Ještě v pátek to vypadalo, že Česko má po tragickém řádění přírody na Břeclavsku, Hodonínsku i Lounsku tolik důležité práce, že tentokrát na žabomyší politické půtky nebude čas. Po překvapivých tornádech, která zničila majetek a bohužel i několik životů, se rychle spojilo úsilí státu, jednotlivců, neziskovek i firem.
Premiér Andrej Babiš okamžitě přislíbil pomoc, a protože byl v Bruselu, poslal na místo vicepremiérku Alenu Schillerovou. Své role v krizovém štábu se chopil další vicepremiér Jan Hamáček. Ministryně práce Jana Maláčová si vzala na starost okamžité dávky. A určitě toho jednotlivá ministerstva vymyslela ještě mnohem více.
K vládním politikům se přidalo i mnoho opozičních, kteří přijeli na místo. Nejvíce pozornosti asi strhnul předseda lidovců Marian Jurečka, který na místo došoféroval svůj traktor. To vše se navíc potkalo k obrovskou vlnou občanské i firemní solidarity, která vybrala po postižené obce vysoké sumy. Účast vyjádřil postiženým obcím i prezident a v sobotu k tomu přidal projev. Jihomoravský hejtman Jan Grolich a občané postižených obcí vskutku nemohli získat pocit, že se na ně stát či spoluobčané vykašlali.
Přesto stačilo o víkendu otevřít sociální sítě i některá média a mohli jsme snadno získat pocit, jak nechutná a bezcitná věc se na jihu Moravy děje. Vláda poslala jen 10 milionů! Schillerová si dovezla fotografa, aby se hezky vyfotila na Instagram! Jak se na té fotce Babiš chechtá, hyena jedna! Ve zničených obcích volili Zemana a ten k nim nemá ani projev účasti!
Znovu se ukázalo, jak dvousečným médiem sociální sítě jsou: mohou posloužit jako skvělý nástroj, který dá lidi dohromady - například nyní pro finanční sbírku. Ale také jsou toxickým dezinformačním prostředím, které se v honbě za lajky nezastaví prakticky před ničím.
Není to pravda, ale mohla by být
Je proto nyní důležité připomenout: Takto má ve chvílích katastrofy vypadat rychlá reakce státu. Pokud si z tragické situace odneseme nějaké jiné ponaučení, pak to také může znamenat, že při nějaké další havárii politici zareagují špatně. Hlavně aby mě tam nevyfotili! Je lepší nejezdit na místo, kde kandiduji! Od takového uvažování je už jen krok k nebezpečné myšlence: Nejedu tam, ono se tam možná nic tak závažného nestalo, to si tam lokální politici vyřeší, zbytek zaplatí pojišťovny…
Naštěstí tomu tak nyní nebylo. Babišovi, který uvízl v Bruselu, není důvod vyčítat, že na místo poslal vicepremiérku Schillerovou. Ano, je možné, že v tom hrálo roli, že je lídryní ANO v Jihomoravském kraji ve volbách. Ale mnohem podstatnější je, že je šéfkou státní kasy. Právě na ní nyní hodně závisí, co uvolní z rozpočtové rezervy. A pokud ji prolézání domů pobídlo k tomu, aby slíbila opravdu štědrou pomoc, je to jen dobře.
Byl to totiž právě resort financí, který během covidové krize úporně bojoval proti uvolnění i pár milionů na testování a trasování, aby nás později lockdown každý den stál miliardy. Oddychněme si tedy, že tentokrát si ministryně Schillerová šetření na špatném místě nevybrala a slíbila na poničené domy dva miliony s úvěrem na další tři. Celkově s další státní pomocí to bude záchranný balík až za 420 milionů. Přispěje na něj pravděpodobně i unie, protože premiér požádal o prostředky z fondu solidarity.
Jsou to podstatné věci. Co se ale místo nich probíralo? Dezinformace o jakémsi osobním fotografovi Schillerové, úsměv na Babišově tváři, případně Zemanovo zdraví.
Často se vysmíváme dezinformátorům, jakým směšným konstrukcím uvěřili ve svých alternativních světech. Mnozí se však vůči politikům, které nemají rádi, zachovali přesně podle slavné maximy: "Není to pravda, ale mohla by být."
Ne každý musí na traktor
Protože zbytečně umřeli lidé, je nyní jistě doba smutku. Ale zároveň radosti, kolik se nás zapojilo do pomoci obcím. Nenechme si to kazit tím, že budeme poměřovat, který politik jak pomohl. I traktorista Jurečka, který jinak nevynechá příležitost opřít se do kabinetu, měl dost rozumu, aby se vládních politiků zastal: "Že přijedou klíčoví členové vlády na místo tragédie, by nemělo být předmětem kritiky. Je to jejich práce, seznámit se s tím, jaká je situace na místě. Za to je naopak třeba je ocenit, především pokud pak bude následovat adekvátní pomoc, lepší jednou vidět než dvakrát slyšet."
Jednak je mu asi jasné, že i kdyby se svým traktorem najezdil sebevíce, přece jen je podstatnější, aby nyní vláda masivně pomohla. A pak si jako někdejší - a možná zase brzo budoucí - ministr uvědomuje, jak nebezpečné je takto nasazovat na politiky, že se hned nevrhnou k lopatě.
K čemu by nám byla parta ministrů v montérkách, když od nich nyní potřebujeme především přípravu pomocných programů. S oblibou nyní českou popletenou předvolební debatou létají obvinění z neomarxismu, ale čím jiným je taková fetišizace manuální práce u lidí, jejichž úkoly jsou jiné?
Pokud bychom měli začít kritizovat i to, že se politici osobně seznamují s rozsahem škod, můžeme se s jakoukoli smysluplnou diskusí rozloučit.
Nefunkční nulová tolerance
Je tu jistá naděje, že vypjatá atmosféra v Česku, kterou už část společnosti zjevně nedokáže překonat ani ve chvílích tragédie, skončí v říjnu s koncem předvolební kampaně. Verbování pro tu či onu stranu utichne a začnou naopak koaliční rozhovory, u kterých už politici o žádné šponování emocí zpravidla nestojí.
Je třeba ovšem počítat s tím, že u toho všeho stále bude také konfliktní prezident, který - i když výjimečně udělá správnou věc - stejně dostává naloženo. Což jsme mohli vidět i nyní, když se pokřik, proč ještě nepronesl projev, plynule změnil v láteření nad tím, že byl příliš krátký. Lajky na sítích se musí točit…
Andrej Babiš jistě nepředpokládá, že by někdy přestal být terčem ataků. Na to toho pokazil příliš a značná část národa chce agenta StB a dotačního kombinátora vidět jedině za mřížemi a nikde jinde. Ale pokud nebudeme schopni vládě Andreje Babiše ani ve zjevně zcela zvládnuté kritické situaci přiznat, že tato konkrétní věc se mu podařila, dramaticky se zvyšuje šance, že v říjnu ani nikam neodejde.
Je naprosto v pořádku tepat dnes a denně kabinet za nezvládnutou covidovou krizi, rozvrácené rozpočty a stagnující zemi, ale řešit za této situace, jak přesně se premiér tváří na fotografiích uprostřed ruin, je výrazem malosti.
