Když něco dostáváte zdarma, tak jste zboží vy. Stará obchodní zásada je na internetu platnější než kdekoliv jinde. Facebook je jednou z mnoha technologických firem, které zdánlivě nabízejí komunikaci, sdílení či ukládání informací - to vše samozřejmě zdarma. Ve skutečnosti ale zájemcům prodávají miliony - v případě Facebooku miliardy - svých uživatelů.
Poslední skandál se zneužíváním dat firmou Cambridge Analytica jen potvrdil, co všichni víme - zájemců, kteří "nás" chtějí, je hodně a jsou čím dál náročnější. Chtějí opravdu nás, pokud možno celé. Dávno jim nestačí vaše e-mailová adresa, na kterou mohou poslat lámanou češtinou nabídku podílu na dědictví v Nigérii.
Náš život se z velké části přesunul do virtuálního světa; na internetu pracujeme, učíme se, bavíme se, seznamujeme se, hádáme se, nakupujeme a řešíme, koho volit. Bylo by naivní očekávat, že se tam za námi nepřesunou veškeré služby, které jsou s tím vším spojené. Včetně těch, které se jako služba jen tváří.
Co se tam ale zatím nepřesunulo, jsou pravidla, která v reálném světě jakžtakž zajišťují férovost a vymahatelnost odpovědnosti za průšvihy, které někdo způsobí.
V nynější vzrušené debatě kolem Facebooku převládá rozhořčení nad tím, kolik toho o nás největší sociální síť ví a jak snadno se k tomu mohou (Facebook ujišťuje, že mohly) dostat společnosti, které "nás" chtějí dále prodávat - jako zákazníky nebo voliče.
To je ale jen jedna - relativně snadno řešitelná - stránka problému. Ta závažnější zůstane, i když Facebook vztyčí bariéry, které podobné "dolování dat" v budoucnu znemožní. Rozhořčení nad skandálem se zneužitím privátních dat firmou Cambridge Analytica pro kampaň Donalda Trumpa je samozřejmě pochopitelné. Umožňuje ale Marku Zuckerbergovi, aby sypáním si popelu na hlavu a slibováním dalších a dalších opatření odvedl pozornost od toho nejdůležitějšího, co je třeba, nemá-li se jeho vynález stát zbraní hromadného ničení veřejné debaty a vposledku demokracie - transparentních a vymahatelných pravidel, regulace a dohledu.
Nejzávažnějším problémem je totiž samotná existence Facebooku jako privátní firmy, která nemusí nikomu skládat účty. Není to samozřejmě jen Facebook, i když je k diskusi, zda to pro Google nebo jiné společnosti platí v takové míře jako pro něj.
Nejpoužívanější sociální síť totiž nabobtnala v jakýsi internet v internetu. Jenže už ne svobodný a bezbřehý, jakým je světová počítačová síť, která nemá žádné majitele. Facebook tento veřejný statek - možnost sdílet informace - do velké míry úspěšně zprivatizoval. Je to soukromý internet, který jako černá díra pohlcuje ten veřejný. Před pár lety byste si tento komentář otevřeli, protože jste při brouzdání veřejným internetem zavítali na Aktuálně.cz a zaujal vás titulek. Dnes ho dost možná čtete, protože jste na něj narazili na Facebooku.
Nebylo by na tom nic zlého, kdyby toto rozpínání nepřekročilo meze, za nimiž jsou obří rizika. Vtip je v tom, že Facebook nemá konkurenci a ani ji z podstaty věci mít nemůže - znamenala by pro něj ztrátu smyslu. Konkurence například mezi výrobci mobilních telefonů funguje proto, že se z iPhonu dovoláte na Samsung. Pokud by každý mobil komunikoval jen s přístroji téže značky, dříve či později by se jedna prosadila a uživatelé ostatních by na ni museli přesedlat. S každým dalším, který by to udělal, by se pro ostatní jen zvyšovala nutnost stejného kroku. Přesně tak funguje Facebook.
Facebook nepotřebuje Cambridge Analyticu, aby dokázal ovlivnit kterékoliv svobodné volby na světě. Jeho role v politických kampaních je už dnes nepominutelná. Stačí, když bude tlačit zprávy zvýhodňující preferovaného kandidáta a upozaďovat informace v jeho neprospěch. Blokovat profily a stránky. To druhé už dávno dělá. To první? Zatím předpokládáme, že ne, ale na základě čeho? Firemních tiskových prohlášení? Chlapeckého úsměvu Marka Zuckerberga? Má nad tím někdo mimo firmu jakoukoliv kontrolu?
Facebook doteď nerušeně rostl ze dvou důvodů - za prvé jsme nad jeho vlivem blazeovaně mávali rukou a za druhé jsme krčili rameny s tím, že je to "soukromá firma, která si může dělat, co chce". Je na čase přestat s obojím.
Pokud se někdo raduje z toho, že Facebook blokuje stránky těm, kdo si to zaslouží - rasistům, neonacistům či skupinám šířícím nenávist a vyzývajícím k násilí, pak je jeho radost velmi krátkozraká. Ne proto, že by to byla cenzura. Jde o projevy v civilizovaných zemích zákonem zakázané, ale právě proto je nutné, aby byly z veřejné diskuse vyřazeny na základě transparentního a přezkoumatelného rozhodnutí dle zákona. Ne svévolným kliknutím na ikonku někde v útrobách bůhvíkolikátého subkontraktora soukromé společnosti. Ta může od zítřka začít blokovat cokoliv jiného. Pamatujme - neexistuje žádná "společenská odpovědnost" byznysu. V liberálním a svobodném světě je sice výhodná tolerance a otevřenost, ale pokud se klima začne měnit, přehodnotí svoje postoje i byznys. Hájily nebo hájí snad práva menšin velké firmy v Hitlerově Německu nebo Putinově Rusku?
Nynější defenziva Facebooku představuje vhodnou příležitost k akci. Zodpovědní politici v USA a EU musejí požadovat pravidla, která by fungování sociální sítě zprůhlednila a podrobila dohledu. Německo se o to pokusilo, vykročilo ale špatným směrem - jeho zákon nutí sociální sítě k důslednějšímu (a často nesmyslnému) mazání obsahu, ne k transparentnosti. Respektuje jeho postavení čistě soukromého podniku a to je slepá ulička.
Facebook není třeba "znárodňovat", je ale třeba ho podrobit dohledu a vymahatelnosti práva - tak, jako jim podléhá každá, i soukromá redakce v USA i v Evropě. Stránky, které jsou nebo se tváří jako zpravodajské a mají dosah na větší počet uživatelů, musejí mít jasného a dohledatelného vydavatele nesoucího odpovědnost za obsah - samozřejmě včetně diskusí. Na jejich účastníky porušující zákon musí Facebook upozorňovat orgány činné v trestním řízení, nestačí je pořád dokola blokovat. Rozhodování, co se komu zobrazuje, čeho je víc a čeho méně, minimálně pokud půjde o politickou reklamu a předvolební kampaně, musí být v případě pochybností přezkoumatelné nezávislou instancí. Stejně tak blokování a mazání příspěvků - opět alespoň u politických komentářů - musí podléhat přesným pravidlům a případné kontrole. To jsou jen některé příklady možných opatření - podstatný je ale princip veřejného dohledu.
Starým rčením jsme začali, můžeme jím i skončit. I pro tak skvělý vynález, jakým je Facebook, platí to o dobrém sluhovi, ale zlém pánu. Zatím ovlivňuje on náš život víc, než je zdrávo, a způsoby, o kterých - jak ukázala kauza Cambridge Analytica - nemáme ani tušení. Je na čase se vzepřít.
