Zpráva Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ): loňský rok byl v Česku nejteplejší od roku 1961, průměrná teplota 9,6 stupně Celsia byla o 1,7 stupně vyšší, než je dlouhodobý normál. Zatím nejteplejší byly roky 2014 a 2015 s průměrnou teplotou 9,4 stupně Celsia.
Nezpochybnitelný fakt, který má v době postfaktické, kdy fakta hrají malou roli nebo jsou zpochybňována, zvláštní hodnotu. Teploměry a "suchoměry" fungují nejen u hydrologů a meteorologů, ale taky v našich hlavách. Přírodu obecně vnímáme podstatně méně (i to je typický jev doby postfaktické), ale to, co se odehrává v posledních letech, nám těžko mohlo uniknout - citelná klimatická změna.
Meteorologové sdělili, že vyjma února a března byly loni všechny měsíce teplotně nad normálem, který je počítán z období 1981 až 2010. Duben a květen byly nejteplejší od roku 1961. Leden, červen a srpen byly zaznamenány jako silně nadnormální. Loni v dubnu se teploty blížily k tropické třicítce. A 1. srpna v Řeži u Prahy naměřili 38 stupňů…
Počasí se změnilo, klima se změnilo, dál se mění a už ani moderní, mnohdy městský člověk v Česku to nemůže nezaznamenat. Vedra by nebyla ještě tak zlá, kdyby je neprovázelo katastrofální sucho, naší zemi už čtyři roky chybí déšť, voda a začíná se to viditelně projevovat.
Zároveň víme, že za sucho si z nemalé části můžeme sami, není to "vina počasí", ale naše vina, neboť jsme nešetrně, vydřidušsky, lhostejně nakládali s vlastní krajinou.
Citát z rozhovoru Respektu s ekologem Davidem Pithartem: "Nedokážeme už v krajině udržet vodu. Když narovnám tok, voda rychle odteče. V přírodním korytě je v daném okamžiku až třikrát víc vody než v regulovaném. Narovnaná řeka nebo potok také přestanou erodovat své břehy, zahryznou se do dna a prohlubují se, zaklesávají. Voda se pak tolik nedostává do nivy a hladina podzemní vody klesá."
Dál: "Když jste ale na poli, na Hané, v poledne 5. srpna, je to totální výheň a Sahara. Slunce ohřívá půdu, od ní se zahřívá vzduch, což pociťujete nejen vy, ale také úroda. Zemědělcům pak nezbývá než věřit, že zaprší, což se v poslední době ukazuje jako iluzorní. A letošní jaro bylo opravdu výjimečné: sucho šokovalo tím, jak brzy přišlo."
Víme to (vědci to vědí dlouho), uvědomujeme si to, dokonce i vláda už to ví. Taky ví, co proti suchu dělat, jak se bránit, jak vodu v zemi zadržovat, ví se, že betonovat, meliorovat, hnojit a hnojit a hnojit je katastrofa, ví se, jaké rostliny nevysazovat (ale vysazují se) a že musíme přírodu vracet do původního stavu (a nevracíme ji tam). Nestačí už žvanit (ale dál se žvaní), psát zprávy a "jednat", je životně nutné něco dělat.
Vědci a vláda vědí, ale to by nestačilo. Vědí to už i občané, alespoň to vyplývá z průzkumu agentury Median pro Český rozhlas, kdy byla více než tisícovka respondentů tázána na hrozby vojenské, politické, sociokulturní i environmentální. Z odpovědí vyplynulo, že Češi jako největší hrozby vnímají ty, které jsou spojené se změnami klimatu. (Terorismu se bojí méně než v minulosti.)
Trvalo to několik let, ale faktum sucha a zvýšených teplot nakonec porazilo všelijaké v Česku nefaktické či méně faktické hrozby, jako jsou uprchlíci.
Sociolog Daniel Prokop (Median): "Výrazně posílilo vnímání environmentálních hrozeb - to znamená změn klimatu a jejich vliv na úrodu a stěhování lidí po kontinentech a podobně. To byl ještě loni v podstatě tak marginálně vnímaný problém, který za velmi vážný označovalo 38 procent lidí, dneska to je 52 procent lidí."
Respondentům byla taky kladena otázka, zda by kvůli hrozbě nedostatku pitné vody omezili vlastní spotřebu. "Určitě ano" odpovědělo 60 procent dotázaných. A je celkem jedno, že méně jde o omezování spotřeby vody jednotlivcem a řádově více o zadržování vody v krajině. Podstatné je, že lidé ten malér konečně trochu víc vnímají a bojí se důsledků.
Mezi hrozbou terorismu (či migrace) a sucha je zásadní rozdíl. Terorem nás politici manipulují, používají ho jako masivní hrozbu a sebe vydávají za zachránce. Přitom Česko není, jak každý ví, epicentrem běsnění džihádistů. U sucha je to naopak, kvůli své poloze a lhostejnosti ke krajině jsme se stali evropským epicentrem sucha. Je to malér, který by stát (politici) měl řešit a zatím skoro neřeší.
Ještě jedna citace Davida Pitharta: "… roste počet kilometrů revitalizovaných toků. Vzhledem k celkové délce regulovaných potoků a řek je to ale pořád jen kapka v moři. Revitalizuje se méně než procento délky toků ročně."
Zoufale málo. Ale my víme, co máme dělat, a politici vědí, že nedostatek vody my, občané, pociťujeme jako faktickou hrozbu. To by je mohlo uvést do pohybu, tady mohou předvést, jestli jsou skutečně tak schopní, jak se dělají.
