Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
27. 2. 2020 7:29

Česká armáda připomíná dálnici D1. Zbyla z ní jen kostra, varuje generál Opata

Když jsem psal o tom, jak jsme vlastně bezbranní, jeden čtenář mi vzkázal v mailu: „No tak nás zase zaberou Rusáci. A co?“ A nic, jenom ztratíme svobodu.
Generál Opata: Dvě procenta HDP na obranu dávat musíme, z armády je torzo. Premiér Babiš: Když bude stabilní ekonomický růst...
Generál Opata: Dvě procenta HDP na obranu dávat musíme, z armády je torzo. Premiér Babiš: Když bude stabilní ekonomický růst... | Foto: Jakub Plíhal

V úterý velení české armády hodnotilo loňský rok. Podle generála Aleše Opaty, náčelníka Generálního štábu, byl úspěšný v nabírání nových vojáků i v oblasti nutných nákupů. Podle ministra obrany Lubomíra Metnara obrana uzavřela skoro 11 tisíc smluv, klíčové byly zakázky na výzbroj a výstroj v celkové hodnotě 43 miliard korun. Za poslední dva roky se nakoupilo za víc než za předcházejících osm let. Zní to, jako by nám na naší bezpečnosti začalo znovu aspoň trochu záležet. Ale možná je to jen mylný dojem.

Armádní generál Opata totiž oznámil i toto: "Armáda v posledních letech trpěla dost. Léta zanedbávání a škrtů nechala z armády jen torzo, kostru, kterou teď musíme zase posílit." Ministr Metnar vojáky ujišťoval, že všechny armádní plány stojí na předpokladu, že do roku 2024 dosáhne obranný rozpočet úrovně dvou procent HDP, k nimž jsme se zavázali coby členové Severoatlantické aliance. Zase to zní nadějně, až na to, že Metnar není Babiš, o penězích nerozhoduje.

Proti Opatovu varování, že i když se dva roky věci přece jen posouvají k lepšímu, stejně nám z armády zbylo pouhé torzo, kostlivec bez masa, stojí výroky vicepremiéra Jana Hamáčka (ČSSD) a premiéra Andreje Babiše (ANO). Hamáček řekl: "Jako cestu vidím zastropování armádního rozpočtu někde kolem 1,4 procenta HDP a udržet ho na této hranici." A premiér sdělil: "Kdybychom měli mít dnes dvě procenta, tak je to asi 130 miliard. To samozřejmě není možné a resort obrany není ve stavu tyto rozpočty utratit."

Když byli oba za své výroky na Aktuálně.cz kritizováni a když i diplomaté v soukromých rozhovorech připomněli, že Donald Trump má nástroje, jak české poloplatiče sankcionovat (v oblasti obchodu kupříkladu uvalením cel, v diplomacii třeba neobsazením postu velvyslance USA v Česku), Babiš zareagoval ve svém hlášení "čaulidi" 16. února.

"… prý jsem řekl, že 2 procenta výdajů HDP na obranu jsou pro Česko zbytečně moc a výhledově bude stačit o dost míň. Že prostě nechci splnit závazek, který máme vůči NATO a západním spojencům. Je to samozřejmě vytržené z kontextu. Pouze jsem řekl, že dávat 2 procenta HDP HNED TEĎ je nereálné. Jen tento rok jde na obranu rekordních 75 miliard korun. Ty 2 procenta HDP v dnešních číslech je asi 120 miliard korun! Což není rozpočtově možné a ani reálné za tyhle peníze naši armádu rychle, a hlavně bezchybně přezbrojovat." 

Pokračoval potom dál, že v programovém prohlášení vlády skutečně slib navýšit rozpočet stojí a že má do roku 2021 dosáhnout 1,4 procenta HDP. "No a když vše půjde podle plánu a budeme mít stabilní ekonomický růst, tak bychom se na zmiňovaná 2 procenta HDP na obranu mohli dostat v dalším volebním období v roce 2024."

Nemůžeme jet na černo, ale jedeme

Nabídl jen nejasné vyjádření. Jednak plán na rok 2019 činil pouze 1,2 procenta HDP, tedy stále o dvě desetiny procenta méně než 1,4, za druhé dosáhnout pak během dvou až tří let zvýšení o více než 0,6 procenta HDP zní jako čirá utopie, za třetí Babiš tu najednou jako podmínku vyžaduje "stabilní ekonomický růst", jinými slovy už dopředu si buduje výmluvu, proč sliby zase nesplnit.

