Blíží se výročí 28. října, letos stoleté, "kulaté", jakoby významnější než výročí 99. či 101. (Významnější není ani o milimetr, jen si potrpíme na kulatiny.) Jak se ten den blíží, zas už se to v Česku vaří, otvírá se rána, rozpor, Hrad, Vladislavský sál, "státnost", úcta k historii a k malému národu, který se před sto lety dočkal svého státu (pravda jiného, československého, což jsme oboustranně neudrželi, selhali v tom soužití), a proti tomu Zeman, Zeman, Zeman, prezident pro mnohé dnes už absolutně nepřijatelný, a tomu odpovídající suita okolo něj.
Dají se vymezit dva přístupy. Jeden prezentuje předseda pirátů Ivan Bartoš, na Hrad půjde: "Jedná se o oficiální státní akt," vysvětlil. Jinými slovy dává státu přednost před jeho přímo zvoleným prezidentem.
Druhý přístup ukazuje rektor Vysoké školy chemicko-technologické v Praze Karel Melzoch, nehodlá přijmout pozvání z Hradu, podle mluvčího VŠCHT "má v plánu důstojnější program". Jít na Hrad, kde vládne Zeman, je nedůstojné, stát či státnost se tím nepěstuje.
Nepůjdou někteří rektoři, někteří poslanci, senátoři či europoslanci, vadí jim Zemanovy svévole, jako odmítnutí jmenování profesorů, ač už i soud sdělil, že je nemůže nejmenovat, vadí jim výběr hostů, vadí jim prezidentské sprosťárny vyslovované nahlas v rozhlase.
Nemělo by toto vše ustoupit do pozadí, když jde o stát, když slavíme 100 roků státní samostatnosti (včetně dob, kdy jsme byli okupováni)? Neměli by se rektoři a politici povznést nad Zemana a myslet na národ, "na to, co nás spojuje", jak mi píše čtenář, který se na absentéry předem rozčiluje?
Potíž tkví v tom, že ono nejde jen o Zemanovy vulgarity, svévole, vyřizování si účtů, výběr a nevýběr hostů, o vrávorání u korunovačních klenotů a podobné kousky, nejde jen o ony osobnostní potíže "hlavy státu".
Když si připomínáme založení republiky, myslíme na republiku masarykovskou, demokratickou, západní. Jde o víc než o to, že Zeman nemá rád vzdělance, jako je Jiří Fajt (profesor bez jmenování), a je ochoten dávat státní vyznamenání agentům StB, kamarádíčkům, postavám obskurním, zjevně té pocty nehodným.
Okamura a Filip půjdou určitě
Jde o samu podstatu státu, o témata, jako je czexit (rusoenter), zlý jak mnichovská zrada, o pohrdání ústavou (odmítnutí jmenovat ministra zahraničí), o inklinaci k autoritáři Putinovi či komunistickému vůdci Si Ťin-pchingovi, o to, že Zeman hraje pro ně a ne pro nás, jde o fakt, že mlčí při výročí 21. srpna, okupace, při výročí 17. listopadu, svobody, přetáčí stát od demokracie jinam, rozděluje národ, odmítá celé velké skupiny žijící uvnitř a je díky tomu využíván kupříkladu ruskými médii jako "vzor".
Jde o jeho podporu nacionalistům a komunistům, o jeho využívání okamurovců a filipovců, o to, že stát strká nikoli dopředu a na Západ, nýbrž dozadu a na Východ. Nebo jinak: Okamura a Filip půjdou určitě.
Když použijeme výrok Ivana Bartoše, jde pak vůbec o "oficiální státní akt"? Je tohle ještě oficiální česká státnost? Mít za poradce lidi spojené se zemí, jež nás rozkládá zevnitř, nebo Číňana stíhaného v Číně za korupci?
Nebo jde, slovy rektora Melzocha, o "důstojnější program"? Omyl, důstojnost aktu ve Vladislavském sálu bude, doufejme, věřme, formálně dodržena, zahrají tam na nás "jakodůstojnost", ne, jde tu o potvrzení politika, přitakání politikovi, který stát rozkládá, o souhlas s pánem, který Česku roky intenzivně, vědomě škodí.
Mimochodem, může se přihodit něco podobného jako při Zemanově inauguraci, prezident i 28. října klidně napadne celé skupiny občanů ve svém projevu, co pak, jak se pirát zachová? Vykasá plachty a odpluje? Nebo to nechá na nepirátce Miroslavě Němcové? Zeman je nejen rozkladač národní jednoty, on je navíc naprosto nevypočitatelný.
A jak se bude pirát tvářit, až Zeman vyznamená ženu, která sdílí dezinformace, či finančníka, o kterém Česká národní banka píše: "O znovunabytí důvěryhodnosti posuzované osoby (lze) v zásadě uvažovat nejdříve po uplynutí 10 let od závadného jednání"? Nikoli letos, ale v roce 2025. Vyznamenaný nedůvěryhodný. Odejde pirát? Bude koukat stranou?
Jít či nejít? Nejít, pokud chci žít nikoli v autoritářském systému, který vylučuje celé skupiny obyvatel a pěstuje nenávist, a jít, pokud mi přijde v pohodě sestřelení letu MH17, okupace Krymu, čínský komunismus, pěstování nenávisti, podpora fake news, obdiv k agentům StB, spolčení s lichváři, odpor ke kritikům a tisíc dalších "drobností".
Nejít, pokud mi záleží na Česku jako západním, demokratickém státu, jít, pokud volím Tomia Okamuru, Vojtěcha Filipa a rád bych v Česku našel vražedný jed novičok.
