Středa 6. listopadu, stávka učitelů za vyšší platy. Nebo vlastně ne, za vyšší tarify… Má taková akce smysl? Nebo jsme svědky nepovedené stávky, která školy a učitele ve svém důsledku dokonce poškodí? Podařilo se odborům jasně formulovat a vysvětlit, oč jde? Nepodrazí úplně zbytečně ministra školství Roberta Plagu (ANO), nepoškodí jeho zatím slušnou pozici ve vládě a u premiéra? (Nepochybně patří mezi kvalitní ministry jak v tomto Babišovu kabinetu, tak ve srovnání se svými nedávnými předchůdci.)
Za co se vlastně stávkuje: aby šlo do tarifů celých 10 procent, ne jenom 8, jak to schválila vláda. Zbylá dvě procenta chce ministr vložit do pohyblivých složek platu. Jinými slovy vláda slibuje celkem deset procent, bude je však distribuovat po svém, ne podle představ předsedy šéfa školských odborů Františka Dobšíka a jeho kolegů.
Původně premiér Andrej Babiš (ANO) na příští rok učitelům sliboval zvýšení platů o celých 15 procent (pro představu, podle šéfa školských odborů, jak ukázal na tiskové konferenci, 15 procent činí asi 15 miliard korun z rozpočtu, 10 procent pak asi miliard 11, rozdíl je tedy značný a školy ho pocítí). Ano, zvýšení o slíbených patnáct procent by bylo silné, spravedlivé téma.
Kdežto stávka s tématem "chceme všecko do tarifu, ne do netarifu" je pro veřejnost nesrozumitelná, nesmyslná. Když na Facebooku sledujete video, kde Plaga obhajuje, čeho dosáhl, vidíte pod ním mnohé katastrofické, hloupé příspěvky typu "maj dva měsíce prázdnin, tak co by ještě chtěli". Stávka jako podpora blbosti.
Odbory čelí i jinému problému, který se jmenuje Babiš a jeho marketéři. Veřejnost je u nás intenzivně masírována představou, že se vztah ke kantorům změnil, že jim platy prudce rostou. Jak pravil Babiš: "V životě neměli učitelé tolik peněz. Učitelé stojí za námi. Pan Dobšík lže. Ve středu se ukáže, koho vlastně zastupuje…"
Kdo tedy má pravdu, odbory, nebo Plaga a předseda vlády? Jistěže odbory a nespokojení kantoři, vždyť jsou stále dál prudce, absurdně podhodnoceni. Ve srovnání s učiteli v zemích Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) dopadli čeští kantoři nejhůř. Nejhůř! Loni jejich mzdy nedosáhly ani dvou třetin průměrného platu českých vysokoškoláků. Placeni jsou u nás méně než na Slovensku, v Polsku, v Maďarsku. (O Německu a Rakousku proboha raději nemluvme.)
Námezdní dělnice na učení na 8
Další údaj, průměrný plat učitele dnes u nás činí asi 112 procent průměrné mzdy, to není magnet, lákadlo pro ty schopné. My však potřebujeme, aby děti učil výkvět, elita. Naše realita? Platy kantorů nerostou o moc rychleji než mzdy jiných vysokoškoláků. Ředitelé dostávají velmi málo na odměny, na odlišení kvalitních od méně kvalitních či rovnou nekvalitních kantorů.
Dokládá to studie Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) při akademickém pracovišti CERGE-EI. Jmenuje se Platy českých učitelů: nová naděje (Daniel Münich, Vladimír Smolka, září 2019).
Pokud chce Dobšík a spol. narvat všechno do tarifu, školství tím nepomáhá, právě naopak v něm konzervuje dnešní, mnohde neutěšený stav. Záměrně? Snad ne. Připomeňme si: chybí 6000 učitelů a trend pokračuje, bude hůř. Když učitelé nejsou, znamená to, že se za ně supluje, kvalita výuky zákonitě, logicky klesá, kantoři jsou přetížení a nespokojení. Kdo to však vnímá? Všichni pořád dokola melou, že má kvalita výuky stoupat, že na tom závisí naše budoucnost.
Vidíte ten rozpor: učitelé u nás zůstávají dál podhodnoceni, jejich práce mladé, šikovné, nadané studenty obvykle neláká. Mluví se o nízké prestiži, někteří tvrdí, že prestiž nesouvisí s platem. Jako bychom žili v nějaké jiné, nekonzumní zemi, kde se úspěch nepozná podle cenění. A jak máte pěstovat prestiž, když věčně suplujete, vyplňujete papíry, čelíte atakům často zběsilých rodičů, kteří na vás s úlevou hodili výchovu svých dětí a nyní "žádají výsledky"?
Stávka za platy učitelů, nebo spíš za učitele, je namístě už dlouho. Plaga dělá, co může, oceňme jej, učitelé cítí, že svému řemeslu na naše poměry až neobvykle rozumí. Zbytek je prázdná bublina - léta žijeme v ekonomickém růstu, přitom učitelé předbíhají průměr jen o 12 procent, místo o 50, úctu k nim lid nechová, bere je jako námezdní dělníky na učení. Platy s tím zatraceně souvisejí. Je snad kdejaký ajťák (omlouvám se IT pracovníkům), který bere dvakrát i vícekrát tolik, užitečnější než kantor?
Dobšíkova stávka netrefuje podstatu, uvízla v nesmyslu (tahačka o dvě procenta do tarifů). Odborář, jistě nechtěně, sám symbolizuje bídu českého školství. Dosáhne leda toho, že si lidé zmasírovaní Babišovými marketéry řeknou: "Co chtěj ty školometi, sakra? Dyť maj dost! Dyť pro ně ten Andrej dělá, co může." Plus: "Přidá snad někdo mně?" (Mimochodem, den stávky učitelé nedostanou zaplacený. Tratí na ní.)
Zpatlaná stávka. Jejím tématem mělo být zvýšení o 15 procent a pokud možno zrušení tarifů. Mohla také žádat všechny peníze pro ředitele, aby mohli sami určit, do jaké složky je vloží. Nejde jen o začínající učitele, jde i o ty dlouho učící, kteří umějí řemeslo a zaučují mladé, pěstují si je. Jde o celý zastaralý školský systém, který by se měl překlápět k hledání talentů a pěstování schopností jednotlivých dětí.
Jde o to, aby nechybělo 6000 učitelů, aby mladí měli zájem studovat pedagogiku, aby politici v téhle zemi nesráželi inkluzi, zapojení dětí s lehkým postižením do běžné výuky. Jde o to, aby ředitel nebyl ouřada a hasič, který na školu, kantory a žáky či studenty nemá čas.
Odborář Dobšík to nezvládl, nemá na své straně drtivou většinu škol, rodičů, ale ani všechny odborné, vzdělávací organizace. Chyba. A přitom by stávka, pořádná, smysluplná, byla potřeba už dávno.
