Do třetice všeho dobrého, Joe Biden se dočkal. Po dvou neúspěšných pokusech v letech 1988 a 2008, kdy vypadl ze hry už v primárkách, přijal včera na sjezdu americké Demokratické strany nominaci na prezidenta USA. "Dávám vám své slovo, když mi svěříte prezidentství, budu stavět na tom nejlepším z vás, ne na tom nejhorším. Budu spojencem světla, ne temnoty," slíbil Biden Američanům.
Teď už zbývá jen maličkost, porazit toho, jehož jméno bylo na demokratickém nominačním sjezdu mnohokráte vysloveno. Donalda Trumpa. Oč lehčí byly na sjezdu projevy demokratů o jejich vlastním programu, o to těžší to byl kobercový nálet proti Trumpovi.
I jeho předchůdce v úřadě Barack Obama zboural dlouholetá napsaná pravidla americké politiky, podle kterých by vysloužilí prezidenti neměli kritizovat ty, kterým Bílým dům aktuálně říká pane. Obama ovšem, jak řekl ve svém projevu, Trumpa jako prezidenta vlastně ani nevnímá. "Donald Trump do tohoto úřadu nedorostl, protože toho ani nebyl schopen. A následky tohoto selhání jsou kruté: 170 000 mrtvých Američanů. Miliony ztracených pracovních míst, zatímco ti nahoře si odnášejí více než kdykoli předtím," obvinil Obama současného prezidenta USA, že může za drtivé dopady pandemie koronaviru v Americe.
Je to drsné, ale není to překvapivé. Obama dal Trumpovi ochutnat jeho vlastní medicíny. Byl to on, kdo začal jako první ignorovat psané i napsané regule výkonu prezidentské funkce. V duchu hesla, co není zakázáno, je povoleno. A co není povinné, například zveřejnění daňových přiznání, tím se zase není třeba svazovat.
Poučení z krizového vývoje
Trumpův styl "ring volný" se v americké politice evidentně ujal, bude to jedno z dědictví jeho prezidentství. Ničení Trumpa v přímém přenosu, jaké předvedl Obama a ostatní řečníci, má ovšem i jasnou předvolební logiku. Trump je jako červený hadr, který demokraty motivuje a sjednocuje. Je to nejsilnější důvod, proč jít volit a dát hlas Bidenovi.
Ale zároveň je to důvod, proč navzdory Bidenovu výraznému náskoku v průzkumech (Trumpa poráží v celonárodních šetřeních i klíčových státech) nemají demokraté a jejich prezidentský kandidát vůbec nic jisté. Bílý dům mají na dosah, ale stále daleko.
Už v demokratických primárkách vstal Joe Biden z mrtvých - když v úvodních třech státech (Iowě, New Hampshire a Nevadě) pohořel - jen díky chladnému, pragmatickému kalkulu demokratického stranického a voličského establishmentu, že pokud může někdo Trumpa porazit, pak právě on. Spíše než někdo z mladších kandidátů a spíše než zástupce levicového křídla, socialista (jak sám sebe nazývá) Bernie Sanders.
Toho se demokraté letos nakonec lekli podobně jako už v primárkách 2016. Kdy tím protikladem proti Sandersovi, tím hlasem "rozumu a středu", tehdy byla Hillary Clintonová. Ale víme, jak to dopadlo. Demokraté se za ní nesjednotili, podle jednoho z povolebních průzkumů čtvrtina voličů, kteří v primárkách volili Sanderse, pak v prezidentských volbách volila Trumpa nebo třetího kandidáta.
A k těmto hlasům, které Clintonovou přímo poškodily, pak ještě připočtěme ty, které nedostala. Především mladí voliči a Afroameričané se k volbám mnohde nedostavili. Kvůli Clintonové? Give me a break!, kdo by se obtěžoval. Jenže například v Pennsylvánii pak právě tyto hlasy kriticky scházely, a Bílý dům, který byl tak blízko, odvanul najednou pryč.
Bidenovi letos nehrozí první ze dvou zmíněných kalamit, které potopily Clintonovou. Pro progresivní levici je sice více méně stejným politickým dinosaurem jako ona, ale na rozdíl od kampaně z roku 2016 už radikálové vědí, kdo je Trump. Z jejich pohledu, lépe řečeno podle jejich přesvědčení, bigotní rasistický diktátor, který na ně posílá fašistickou policii. Od nich už Trump prostě letos neuvidí ani hlas. Howgh.
Žádná láska, prostě nutnost
Bidena nemusí, ale Trumpa nenávidí. Ikona progresivní levice, newyorská kongresmanka Alexandria Ocasio-Cortezová, ve svém krátkém projevu na sjezdu za kandidáta demokratů na prezidenta nominovala koho? Bernieho Sanderse. Ocasio-Cortezová byla totiž oficiální zástupkyní těch voličů - a jejich jménem těch delegátů nominačního sjezdu -, jejichž hlasy v primárkách posbíral Sanders.
Když ovšem někteří voliči její projev pochopili, že v prezidentských volbách nebude pro Bidena hlasovat, upřesnila to kongresmanka na Twitteru. "Pokud jste byli zmateni, žádné obavy! Blahopřeju Joeu Bidenovi - v listopadu vyhrajeme". Žádná velká láska, ale přijatá nutnost. A v tom je právě Bidenův problém - stejně jako kongresmanka Ocasio-Cortezová to má totiž postavené většina demokratických voličů. Podle průzkumu pro deník Wall Street Journal bude šest z deseti demokratů volit proti Trumpovi, nikoli pro Bidena.
Ve výsledku by mohlo být jedno, jaký bude motiv jejich volby, každý hlas pro Bidena se počítá. Jenže to zároveň ukazuje zranitelnost jeho podpory. Biden je závislý na tom, jak voliči vidí jeho oponenta, než že by je zajímal, nebo dokonce motivoval on sám. A to může být po okrajích, tam, kde jsou váhavější voliči, dost vratké.
Když Trump je Mars, tak co je Biden?
Například mezi seniory. Ti se sice ještě před měsícem, kdy nový nápor pandemie drtil Floridu, Kalifornii či Texas a Trump vypadal bezradně, v průzkumech přikláněli k Bidenovi. Mezitím se ovšem koronavirus přece jen trochu zklidnil a poměr sil je nyní v této voličské skupině znovu vyrovnaný.
"Nic nesjednocuje lidi na Zemi tak jako nebezpečí z Marsu. A Trump je galaktická hrozba," nechal se slyšet známý demokratický poradce Paul Begala. Což zní vtipně, ale trochu cyničtěji řečeno, Biden potřebuje, aby si pandemie vybírala další mrtvé, nezaměstnanost neklesala, ekonomika stagnovala, aby Trump dále škodil. Nebude to letos souboj dobra se zlem, ale zápas dvou temnot.
