Znechucení, podezíraví, smutní lidé. Tak vidí řada mladých starší generace svých rodičů a prarodičů a to bez ohledu na jejich postavení a sociální zajištění.
Většinu dospělých přitom kulaté výročí listopadu 1989 přimělo v minulém roce přemítat: jak jsem prožil posledních dvacet let? A jak jsme je prožili coby stát?
Názor na výkon státu se většinou kryje s mírou osobní spokojenosti, přičemž ve společnosti je patrná jakási kocovina. A to nejen mezi těmi, kteří se považují za neúspěšné. Poradenské společnosti zaznamenávají nápor manažerů, kteří si už vydělali na doživotí, ale najednou nevědí, co dál.
„Stále častěji od manažerů slyším, že se příliš nevěnovali rodině. Že se dostali do věku, kdy je mládí pryč a do důchodu daleko. Pochopili, že budou muset ještě hodně dlouho pracovat. Své potřeby si uspokojili, mají téměř vše a tak se vracejí ke sportům, k četbě a k dalšímu vzdělávání, neboť si uvědomují, že toto je oblast, kde se mohou skutečně odlišit od ostatních," říká Andrea Jarošová ze společnosti TOPSEARCH. „Mám pocit, že lidé po 15 až 20 letech práce jdou více do sebe, přehodnocují priority, jsou schopni se v mnoha věcech uskromnit, neboť vědí, že život není jen o materiální stránce."
Otázkou je, zda dospělým takové prozření mladá generace věří. Z ankety Nadace rozvoje občanské společnosti (NROS) vyplývá spíše to, že to mladé generace současným dospělým brzy spočítají:
Pokud se společnost bude vyvíjet stejným směrem a tempem jako nyní, bude to společnost plná konzumu, znechucených, vyčerpaných lidí bez práce. Bude to společnost plná odpadků, smutku a beznaděje.
V Česku vizionářství na úrovni, která by měla moc jakoukoli vizi prosadit, neexistuje. Politická reprezentace již ani vize nepředstavuje a soustředí se pouze na dobu trvání svého mandátu.
Nedůvěra ke všemu novému a neschopnost systematické spolupráce mezi jednotlivými složkami společnosti.
Lidé jsou pasivní a nevyužívají možnosti, které se jim nabízí.
Toto nejsou výroky žádných revolučně naladěných teenagerů, pouličních povalečů, povýšených mediálních komentátorů či životem unavených, ale vždy a všechno kritizujících padesátníků.
Dvacet let ve dvou sms/2000-2010-2020
| Zkuste s námi zmapovat dvě desetiletí - to uplynulé i to, co máme před sebou. Jak jsme mluvili a budeme mluvit za deset let? Čím jsme platili a budeme platit v budoucnu? Unikátní seriál Aktuálně.cz, který tvoříte spolu s námi. Stačí poslat SMS a my z vašich tipů sestavíme obraz desetiletí. |
NROS oslovila 250 mladých lidí, kteří se v uplynulých osmi letech aktivně účastnili projektů v rámci programu Make a Connection - Připoj se.
Když pročítáte odpovědi těchto - většinou - studentů, je jasné, o co tady jde. Máme před sebou poměrně silnou obžalobu dospělých generací:
„Myslíte jen na sebe a nejste ochotní angažovat se ve prospěch celku! To jste nám tu po roce 1989 připravili pěknou veřejnou náladu."
Reakce na tento výsledek mohou být různé. „To mě těší," uvedl například čtyřicátník, pracující dvacet let v médiích. „Jsem asi pořád mladý, protože si myslím totéž."
„Typické mladické černobílé vidění světa," odfrkl si jeden senátor.
„A co jsi čekal?" Udeřil teenager z autorovy rodiny.
„Přesně s těmihle lidmi chceme čím dál víc pracovat," zasnil se generální ředitel českého a slovenského zastoupení nadnárodní korporace.
| Napište nám, jak hodnotíte českou společnost uplynulých deseti let. Co je pro ní typické, v čem se liší od jiných? | Tipněte si, jak bude náš život vypadat za dalších deset let. Jak se změní společnost, v čem bude jiná, lepší či naopak horší? |
Kouzlo ankety, kterou uspořádala NROS, spočívá v podstatném detailu: tady prokazatelně odpovídali lidé veřejně aktivní. A kdo by chtěl zpochybnit reprezentativnost průzkumu, nechť si přečte odpověď ředitele GfK Ondřeje Tomase pro Aktuálně.cz. Tyto výsledky odpovídají i zjištěním profesionálů. „Ojedinělé angažované činy či aktivity jsou zastíněny většinovým chováním celebrit. Lidé raději investují sami do sebe, než by se podělili a přispěli by k celku," říká Ondřej Tomas.
Čtěte také: Nadace rozjove občanské společnosti vyzývá mladé lidi: Připoj se, změň své okolí!
Pocit mladých lidí je zřejmý. Polistopadová sebestřednost střední generace ustavila v zemi podobnou kulturu, jaká formovala českou společnost za komunismu. „Jde přece o mojí rodinu…"
Většina odpovídajících se těší na generační výměnu. Věří si. „Nemusíme, chceme!" Tak se jmenuje dokumentární film Josefa Kosteleckého o dobrovolnictví, jež vznikl v rámci programu NROS Make a Connection - Připoj se, a tak formulují studenti svůj vztah k celku.
