Minulý týden schválil Evropský parlament (EP) návrh, který má od roku 2035 zakázat prodej nových osobních aut a lehkých užitkových vozů se znečišťujícími spalovacími motory. Odtud logicky plyne, že se opatření netýká ojetých vozů, ty budou moci dojezdit, dožít. Pro návrh na nulové výfukové emise CO2 u osobních i lehkých užitkových vozidel prodávaných od roku 2035 hlasovalo 339 europoslanců, proti jich zmáčklo tlačítko 249. O celém projektu, který budí velké vášně, se bude ještě dál jednat.
Europoslanci hlasovali o postoji parlamentu ke zpřísňujícímu, ekologickému návrhu Evropské komise (EK). Následovat bude jednání s Radou EU, tedy s čelnými představiteli členských zemí. Výsledný kompromis pak bude muset znovu potvrzovat europarlament i eurorada. Takže celý kolotoč vyjednávání ještě ani zdaleka nekončí, nic není finálně rozhodnuto. Proč vlastně? Copak nechceme zastavit znečišťování a oteplování planety? Většina poslanců o to stojí, to je podstatné, ale zároveň je dobré hledat i jiné čisté cesty.
Matérie jménem "spalovací motory" je mimořádně složitá, zatížená našimi návyky a naší představou o svobodě života, pohybu. Především proto, že se motory a jimi poháněné stroje staly jakousi téměř bytostnou součástí lidstva. Slovo auto je dnes takřka synonymem pro slovo člověk. Změnili jsme se v autočlověka. Čím zaostalejší je země, stát, tím víc toto překrývání pojmů platí. A se zákazem výroby dieselů a benziňáků se pojí obava, že vozy zdraží a přestanou být v zemích, jako je Česko, Rumunsko, Polsko a další, dostupné nejen pro chudé, ale taky pro střední třídu.
Není to jediný argument odpůrců zákazu "spalováků". Používají i ekologické důvody, třeba obavu, že budou vytěženy drahé materiály na výrobu baterií a drancována naleziště. Nebo jiný, Evropa bude čistší, Čína však bude špinit o to víc. Ojetá auta se spalovacími motory podraží a budou jezdit a znečišťovat mnohem déle. Nacházejí i méně eko-argumenty, jako je zatím menší dojezd vozů na elektrický pohon, riskantní hoření baterií v případě těžké nehody, naprostý nedostatek nabíjecích stanic atd.
Pro Česko je typické, jak souvisí postoj ke spalovacím motorům s ideologií a populismem. Místopředseda sněmovny za ODS Jan Skopeček po hlasování EP zcela očekávatelně tweetoval: "Špatná zpráva pro obyvatele EU. Nic nebude motivovat automobilky vyrábět auta pro střední třídu. Soudruzi prostě rozhodli, že automobil bude pro privilegované skupiny, které si elektroauta mohou dovolit. Zhoubná zelená ideologie poráží zdravý rozum."
Žvást? Pravda? Je s podivem, že ekonom a vysokoškolský pedagog vysloví větu "nic nebude motivovat automobilky vyrábět auta pro střední třídu". Ta je přece postavená na hlavu. Automobilky chtějí zisk, chtějí prodávat, chtějí zákazníky, jsou zcela mimořádně motivovány. Nestojí o málo prodaných vozů, ale o mnoho prodaných vozů. Tak zní obchodní axiom. Udělají všechno pro to, aby byla elektroauta dostupná pro střední i nižší třídu. Udělají všecko pro to, aby se se baterie zmenšily a měly vyšší kapacitu. Další Skopečkova idea zní "soudruzi prostě rozhodli". Rozhodlo 339 europoslanců, žádní soudruzi, rozhodla demokratická většina. Vypustil do světa naprostý žvást.
Zhoubná zelená ideologie versus zdravý rozum? Pseudokonzervativní nesmysl
Klíčová je ovšem poslední část Skopečkova tweetu znějící "zhoubná zelená ideologie poráží zdravý rozum". V ní se skrývá celý problém odporu k zelenému postoji, uvažování. Čeho chce dosáhnout ona "zelená ideologie", lépe a přesněji šetrný přístup ke světu? Nápravy. Nebo spíš záchrany našeho životního prostředí. Všichni ti lidé jako Attenbourough či Greta, když to surově zjednoduším, mají starost o planetu, o to, aby se tady za deset, dvacet, třicet let ještě dalo žít. Děsí se oteplování, vymírání druhů, hektických změn počasí. A hledají cesty, jak svět tak, jak ho známe, zachránit, jak ho zachovat jako obyvatelné místo.
