Ostrá debata se rozvířila poté, co kardinál Dominik Duka zveřejnil text nazvaný Nepodporujte je! Aneb jak pomoci znásilněným Ukrajinkám? Vyjadřuje se v něm k potratům a pokouší se vystupovat jako zásadový ochránce života. Bohužel to činí nesrozumitelným, zmateným, katastrofálním způsobem. Duka v Česku platí za jednoho z nejviditelnějších křesťanů. Mnoho lidí nerozlišuje mezi denominace, natož aby věděli, že za Dukou nestojí ani celá katolická církev. Že u nemalé části katolíků pražský arcibiskup vyvolává svými postoji smutek a zklamání.
Jak se vlastně do problému ve válce znásilněných Ukrajinek přimotal? V Česku se pro ně nakupovala nouzová antikoncepce Postinor. O peníze na pilulky, které je možné užít několik dní po pohlavním styku, v daném případě po brutálním znásilnění ruskými vojáky, tedy po válečných zločinech, prosil na sociálních sítích záchranář Vít Samek.
Na Samkovu prosbu zareagovalo Hnutí Pro život naprosto absurdním vyjádřením: "Takhle vypadá funkční pomoc? ‚Pilulky po‘ pro znásilněné Ukrajinky? Opravdu by nás zajímalo, jak to zabrání dalším znásilněním? Skutečným lékem pro kteroukoliv ženu, která zažila znásilnění, není nějaká tableta, ale kvalitní psychologická pomoc. A především prevence, aby ke znásilnění vůbec nedocházelo. Proč Češi nepřispějí místo toho na nákup houkadel, pepřáků nebo elektrických paralyzérů…?"
Pilulky měly zabránit početí po znásilnění, zařídit ženám na válkou zmítané Ukrajině "kvalitní psychologickou pomoc" je nemožné, nemožná je i "prevence". Jak jí asi lze mezi zběsilými ruskými vojáky docílit? Ubohost.
Podle toho taky vypadaly reakce. Ostrý text vyšel na A2larmu, podtitulek zněl Aktivisté z kontroverzního katolického uskupení Hnutí Pro život kritizují pomoc znásilněným ženám na Ukrajině. Jde o další z řady nebezpečných postojů, které tato organizace dlouhodobě zaujímá.
Poté se zapojil kardinál Duka, hlava české katolické církve. Reagoval na postoje A2larmu výše uvedeným blogem, jemuž je velmi těžké rozumět. Píše, že "zmíněný text se dotýká ruské agrese na Ukrajině, a to speciálně osudu znásilňovaných žen, kdy se nejedná o jednotlivý exces, ale o určitou ,strategii´". Oceňuje "vystoupení na obranu takto napadnutých žen a dívek", není však vůbec jasné, koho tím myslí, koho oceňuje. Až na konci textu vám dojde, že asi Hnutí Pro život. Tvrdí, že "spor, který vypukl na základě prohlášení představitelky Hnutí Pro život, je důsledkem nedostatečného uvědomění si šíře tohoto fenoménu". Je celkem jasné, že se nesmyslného postoje hnutí snaží zastat.
Jakýsi "agresor"
Nešťastně míchá znásilnění za běžného mírového stavu s odporně systematickým znásilňováním ruskými vojáky za války a mluví o umělém potratu. Vytasí známou tezi, "že se nejedná o ukončení těhotenství, ale jedná se o smrt budoucího života", při kterém "ale nelze hovořit o právu budoucího otce", rozuměj vojáka, který ženu znásilnil. Je to takové pseudoetické mudrování, při kterém Duka jako by úplně zapomněl na podstatu, na nesnesitelnou krutost, kterou ony ženy a dívky zažily. Některým násilníci zabili muže, mučili je, svázali, zneužívali opakovaně, snažili se je oplodnit, aby porodily Rusy… peklo.
Duka ovšem připomene, že "nový život" je od počátku novým jedincem, a pokračuje: "Za svou životní dráhu jsem poznal řadu mužů a žen, kteří ,vděčí´ za počátek svého života znásilnění. Nesou si tíži tohoto ,znamení´, protože někteří pocítili, že pro svou matku byli stálou připomínkou zmíněného násilí jakýmsi ,agresorem´."
Jak se dá Dukův blog s dobrou vůlí chápat? Snaží se stát na straně i tohoto násilně, brutálně, zločinně započatého života, myslí na zárodek, z něhož časem bude člověk, život. Jenomže tady právě Duka zapomene, proč se pilulky na Ukrajinu posílají, že se ženě nabízí volba, aby nemusela v těle nosit plod zběsilosti a násilí, který by mohla nenávidět. Duka si plete situaci; kdyby byl se znásilněnou ženou třeba v nemocnici, u ní doma, mohl by jí snad jako kněz nabídnout záchranu plodu, života. Ale takhle jen pustě teoretizuje "v teple pokojíku svého".
Znásilňovač jako oběť…
Hodně zlé, hodně mimo to je, když se začne zabývat znásilňujícími vojáky. "…musí být přihlédnuto, že pachatel, příslušník ozbrojených sil, je často také obětí těch nejsilnějších emocí a vášní, kdy hrůza z boje, strach a nenávist ho přivádí doopravdy až k úrovni jakéhosi amoku. Zabíjí bez rozmyslu a ničí vše živé i veškeré hodnoty, které reprezentují protivníka," píše. Čtete to a máte na mysli celou tu situaci, ruské ženy navádějící své muže, ať Ukrajinky znásilňují, plenící a rabující vojáky v zemi, která Rusko nijak neohrožuje. Hrůza z boje? Vojáci znásilňují v dobytých civilních objektech!
Dál se Duka opět zastává Hnutí Pro život, když píše, že "navrhovaná obrana pomocí pepřového spreje či houkadla vychází ze starobylé tradice, se kterou se setkáváme již v době před Kristem při obraně proti znásilnění a ztrátě panenství". Představuji si znovu tu situaci, vojáci se samopaly a pistolemi střílejí na všecko živé a bitá dívka na ně vytáhne houkadlo nebo pepřák. Jak by asi dopadla?
Do toho Duka zaplete příběh Slovenky Anky Kolesárové, dívky, která se bránila znásilnění rudoarmějcem a nechala se zastřelit. Takže se znásilněné Ukrajinky měly nechat taky zastřelit? Svůj život chránit neměly?
A zase skok k vojákům: "Hledejme cestu, jak pomoci i těm, kterým válečná vřava zatemnila svědomí. Neznamená to, že bych usiloval o beztrestnost či zmírňování postihu těchto zločinů, naopak!" Hm, pěkné, jak jim tedy asi máme pomoci? Putin je vyznamenává, před válečný soud se nedostanou, my se k nim nedostaneme, Duka taky ne.
Pod celý ten myšlenkový zmatek kardinál přilepí plakát Hnutí Pro život a jeho Národního pochodu pro život. Teprve tady vám dojde, že vlastně vůbec nešlo o znásilněné ukrajinské ženy, ale o podporu tohoto spolku (více o něm najdete v textu, který přinesl týdeník Respekt).
Duka jedná podobně, jako když se před lety postavil na stranu náckovského brněnského hnutí Slušní lidé a podal žalobu na Centrum experimentálního divadla kvůli provokativním divadelním inscenacím Naše násilí a vaše násilí a Prokletí chorvatského režiséra Olivera Frljiče. Je smutné, že stále ještě přesluhuje v nejvyšším českém katolickém úřadu.
