Je zima, i ve městech občas leží na silnicích sníh a led, ale cyklisté i v nečasu jezdí víc než dřív. Kolo volí kvůli obavám z covidu-19. Nebo se prostě chtějí hýbat a zároveň nezatěžovat životní prostředí.
Již loni vznikla "cyklonovela", návrh novely silničního zákona, která má zvýšit bezpečnost na silnicích a chránit cyklisty. Sepsal ji právník Tomáš Kindl a předložila skupina poslanců napříč politickými stranami v čele s Petrem Dolínkem (ČSSD). Obsahuje zásadní změny, povinný bezpečný boční odstup při předjíždění cyklisty 1,5 metru a také výjimku z povinnosti užít cyklistická opatření (rozuměj cyklostezku).
Návrh cyklonovely letos 20. ledna prošel již druhým čtením. Dnes odpoledne ji má projednat garanční Hospodářský výbor sněmovny a potom poslanci rozhodnou na plénu, jestli se kolaři budou cítit na silnicích o řád bezpečněji a jestli se s nimi motoristé naučí bezpečněji sdílet tyto společné prostory.
Už jsem o cyklonovele psal, ale raději zopakuji, v čem tkví. Existují nyní dva alternativní návrhy. Paragraf 17 silničního zákona by nově zněl: "Řidič motorového vozidla nesmí předjíždět, jestliže by nedodržel bezpečný boční odstup při předjíždění cyklisty. Bezpečným bočním odstupem při předjíždění cyklisty se rozumí vzdálenost mezi nejbližšími okraji motorového vozidla, přípojného vozidla nebo nákladu a jízdního kola, přívěsného vozíku nebo cyklisty nejméně 1,5 m."
Alternativou je pak návrh, který dodává, že "v místě s nejvyšší dovolenou rychlostí nepřevyšující 30 km/h je vzdálenost bezpečného bočního odstupu při předjíždění cyklisty nejméně 1 m". - Toto je tedy ta zásadní, "převratná" změna, o níž budou poslanci vbrzku hlasovat.
Každý cyklista vám potvrdí, jak nepříjemné, nebezpečné je, když ho auta míjejí těsně. Pokud jedou rychle, zamává jím proud vzduchu, zvlášť míjí-li jej autobus nebo náklaďák. Ale i když jedou pomaleji, třeba "jen" v obci povolenou padesátkou, cyklista se cítí ohrožen, když jej míjejí těsně. Kolo má u kraje silnice či ulice mnoho překážek, nejede rovně, potřebuje jistý minimální akční rádius. I zkušený cyklista se lekne, když ho vůz lízne, může spadnout. Pak ho snadno přejede další auto nedodržující bezpečný odstup a je malér.
Soudní znalci 1,5 metru uznávají
Už podle dnešní právní úpravy motorista nesmí ohrozit cyklistu a musí dodržovat bezpečný boční odstup při předjíždění. Experti jej vypočítávají právě na 1,5 metru, ale v silničním zákonu to není explicitně nařízeno.
V důvodové zprávě novely čteme: "Soudní znalci obvykle počítají minimální boční odstup nejen od cyklisty, ale od jakéhokoliv objektu jako 60 cm + (1,1 × rychlost předjíždějícího vozidla v km/h), což při nejvyšší dovolené rychlosti vozidla v obci 50 km/h odpovídá 1,15 m a při nejvyšší dovolené rychlosti vozidla mimo obec 90 km/h odpovídá 1,59 m. V současné době se kromě vypočteného bočního odstupu s ohledem na zvláštní povahu provozu jízdního kola, které se nepohybuje po ideální přímce, ale v trajektorii nepravidelné vlnovky, navíc pro jízdní kolo požaduje v zásadě stejný prostor, jaký by byl zachován pro dvoustopé motorové vozidlo."
Nejde tedy o nějaké básnění. Pokud bude novela přijata, a bylo by to skvělé, od poslanců velkorysé a moudré, znamenalo by to, že cyklista oprávněně prosí řidiče: "Dej mi 1,5 metru životního prostoru, prosím."
Další věc (kterou považuji za spornou): navržená úprava se nevztahuje na cyklopruhy namalované na silnici a vymezující prostor pro kola. Podle silničního zákona (paragraf 14) se v takovém případě nejedná o předjíždění. Bezpečný boční odstup tu mají zajišťovat technické podmínky vyznačování pruhů a bezpečný boční odstup od cyklisty může být v tomto případě o něco menší než 1,5 metru. - Vychází se z toho, že si řidiči i kolaři drží svůj prostor a není nutno předjíždět. Realita (třeba když v Praze jedete okolo Hradu a pod ním) je taková, že auta jedou těsně vedle vás, často po přerušované čáře vymezujícího pruhu.
Když tě mrtvý cyklista budí v noci ze spaní
Kdo si přečte návrh novely a její odůvodnění, těžko může něco zásadního namítat. Prostě kolo na silnici smí, dokonce na ni patří úplně stejně jako auto, a pokud tam cyklista smí, pak má být chráněn stejně jako motorista, ne-li více, protože je o řády zranitelnější. Ostatně by novela chránila i řidiče - žít s vědomím, že jsem někoho přejel, těžce zranil, či neúmyslně zabil, je děsivé. (Ročně se u nás stane přes 4000 nehod s účastí cyklistů a motoristů, zraní se okolo 3000 cyklistů a desítky jich zahynou.)
Podstata problému tkví však jinde, ve společném sdílení veřejného prostoru. V jeho pochopení, ve vědomí, že není "můj" (tedy motoristův), nýbrž náš (tedy řidiče i kolaře či koloběžkáře). Ve vědomí, že, ať to motoristu bolí, nebo štve sebevíc, auto škodí, kdežto kolo životnímu prostředí buď neškodí vůbec, nebo jen minimálně.
Jistě, budu-li jako šofér dodržovat boční distanc 1,5 metru, může mě to nakrátko zdržet, zpomalit. Jeden můj známý, taxikář, mi nedávno řekl: "Jel jsem za kolem do kopce, musel jsem hodně ubrat, a najednou mi docvaklo, že to je příjemný, že se nemusím pořád honit." Honíme se, štveme, spěcháme, ale ono to často nemá smysl. Města potřebují zklidnit, zpomalit, všichni se potřebujeme zklidnit, zpomalit. Kolo je proti autu pomalé, nabízí tu možnost přirozeně.
Ale pořád tu číhá ona nebezpečná, zákeřná auto-emoce: kolo na silnici nepatří. Omyl, nejen ze zákona, ale i z logiky věci patří. A číhá i cyklo-emoce, že auta jsou zlo a že je má kolař "školit", úmyslně zdržovat, prudit. Blbost. Auta na silnici patří a trápením řidičů cyklista vztahy nezlepší.
Neustále slyšíme, jak chceme být moderní zemí, srovnatelnou nikoliv s Ruskem, ale s Německem, Francií, Nizozemskem, Belgií, Rakouskem. Jenomže tam se k cyklistům chovají ohleduplně, řidiči tam pochopili (byli k tomu vychováni), že cyklista neškodí, nezdržuje, stejně jako nezdržuje starý pán, který jde pomalu do úzkých schodů. Když to s cyklisty zvládají v Německu, snad to zvládneme i my v Česku.
