Luděk Navara Luděk Navara | Komentáře
20. 8. 2018 10:20

Češi chytají obraz ztraceného roku 1968, ale místo tváře zla vidí jen zmatený odlesk

Těžko říct, co si vlastně v srpnu každý rok připomínáme, třeba si jen libujeme v té nespravedlnosti. Možná vzpomínáme na konec jednoho velkého snu.
Vzhledem k současnému zakotvení země v mezinárodních strukturách nový osmašedesátý nehrozí, ale jako bychom to navzdory těm mrtvým a všem těm obrazům z archivů brali pořád jako samozřejmost.
Vzhledem k současnému zakotvení země v mezinárodních strukturách nový osmašedesátý nehrozí, ale jako bychom to navzdory těm mrtvým a všem těm obrazům z archivů brali pořád jako samozřejmost. | Foto: Publikace Okupace 1968 a její oběti, VHÚ

Je to něco jako národní povinnost. Každý rok v srpnu si Češi i Slováci připomínají sověty organizovanou okupaci v roce 1968 a ta podivná "oslava" národní tragédie má podobný průběh: Objevují se nová svědectví a nová (definitivní) čísla o počtu mrtvých; nové příběhy z těch osudových dní, nové zapomenuté fotografie a záběry; v televizi běží filmy s tematikou roku 1968; bezpochyby žádnou jinou národní tragédii neprožíváme tak silně, jako právě osmašedesátý. Ale proč? Víme vůbec, co nám ti "Rusáci" tehdy vzali? Byli bychom svobodným a prosperujícím demokratickým státem, kdyby "nepřijeli"? Odpověď je možná krutá, ale zní takto: nejspíš ne, nebyli. Je totiž pravděpodobné, že realita rozdělené Evropy by demokratické změny v tehdejším Československu neumožnila a dopadli bychom třeba jako v Polsku, kde si role okupantů a okupovaných pod dozorem Moskvy rozdělili Poláci sami mezi sebou.

Tak proč máme ten osmašedesátý tak hluboko pod kůží? Protože jsme byli zrazeni státem, který nám dávali za vzor a kterému jsme tehdy (někteří) věřili? Který nás pomohl osvobodit od Hitlera? Pchá! Takových zkušenosti Češi a Slováci mají na rozdávání. Stačí připomenout Mnichov a Francii, která nám předtím pomohla osvobodit se od Habsburků a pak na nás zapomněla.

Nebo snad proto, že okupace odstartovala tupou normalizaci s veškerou tou falší a rezignací sedmdesátých a osmdesátých let? No…, přece padesátá léta byla mnohem horší!

Nebo stojí za to připomínat právě sovětskou okupaci, protože při ní zemřelo tolik lidí? Tak s tím opatrně, protože těch, kteří zahynuli v komunistických lágrech, na popravištích, ve vyšetřovnách StB a u železné opony bez ohledu na okupaci bylo víc!

Nebo je ten srpen 68 výjimečný v tom, že jsme tehdy měli čestné a statečné představitele, kterými jsme věřili? Ehm, ikonická postava Pražského jara, Alexander Dubček, podepsal ostudný "pendrekový zákon", který dovolil perzekuci demonstrantů, už o rok později.

Nebo je osmašedesátý vnímaný tak silně, protože jsme čelili nájezdu cizích vojáků na naše území? A byla to ve střední Evropě tak výjimečná zkušenost, když od konce nacistické okupace uběhlo tehdy jen třiadvacet let?

Nebo jsme snad projevili při obraně země nebývalé hrdinství, odvahu, šikovnost a prozíravost? Nebyli jsme naopak překvapeni a zoufale zaskočeni?

Těžko říct, co si vlastně v tom srpnu každý rok připomínáme, třeba si jen libujeme v té nespravedlnosti. Možná vzpomínáme na konec jednoho velkého snu, protože ten sen, to je paradoxně nejspíš skutečný obraz doby -  ten sen neměl pevné kontury, ale znamenal nejvíc. A okupace ho zničila.

Znamenala definitivní konec nadějí, které přišly po letech beznaděje. "Rok vznícených nadějí a ledové sprchy okupace," napsal Petr Pithart o osmašedesátém. Okupace ale přece jen jeden zásadní vzkaz přinesla: znamenala jasné a průzračně čisté poselství všem pochybovačům, co to komunismus je; protože jak napsal Pavel Tigrid v knize Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu: "Když někam vpadnou cizáci, aby zničili, co lidi v té zemi chtějí, tak je přece věc jasná, ne?" 

