Ceny benzínu pomalu testují psychologickou hranici 40 korun. Nemusíme u toho jen nadávat. Tak třeba: Česká republika je jednou z mála zemí na světě, možná jedinou, kde je půllitr kvalitního čepovaného piva levnější než litr bezolovnatého paliva u benzinové pumpy.
Máme na mysli Natural 95 versus dvanáctku Plzeňský Prazdroj. Pojďme na to (v korunách):
Jižní Čechy 37,22. Ústecko 37,25. Praha a Plzeň 38,19. Jižní Morava 38,25. A tak dále. (Zdroj: Průměrná cena podle firmy CCS).
U zlatého tygra 38. U Jelínků 38. U dvou koček 36 (harmonikář není v ceně). U dělového kříže 37. V Kolkovně 42 a U Pinkasů dokonce 43, ale U přístavu v Holešovicích jen 31, stejně jako za rohem V domově. U zeleného stromu 33,90. (Zdroj: Aktuálně.cz. Obešli jsme to poctivě asi před měsícem, věříme, že čísla stále platí.)
Poměr cena benzínu/cena točené Plzně se v naší zemi nazývá Koeficientem národní soudržnosti. Zkoumali jsme archivy a zdá se nám, že kam až historie motorismu sahá, vždycky byl tento index vyšší než 1. Stojí na tom ekonomika a vlastně celá země.
Jde pravděpodobně o nejstarší společenskou smlouvu, která u nás dodnes platí.
Ne „vláda, která zdraží pivo, padne". Ale vláda, která zdraží pivo ještě víc než benzín.
Jestli se vám to nelíbí, změňte lokál. Třeba ve Venezuele prý stojí litr benzínu v přepočtu dva eurocenty. V Kataru 18 eurocentů. U nás 1,51 eura, ale zase máme tu Plzeň.
Podle precizního žebříčku na adrese http://www.mytravelcost.com/petrol-prices/ je benzín u českých pump stejně drahý jako ve Rwandě a Džibutsku. O čem to svědčí a co z toho plyne, to si umíme jen představovat, ale je to docela zábavné.
V Saúdské Arábii sice stojí benzín 4 koruny, ale za jejich vodné, natož stočné, pokud nějaké mají, bychom to neměnili.
Ještě dráž než my tankují například Němci, kteří ovšem neznají dálniční známky, nebo Finové, Francouzi a nešťastní Řekové. Vůbec nejdražší je údajně benzín v Turecku (ach, to hospodářství). Ale řekněte: existuje snad v takových zemích nějaká hospoda, kde vám přinesou půllitr Prazdroje za euro a tři čtvrtě? To sotva.
Náš daňový poplatník je ždímán u benzínek, ale pak je mu dopřáno to zapít. Většina států, včetně těch Spojených, si voliče zavazuje opačným způsobem: dostupný benzín, dražší alkohol. Vždycky z toho vyleze více-méně snesitelný kompromis, protože kombinaci benzínu za hubičku a kruté prohibice si mohou dovolit jen ropní šejkové.
Česká vláda, i když se to zdá už nemožné, vymýšlí nové a nové benzínové daně. Kartel čerpacích stanic pitvá antimonopolní úřad už rovných deset let. Tehdy stával benzín o desetikorunu méně. Motoristé reptají, ale jinak je ještě klid.
Skutečný sociální smír padne teprve tehdy, když se vládní daňoví kouzelníci zaměří i na jiné pohonné hmoty. Takže pozor!
