V těchto týdnech se za zavřenými dveřmi hraje o to, jak velký bude deficit českého rozpočtu. Jestli se dluh podaří snižovat, jestli bude stagnovat nebo jestli poroste. Dřív byly první dva měsíce vládní tvorby rozpočtu veřejné, nově jsou utajované. Divná změna. Veřejnost, především ta odborná, nemůže sledovat, s jakými zdroji vláda počítá a jaké má priority. Do toho se připojily požadavky policistů, hasičů a dalších bezpečnostních složek na vyšší platy a požadavky odborů, aby státní úředníci dostali přidáno deset procent do tarifů, protože údajně o mnohem víc přišli.
Je jasné, že rozpočet hraje prim, že je to "nejdůležitější zákon". A nepřekvapí, že ministr spravedlnosti Pavel Blažek tvrdí na síti X opak. Vždy mu prý "trhá uši klišé, že státní rozpočet je ´nejdůležitější zákon´. Není. Na rozdíl od jiných zákonů je tvořen na pouhý rok a de facto to žádný zákon není, byť se tak nazývá. Každý rok se schválí množství zákonů dotýkajících se životů lidí mnohem podstatněji…"
Rozhodovat o dvou bilionech korun, o třetině HDP státu, ovšem není zrovna nepodstatné. A ještě podstatnější přece bude vědět, nakolik tato vláda pomohla stát oddlužit, jak slibovala, nebo nakolik ho sama zadluží.
Vláda nutně potřebuje silnou kontrolu, proto je chyba, že byla první část tvorby rozpočtu utajena. Kritizuje ji za to bývalý ministr financí Miroslav Kalousek. Nelíbí se mu, že neplní svůj slib a nešetří. V Interview ČT24 mluvil o tom, že ministr financí Stanjura (ODS) již řekl, že předloží deficit 235 miliard. Podle Kalouska jde o stejné startovací číslo, jaké Stanjura použil loni. Tehdy ovšem nakonec vystoupalo až na 252 miliard. Pokud by tedy letos nakonec udržel číslo 235, deficit byl byl nižší jen o 17 miliard. Podle Kalouska by to ale bylo jen komické snížení.
Připomněl, že premiér Fiala (ODS) letos v březnu mluvil o tom, že vláda připravila kroky, aby dluh konsolidovala tempem jedno procento HDP ročně, což činí 70 miliard. Kdyby to bylo jen 17 miliard, nejednalo by se ani o čtvrtinu slibované částky. Přitom jde o rok, kdy nejsou rozpočtovány žádné mimořádné výdaje. Nemusí se financovat škody z covidu, doplácet drahé energie atd. Nezaměstnanost je nízká, nemáme recesi, jen růst ekonomiky je malý. Půjčovat si v takové době Kalousek považuje za extrémně nezdravé a chybné, "zatraceně neodpovědné vůči budoucím generacím".
Zklamání dává najevo i hlavní ekonom banky Creditas Petr Dufek. Pro Echo24 řekl, že snižování deficitu státního rozpočtu nevypadá z pohledu plánu na další rok nijak ambiciózně. Přitom se podle něj zvýšily daně, odpadla převážná část nákladů na kompenzace vysokých cen energií a dávno pryč jsou i různé covidové podpory. Kritika od Kalouska má ale jiný rozměr, jde o bývalého dvojnásobného ministra financí, který sám slušným tempem, nepopulisticky snižoval státní deficit, zažil to na vlastní kůži. Je politik, je "stejné krve" jako Fiala a Stanjura a další ministři. Ví, co znamená krotit deficit při řízení státu.
Pozoruhodné a zjevně nezdravé je, že neustále roste počet státních zaměstnanců. Právě to každá opozice vyčítá každé vládě a každá vláda slibuje, že počty sníží. Kalousek řekl, že v roce 2013 bylo státních zaměstnanců 413 tisíc. Tehdejší vláda se chtěla dostat pod 400 tisíc, "dát červený praporek a jestli potřebujeme někde více učitelů nebo více hasičů, což je možné, no, tak prostě někde nemusíme ubrat, prostě nemůžeme to řešit tím, že budeme nabírat další a další lidi. No, tak místo té čtyřstovky jsme na pětistovce, já nevím 494 tisíc."