Okupace? Dubček to nemohl ani vyslovit, neměl odvahu, bylo to tabu. Ustoupili jsme síle a šli jí vstříc, porážka byla nevyhnutelná, říká Petr Pithart
31:26
Okupace? Dubček to nemohl ani vyslovit, neměl odvahu, bylo to tabu. Ustoupili jsme síle a šli jí vstříc, porážka byla nevyhnutelná, říká Petr Pithart | Video: Daniela Drtinová

Okupace byla tedy jasná pro všechny a v celém světě, kam se rozběhly obrazové záběry z ulic československých obcí a měst: ten obrazový doprovod, který umožnila šířit tehdy stále dokonaleji pracující média, to už byl nepřehlédnutelný vzkaz všem: "My jsme tady v té malé zemi sice možná něco jen hledali, ale mysleli jsme to dobře. Vy - velcí - jste nám ani nedali čas na to hledání."

To je vzkaz roku 68, ale možná zní jen jaksi mimochodem, vedle dalších, nad kterými je dobré přemýšlet: třeba, že ideály a touha (samy o sobě) lepší budoucnosti nezajistí. Že nestačí myslet to dobře a nemít program a zajištění; to je příliš málo. Že je třeba ještě vědět, o koho se mohu opřít a komu naopak věřit nesmím. Kdo je přítel a kdo se jen tak tváří. To jsou poselství roku 1968 a nad nimi bychom měli přemýšlet, až budeme vzpomínat na památku obětí.

Vzhledem k současnému zakotvení země v mezinárodních strukturách nový osmašedesátý nehrozí, ale jako bychom to navzdory těm mrtvým a všem těm obrazům z archivů brali pořád jako samozřejmost. Jak je to možné, když si právě okupaci připomínáme tak silně?

O jednu věc jde totiž stále: o vztah k tomu průzračně čistému poselství, které ukazuje, co je to komunismus a jak to s námi mysleli vládcové v Moskvě: kdo navzdory všem těm opakujícím se obrazům ještě i dnes pochybuje o zločinech, o úmyslech, o mrtvých, raněných, o zničených snech i majetku, o tom, co se v osmašedesátém stalo, ten bezpochyby nemá čisté svědomí. A je dobré se před ním mít na pozoru. A je jedno, jestli mluví rusky, nebo česky.

 

Právě se děje

před 27 minutami

Robert Šlachta představil své politické hnutí Přísaha

Bývalý ředitel policejního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Robert Šlachta zakládá hnutí Přísaha, se kterým se chce zúčastnit podzimních voleb do Poslanecké sněmovny. Oznámil to ve středu na setkání s médii.

"Chceme a budeme sloužit lidem, občanům naší země, postavíme se čelem k nespravedlnosti a rozkrádání státu. Postavíme se čelem k aktivistickým nesmyslům, které zamořují naši společnost. Postavíme se na stranu lidí, kteří jsou základem naší společnosti," stojí na webových stránkách hnutí.

Své hnutí odmítl charakterizovat jako konverzvativní, liberální, levicové či pravicové. "Moje odpověď je ani jedno. Jsme hnutí spravedlivého středu," řekl. Mimo jiné slíbil například důsledné řešení migrace.

Dalšími zakladateli hnutí jsou taktéž bývalí policisté Tomáš Sochr a Jiří Komárek, právnička Eva Gajdošík a sociální pracovnice Jaroslava Pauchová.  Financovat hnutí plánuje Šlachta z vlastních peněz, společně se Sochrem si vzal půjčku.

Zdroj: Domácí
před 35 minutami

Ruský parlament ratifikoval prodloužení smlouvy o kontrole jaderných zbraní

Ruský parlament ratifikoval prodloužení rusko-americké smlouvy o kontrole jaderných zbraní, na kterém se v úterý dohodla Moskva s Washingtonem.

Zdroj: ČTK
před 37 minutami

Koruna zpevnila pod 26 korun za euro, silnější byla naposledy před covidem

Česká měna dnes dopoledne posílila pod 26 korun za euro, poprvé od doby před vyhlášením nouzového stavu kvůli koronaviru loni v březnu. Vyplývá to z informací na webu Patria Online. Podle analytika Patria Finance Tomáše Vlka může mít vliv na kurz vyjádření guvernéra České národní banky Jiřího Rusnoka o možnosti zvýšení úrokových sazeb.

Podle Vlka se do povědomí investorů postupně dostává předpoklad, že koruna se letos může stát jednou z mála měn, u níž poroste úročení. "Naposledy na možnost zvýšení sazeb upozornil v rozhovoru guvernér Rusnok," doplnil.

Česká měna končila proti euru loňský rok kolem úrovně 26,20 korun za euro, oslabila během něj vlivem epidemie koronaviru zhruba o tři procenta. Od počátku letoška ale postupně posiluje.

Zdroj: ČTK
Další zprávy