Je nám jasno - blíží se krajské volby, příští rok potom nejdůležitější volby sněmovní, Babiš i Hamáček potřebují voliče uplácet jinak, hmatatelněji než "pouhým" příslibem bezpečnosti, či dokonce plněním českých mezinárodních závazků. Volič se láká jinak, snížením DPH na točené pivo nebo slevenkami pro studenty a důchodce na dráhu.

Vtipný je závěr v onom hlášení "čaulidi", v pasáži o obraně: "Jde o obranyschopnost naší země a bezpečnost našich občanů. Nemůžeme být černý pasažér, který čeká, že jeho obranu za něj vyřeší spojenci." Aha, my nemůžeme být černým pasažérem, ale jsme jím, a přitom Babišovo ANO sedí ve vládě déle než šest let a stále má pod sebou ministerstvo financí, takže nízké výdaje na obranu může už jen těžko házet na kabinety předchozí. Mimochodem, při posilování obranného rozpočtu by Babiše stoprocentně podpořila demokratická opozice, nikoli však komunisté, kteří vládu drží u moci, a nikoli SPD Tomia Okamury.

Generál Opata je voják a nemlží. Oznámil, že už nám nestačí stará ruská technika, varoval, že se nám "technologicky vzdalují spojenci a potenciální protivník se dostává o generaci před nás". (Zjevně mínil Rusy.) Řekl věty, které od politiků neuslyšíte, "armáda ví, co chce, ví, kam směřuje, máme své plány, své priority, z této cesty neuhneme".

Pěkné, jenomže my na obranu platíme jen o něco málo víc než polovinu toho, co jsme slíbili. Vezeme se, nejsme suverénní, slibujeme, kličkujeme, neplníme. Premiér Babiš létá jednat do Bruselu o rozpočtu a vyžaduje tam, ať nám dávají víc, ať sypou a sypou a sypou, ale proč by měli, když my sami nejsme s to ani platit vlastní bezpečnost?

Představte si ten řev, kdyby se ukázalo, že z našeho hokeje zbylo jen torzo a kostra. Toho nářku, výtek. Ale že to s naší armádou vypadá podobně jako s dálnicí D1, je v rozkladu, slabá, to nikoho neznepokojuje. Jeden čtenář mi vzkázal v mailu, když jsem psal minule o tom, jak jsme bezbranní: "No tak nás zase zaberou Rusáci. A co?" A co? A nic, jenom ztratíme svobodu, která tu pro část obyvatel zřejmě nemá žádnou velkou cenu, soudě podle reakcí.

 

Právě se děje

před 3 hodinami

Sluková s Hermannovou potvrdily v Litoměřicích roli favoritek

Plážové volejbalistky Markéta Nausch Sluková a Barbora Hermannová potvrdily roli favoritek a vyhrály v Litoměřicích úvodní turnaj Beach Series, nového domácího seriálu tříhvězdičkových akcí. Elitní světová dvojice otočila finálový duel proti Michaele Kubíčkové a Michale Kvapilové a zvítězila 22:24, 21:12, 15:10.

Vítězky slavily úspěšný návrat po mnohaměsíční zápasové pauze a teprve po týdenní společné přípravě. Dohromady začaly trénovat teprve v pondělí po návratu Nausch Slukové s trenérem Simonem Nauschem z USA.

"Vlastně nějakých osm devět měsíců jsme vůbec nehrály. Naposledy jsme hrály koncem září 2019 a ten herní rytmus je prostě úplně jiný. A to je něco, co se nedá natrénovat. V tomhle to bylo náročné se zase chytnout, zažít si zápasový styl a rutinu," uvedla Nausch Sluková v nahrávce pro média.

Sluková s Hermannovou zvládly třísetový duel i v semifinále proti Martině Williamsové (za svobodna Bonnerové) a Sáře Olivové. Ty potom prohrály utkání o třetí místo s dvojicí Marie-Sara Štochlová, Martina Maixnerová.

"Jsem ráda, že zápasy jsou náročné, že nepřijedeme a nevyhrajeme všechno na osm. To by pro nás ztrácelo význam a jsem vděčná za každý dobrý zápas a za každý tie-break, protože to poslouží z dlouhodobého hlediska pro náš trénink," konstatovala Nausch Sluková. "To 'semíčko' a finále bylo náročné a myslím, že nás dost procvičily, takže ideální," zhodnotila turnaj.

Pětidílný seriál bude pokračovat v týdenních intervalech na Strahově, v Nymburce, Chodově u Karlových Varů a opět na pražském Strahově.

Další zprávy