Exministr se do čísla téměř trefuje, nyní je zaměstnanců státu něco pod 490 tisíc. Se zaměstnanci z veřejné sféry to číslo stoupá k milionu. Jde tedy zhruba o pětinu všech lidí, kteří v Česku pracují. Podle Kalouska je to "neufinancovatelné". Když pak chce tahle státní armáda přidat deset procent, stát na to prostě nemůže mít peníze. Jediná cesta, zdá se, je skutečně počty snížit a dobře platit ty, kteří dobře pracují.
O pětinu víc státních úředníků za deset let
Exministr financí dodává, že za posledních deset let počet lidí placených ze státního rozpočtu narostl o 20 procent. Pochybuje, že by se přitom o pětinu zlepšily veřejné služby. "Dokonce i tahle vláda, která slibovala, že stát bude štíhlý, tak nabrala za ty tři roky svého vládnutí zhruba o 20 tisíc lidí víc."
Když pak jdete do detailu a znáte podrobněji nějakou oblast, ukáže se, že stát opravdu nešetří a peníze spíš vyhazuje. Nedávno jsem psal o situaci v policii, kde už několik let potichu probíhá nové "zpolicejnění", tedy přesný opak zcivilnění, které vnitro provedlo v 90. letech. Lidé, kteří nedělají policejní práci, různí ekonomové, sekretářky, řidiči atd. jsou náhle přijímáni do služebního poměru. Jistě jsou placení víc než "civilové", jinak by na tu změnu nekývli. Po čase jim naskáčou výsluhy let a stát se nedoplatí. Je to naprosto absurdní, chybná změna, která jistě nevede ke zvýšení domácí bezpečnosti.
Opakovaně jsem psal o tom, jak pochybný je projekt obecní (městské) policie. Jen tak na okraj, dá se zjistit, kolik máme republikových policistů - podle policejního prezidia 40,5 tisíce (kde jsou?) a plánováno je 46 tisíc. Ale nedá se zjistit, kolik máme strážníků a strážnic. V roce 2021 psalo ministerstvo vnitra, že podle informací dostupných tomuto resortu, který "obecní policie nezřizuje, nekontroluje, nefinancuje jejich činnost ani je neřídí, je v České republice k 31. prosinci 2020 zřízeno 349 obecních (městských) policií, ve kterých je zařazeno přibližně 8 800 strážníků".
Tedy další velearmáda, která sice jistě přispívá do obecních rozpočtů, sama je však mimořádně drahá, zhusta velmi dobře vybavená a o její efektivitě nevíme vůbec nic. Tam, kde bydlím, na ulici nezavadíte ani o strážníka, ani o policistu.
Pokud by stát chtěl šetřit a zároveň dobře platit kvalitní úředníky a kvalitní policisty, nemůže "zpolicejňovat" nepolicejní zaměstnance a měl by se velmi vážně zamyslet nad obecní policií a její rolí, její efektivitou. Jenomže i jen na tyto dílčí momenty by bylo potřeba mít drsnou vládu, která by byla ochotná šetřit a dosáhnout toho, aby byl státní aparát výkonný. Myslím tím třeba to, aby byli policisté vidět na ulicích a silnicích.
Další moment. Jistě přibylo činností, které stát garantuje, třeba celá obří dotační politika. Ale i tady přece platí, že se nemůžeme proměnit ve stát úředníků. Jak na tom jsou, to, zdá se, vidíme nyní na pokusu digitalizovat stavební řízení. Jedna věc jsou potíže systému, druhá pak ochota úředníků naučit se ovládat a používat něco nového.
Zákon o státním rozpočtu je mimořádně důležitá norma, i když to vlastně podle Blažka "není zákon". Ukazuje totiž nadmíru jasně, jak stát je či není efektivní a jak vláda plní či neplní své sliby. Fakt, že start projednávání radši novelou zákona utajil, svědčí o mnohém. Nakonec ještě jedna citace vládou značně nemilovaného Kalouska: "Je možné si za dluh kupovat růst, ale není možné si za dluh kupovat stagnaci." A tam my teď jsme.
