nejmenší popularitu ANO od sněmovních voleb. Pád na 24,5 procenta je jistě dramatický, ale už jsme asi zapomněli, že třeba v červnu 2019 (tedy v čase masových demonstrací) mělo ANO v jednom průzkumu 25,5 procenta - a rychle se pak vrátilo nahoru.
Mnohem pozoruhodnější je jedna zasunutá tabulka, kterou média skoro vůbec nezmiňovala - zatímco během první vlny pandemie politickou situaci jako dobrou hodnotilo přes 60 procent dotazovaných, nyní je to jen procent 27. A křivka padá zhruba stejnou rychlostí, s jakou roste počet nakažených a zemřelých na koronavirus.
To asi nebudou lidé, kteří najednou odhalili demokratické hodnoty předsedy Senátu při cestě na Tchaj-wan. Ani ti, kteří si konečně s nadšením přečetli program digitalizace od Pirátů. Mnohem spíše to bude obrovská porce lidské zloby na premiéra, který je podrazil. Není vůbec vyloučené, že v kvótním vzorku se ocitl i někdo z těch, kdo nyní tak usilovně vyřvával na pražském Staroměstském náměstí, až z toho chytil covid i pendrek.
Převaluje se tu tedy velká vlna nespokojených, kterou bude chtít přitáhnout zpět Babišův tým i zlákat demokratický tábor. Usuzovat nyní z jednoho průzkumu, že tento boj vyhrála demokratická opozice, a už počítat mandáty, by bylo velmi předčasné. Výrazně skočili nahoru jen starostové, kteří ale často fungují pouze jako přestupní stanice - nikomu nevadí, ale pevné jádro voličů mají nejslabší.
Jako by se zapomnělo, že v Česku nemáme jen opozici demokratickou, ale na výběr je tu i ta extrémní, které právě totální vládní imploze a chaos mohou tuze svědčit. Komunisté se sice zdiskreditovali podporou vlády, ale je tu vždy připravený Tomio Okamura, který po několika slabších měsících slušně zvládl krajské volby a stabilizoval svou podporu kolem osmi procent. A také nezapomeňme na juniorního Václava Klause - všichni se mu sice vysmívají a je jistě se svým hnutím daleko za očekáváním, ale přece jen se pomalinku vyšplhal na tři procenta - to není zas tak špatná výchozí pozice do sněmovních voleb, zvláště když finální část kampaně bude plná negace a velkých peněz. Pokud by si navíc pánové Okamura s Klausem jr. plácli na předvolební koalici, možná bychom se divili, kdo by tu nakonec skončil jako jedna z nejsilnějších sil nové sněmovny.
Program není, koalice v dáli
Jak mohou demokratické strany voliče odpadající od ANO zachytit, aby se nezahleděli do extrému? Určitě ne jen výčtem premiérových chyb - to stačí možná na odklon voličů od hnutí, ale už ne na jejich přilákání k nejvážnějším vyzyvatelům vlády, tedy Pirátům či ODS. Asi nikoliv náhodou také Kantar posílení těchto stran nyní nijak zvlášť nenaznačuje.
Chce-li demokratická opozice uspět, potřebuje negativní energii zklamaných voličů přetavit v něco pozitivního. K tomu jí mohou pomoci dvě věci: dobrý program a utvoření stabilních předvolebních koalic.
V prvním ohledu je zde už roky nabídka tragická. Program ODS Země, která vítězí je plný populistických absurdit a naštěstí pro stranu zcela zapadl. Pirátský spis Budoucnost řešíme teď je sice o něco dotaženější, ale k taháku má daleko. Zbytek stran pro jistotu nenabízí program vůbec žádný. Ne náhodou opozice nedokázala z chaosu jednotlivých dílčích návrhů mezi první a druhou vlnou pandemie uplést pro voliče reformní příběh, který by plně ukázal, jak nekompetentní vláda je. A momentálně to není lepší.
Co se koalic týká, je situace o trochu lepší - Piráti tendují ke starostům, ODS přesvědčuje TOP 09 a lidovce. I na tomto poli ale ještě zbývá hodně práce. Bartošovi lidé v umanuté extrémní transparentnosti zveřejnili svou analýzu spojení se starosty, takže třeba již víme, že proti spojení se STAN jsou z různých důvodů krajští Piráti na Zlínsku, Liberecku, Vysočině i dalších regionech. Na druhé straně paradoxně spolupráci nepomáhá ani současný vzestup popularity starostů - ti už několikrát při spolupráci s TOP 09 či lidovci potvrdili, že vysoké ambice jim nejsou cizí. Pokud nyní v průzkumech atakují 10 procent, spokojí se s nabídkou Pirátů na starostenskou jedničku na společné sněmovní kandidátce jen ve třech krajích republiky? A jak se jim bude líbit navrhovaná stínová vláda s 11 Piráty včetně lídra a jen čtyřmi portfolii pro ně?
Všechny tyto bolehlavy opoziční spolupráce Pirátů a starostů jsou však drobnostmi ve srovnání se zamýšlenou konzervativnější koalicí ODS, TOP 09 a lidovců, kde není vyřešeno vůbec nic. Tedy kromě společné nerozborné shody na nepřekonatelných rozdílech v evropském programu či absolutní jistota toho, že lidovečtí voliči vždy a za všech okolností bez milosti vykroužkují jakéhokoliv bezvěrce ze spřažených liberálních stran.
Páně profesorův program
Že se popularita stran po letech stagnace začala hýbat, je celkově dobrá zpráva. Že se ale pohnula nikoliv vlivem pozitivní vlny nových sexy opozičních alternativ, nýbrž obří zlobou nad nezvládnutou druhou vlnou pandemie, je již o poznání smutnější. Česko netvoří jen Praha 1 a Brno-střed. Pokud pánové Okamura a Klaus vymění své dosavadní lísání se k Andreji Babišovi za odstřelování neschopné vlády, jistě si několik procent z naštvaných řad dosavadních voličů ANO odloupnou.
Předseda ODS Petr Fiala rád zdůrazňuje, že dělá pěkně popořádku jednu věc po druhé, nyní se ale pokouší o bizarní zkratku, ze které možná ani žádnou popularitu navíc nevytříská. Po konci nouzového stavu zde rozhodně není prostor pro úspěšné hlasování o nedůvěře vládě. A pokud by mu to snad vyšlo, jen by se tvářil jako Jiří Paroubek po pádu Topolánkovy vlády v roce 2009.
Připomeňme tedy panu profesorovi jeho vlastní recept: nejlepší je postupovat krok za krokem. Tedy připravit kvalitní reformní program, který opozičním stranám chybí už od roku 2017. Plácnout si případně na předvolební koalice, pokud lídři skutečně věří, že nespokojence, kteří se nedostanou na společnou kandidátku, dokážou umravnit.
A teprve až bude jasné, že se zloba na vládu za nezvládnutou koronavirovou krizi nepřelila k extrémním a nesystémovým stranám, je možné smysluplně uvažovat o začátku konce vlády Andreje Babiše.