Skopeček proti této snaze, jež se projevila hlasováním europoslanců, staví "zdravý rozum". Co to v jeho podání asi představuje? Samo sebou dál spalovací motory, i když víme, že škodí klimatu. Ale "dál spalováky" zároveň znamená přijmout emisní normu Euro 7, protože zelený proces už nelze zastavit. Euro 7 je ovšem norma mimořádně přísná. Stávající Euro 6d nařizuje automobilkám, aby jejich nově prodávané osobní vozy měly v průměru emise CO2 na úrovni 95 g/km. Euro 7 připravuje toto snížení až na hranici 30 g/km, což po přepočtu znamená spotřebu asi 1,3 litru benzinu na 100 kilometrů nebo o něco méně nafty. To by výrobu aut taky značně zdražilo a, ano, "smrděla" by o něco méně.
Zdravý rozum dnes mnohem spíš splývá se evropským zeleným přístupem. Stavět je proti sobě znamená, že Skopeček za prvé vůbec nechápe, oč dnes jde, a za druhé, že naprosto kašle na budoucí generace. Tak vypadá dnešní typický "konzervativec", chce konzervovat to špatné, aby se nemusel nijak omezovat, ničeho se vzdávat, pokud možno nic neměnit. Zároveň jako by vůbec nevěřil v lidskou kreativitu, uvažuje jako typický autočlověk bez fantazie a odpovědnosti.
Lidi jako Skopeček nevnímají, co se stalo, co se děje. Náš způsob života desítky let, stovky let drancoval Zemi. Pokrok jsme zaměnili za slepou neodpovědnost k prostředí, ve kterém žijeme. Česko bohužel může sloužit jako typická ukázka té lhostejnosti k životnímu prostředí. Jen tak na margo, asi 53 procent zemědělské půdy u nás je kriticky ohroženo vodní erozí. Situaci zhoršují mimo další faktory velké půdní celky (Česko je má vůbec největší ze všech zemí v Evropě). Čtyři pětiny erozně nebezpečných dešťů připadají na období červen až srpen. A takto můžeme pokračovat dál, řeku za řekou, potok za potokem, beton za betonem.
Brát ohled i na hmyz
Obecně řečeno, pokud chceme změnit klimatický trend, musíme nejprve změnit svoje chování. Méně plýtvat, brát víc ohled na druhé včetně zvířat, hmyzu, kytek, vody, prostě včetně života odehrávajícího se všude okolo nás. Musíme měnit taky města, do nichž čím dál víc přesouváme své životy a práci.
Souhlasím s odpůrci elektromobilů v tom, že auto na baterii rozhodně není jediná cesta, i když se jí automobilky zjevně s velkou a nadějnou vervou momentálně vydávají. Globálnímu ohřevu se můžeme stejně dobře, ne-li lépe, bránit pomocí syntetických paliv, pokud je vlády v EU i jinde ve světě podpoří. Audi v pilotních fabrikách dokázalo vyrábět naprosto čistý benzin i naftu a ze severoněmeckého Werlte dokonce do plynové sítě dodává udržitelné CNG.
Jak popsal už v roce 2020 novinář Martin Přibyl, palivo vzniká ve své podstatě ze vzduchu a vody, pomocí elektrické energie, kterou dodávají větrné elektrárny, "hydrolýzou se rozkládá voda na vodík a kyslík. Vodík se následně nechá reagovat s oxidem uhličitým a vznikne metan, což je vlastně jinak dobře známé CNG. Z metanu se pak dají spojováním molekul do řetězců vyrábět složitější uhlovodíky, z nichž se skládá benzin nebo nafta". Veškerý oxid uhličitý, který vypustí při hoření ve spalovacím motoru, se zase při výrobě sebere z atmosféry. Je to uzavřený kruh.
Proč najednou píšu o čistém syntetickém palivu? Protože nepochybuji, že automobilky dokážou nabídnout i další, moderní, k životnímu prostředí šetrná řešení, pokud na tom budou mít zájem. Eurozákaz znečišťujících dieselových a benzinových motorů ten zájem logicky podpoří. A znovu - automobilky chtějí prodávat všem, nejenom bohatým.
Zásadní sociální poznámka. Mladí lidé dnes často obviňují starší generace, že jim zničily planetu, životní prostor. A mají pravdu, poničili jsme ji mimořádně silně, takřka nevratně. Nepochybuji o tom, že kdyby se dnešní mladí ocitli v naší předchozí situaci, chovali by se buď stejně, nebo podobně. Ale to nic nemění na faktu, že za současný stav neseme my staří vinu. Měli bychom se proto vší silou snažit oteplování a pokračující ničení zastavit. Nejen pro sebe, ale především pro mladé. Je nesmírně sobecké, k budoucnosti lhostejné na ně kašlat.
