Sousední Rakousko si v opakované volbě vybralo nového prezidenta. Nedlouho po uzavření volebních místností krajně pravicová Svobodná strana Rakouska (FPÖ), za niž kandidoval Norbert Hofer, přiznala porážku. Hlavou země se stane Alexander Van der Bellen (proevropský, neodmítající imigranty), bývalý předseda Zelených. S úlevou a radostí mi telefonovali přátelé z Vídně. Představa, že rakouská krajní pravice bude mít prezidenta, že „po Trumpovi přijde Hofer“, vyvolávala temné vize, skepsi.
Český premiér Sobotka tweetoval s úlevou: "Srdečně a s velkou osobní radostí gratuluji A. Van der Bellenovi k vítězství v prezident.volbách a těším se na dobrou sousedskou spolupráci!“ Německý vicekancléř a předseda sociálních demokratů (SPD) Sigmar Gabriel řekl deníku Bild: „Celé Evropě spadl kámen ze srdce." - Tou celou Evropou zřejmě míní současné vedení Německa, Francie a dalších zemí. Je však jisté, že antiliberální skupiny v Německu, Francii, u nás i jinde cítí silné zklamání.
Výhra Van der Bellena také dělí, Hofer měl velmi silnou podporu Rakušanů. Po uznání porážky vydal prohlášení, kde stojí: „Děkuji, že jste mne tak skvěle podpořili, a jsem nekonečně smutný, že to nevyšlo.“ Pogratuloval Van der Bellenovi a dodal, že, žádá „všechny Rakušany, aby byli jednotní a spolupracovali. Všichni jsme Rakušané bez ohledu na to, jaké rozhodnutí jsme učinili u volebních uren.“
Češi rakouskou volbu neprožívali tak intenzivně jako nedávné americké prezidentské volby, ale zájem byl i tak neobvykle velký. Znovu se potvrzuje: mnohem silněji vnímáme zahraničí, už nejsme ten uzavřený papiňák, jehož obsah nemá se světem okolo vůbec nic společného.
Najednou si oba tábory, ten liberální a i ten nacionální, uvědomují, že prostě jsme stát Evropské unie a západního společenství. Vítězství Trumpa tu část obyvatel slavila jako výhru vlastní. Kdyby byl v Rakousku vyhrál krajní pravičák Norbert Hofer (s Trumpem těžko srovnatelný, mnohem kultivovanější a zdánlivě mírnější), antievropské, antiamerické, antizápadní tendence by ještě posílily.
V EU, v demokratickém Západě, se hraje o celek mnohem víc než ještě dejme tomu před dvěma roky. Česká politika souvisí úzce s německou; kancléřku Angelu Merkelovou u nás mnoho lidí nesnáší, ba nenávidí, jako by snad vládla v Praze, a ne v Berlíně. Jiní zas uznávají její pevnost a odvahu, s jakou řekla „wir schaffen das“, zvládneme příliv uprchlíků.
Hofer, Le Penová, Trump...
Češi sledují vývoj ve Francii, nacionalisté drží palce předsedkyni francouzské krajně pravicové Národní fronty Marine Le Penové. Berou ji jako vtělení Donalda Trumpa v ženské europodobě. Blíží se francouzské prezidentské volby (květen 2017). Hraje se o hodně, Le Penová chce odchod Francie z EU, staví se tvrdě proti imigrantům.
Podobně rozhozená je Itálie, posiluje tam euroskeptické, populistické Hnutí pěti hvězd, a taky Nizozemí, které čekají volby v březnu. Itálie i Holandsko mají své „Trumpy“, Beppe Grilla a Geerta Wilderse. Hraje se o jednotlivé státy i o budoucnost EU: vrátí se do podoby oddělených (třeba i fyzicky, hlídanými hranicemi) národních států? Zkolabuje liberální demokracie? Skončí představy o náboženské rovnosti a rovnosti nejrůznějších menšin s většinami?
Nikdo nám to nemusí říkat, víme, že jsme se octli v údobí, kdy se rozhoduje na dlouho dopředu o naší budoucnosti. Bojuje se o jednotlivá území. Těsně před volbami byli Rakušané (i my) uklidňováni, že Norbert Hofer nechce Rakousko vytrhnout z EU. Zřejmě pochopil, že tamní většina si to prostě (zatím) nepřeje. Ale tématem voleb to bylo.
Pro nás byly varovné i vazby FPÖ na Kreml; Putin a jeho tajné služby podle mnoha bezpečnostních expertů i hlasů z tajných služeb podporují krajně pravicová uskupení v Unii, protože mají rozkladnou sílu a mohou škodit.
Makropohled vypadal zle: Brexit, tedy oslabení EU, pak výhra Trumpa, což bylo vnímáno jako posilování nacionalistů v Evropě. Teď tedy podstatně slabší krok k udržení společné Evropy, Van der Bellen. (A prosím, nedělejme si iluze, že to je zas tak zásadní výhra; FPÖ v Rakousku disponuje značnou silou.) Klíčové však budou příští rok volby ve Francii a Německu.
Známe na vlastní kůži, jak pracují populisté. Miloš Zeman dokázal nemilosrdně rozdělit zemi, štve proti sobě navzájem velké skupiny občanů. Vítal výhru Donalda Trumpa, na něhož jednoznačně vsadil. Hynek Kmoníček, ředitel zahraničního odboru prezidentské kanceláře, o Zemanovi s obdivem pravil: „Jestli má něco, co na něm léta obdivuji, tak je to prostě jeho politický instinkt, čuch vidět věci dopředu.“
Není důležité, co Kmoníček řekne nyní o Zemanově „čuchu“, neboť český prezident se jasně přiklonil k Hoferovi, pozval ho i do Prahy; vsadil na něj stejně jako na Trumpa. Ukazuje se, že Zeman nemá „čuch vidět věci dopředu“, zato mu politici jako Trump, Konvička, Hofer, Le Penová či Wilders vyhovují. Jsou jeho, upečeni z podobného populistického těsta, mají shodné záměry. Pro nás nebezpečné.
