Stejně jako na jaře i nyní v Česku platí nouzový stav a stejně jako na jaře i nyní zloději kradou. I drobné krádeže jsou pak za této situace často trestány jako velké zločiny.
Psal jsem před časem o lupu, jehož se dopustil mladý bezdomovec, schizofrenik. Měl hlad, ukradl pět housek za nouzového stavu (kus za 12,50 Kč, celkem 62 Kč). Vyfasoval nejdřív dva roky natvrdo, po odvolání 1,5 roku vězení. Za krádež, k níž se přiznal, mu hrozilo až osm let kriminálu! Něco je v naší justici špatně.
Podobných případů bylo (a zřejmě i bude) hodně. Tak kupříkladu v Sokolově v červenci odsoudili muže za opakované vloupání a krádeže opět za nouzového stavu na dva roky. Psal o tom server Novinky.cz.
Zloděj se podle obžaloby dopustil sedmi krádeží v obchodech, jak za provozu, tak i po pracovní době, kdy se do prodejen vloupal. Kradl drahý alkohol a prodával ho, aby si mohl kupovat drogy. Škoda za desítky tisíc, tedy o dva řády vyšší než u zmíněného houskového lupiče.
Plzeňský krajský soud však věc posuzoval jinak než brněnský. Uvážlivě. Šel do hloubky, sledoval také podstatné okolnosti. Krádeže nakonec posoudil, jako by se neodehrály za nouzového stavu, a obžalovanému místo dvou let vězení uložil pouze tříletou podmínku. Ze zločinu se stal přečin.
Senát, jemuž předsedal soudce Eduard Wipplinger, změnu pohledu zdůvodnil takto: "V projednávaném případě nejde o mimořádně vysokou společenskou škodlivost. Krádeže spáchané v době nouzového stavu nejsou výrazně společensky škodlivější než krádeže spáchané před jeho vyhlášením." Díky tomu mohl být zloději alkoholu uložen podstatně nižší trest.
Senát plzeňského soudu ve zdůvodnění řekl také toto: "Aby mohl být nouzový stav kvůli nemoci covid-19 posuzován jako událost vážně ohrožující život a zdraví lidí, muselo by jít o stav, kdy již došlo k závažnému následku, jako například když se stane živelní pohroma nebo když se země ocitne ve válečném stavu." Ve válečném stavu chválabohu nejsme. Podobné drobné krádeže nijak neohrožují život a zdraví ostatních občanů, jakkoli jsou zavrženíhodné a nelegální.
Soud se zamýšlel nejen nad společenskou nebezpečností drobných krádeží a vloupaček, ale taky nad smyslem nouzového stavu. Jeho cílem je podle senátu usnadnění práce vlády, umožňuje jí velmi pružně a rychle přijímat kroky, které brání šíření koronaviru (momentálně se jí to, pravda, těžce nedaří) a zároveň bez výběrových řízení nakupovat zdravotnický materiál.
"Jde tedy především o prevenci proti šíření nakažlivé nemoci, a nikoliv o stav, kdy již došlo k závažnému následku," citovaly Novinky.cz plzeňský krajský soud. Nešlo o něco podobného, jako bylo rabování během povodní, kdy byla podle plzeňského soudu vyšší sazba v pořádku.
Mechanické souzení
Podobně argumentovala obhájkyně onoho zloděje pěti housek Petra Žilková: "Trest byl nepřiměřeně přísný. Můj klient nekradl roušky ani dezinfekci, měl hlad, jednal z existenčních důvodů." Marně, zastavení stíhání a ochrannou léčbu neprosadila.
Proč? Muž už byl dříve trestán, nacházel se v podmínce, k tomu se přidal nouzový stav, kdy se krádeže trestají vyšší sazbou. Soud tedy nejednal protiprávně, nýbrž jaksi mechanicky po právu. Nedokázal jít do hloubky, jak se to podařilo krajskému soudu v Plzni.
Zajímavý detail: podle žaloby si zloděj alkoholu, který si kupoval drogy, "krádežemi snažil zajistit prostředky jen ke své zábavě". Pokud byl na drogách závislý, nelze to tak nahlížet, nejde pak o zábavu, nýbrž o závislost (nemoc). To není jako jít do kina nebo do hospody.
Podobných případů byla souzena celá řada. Příklady? Rok nepodmíněně (původně tři roky) za krádež kartáčků na zuby za 1800 korun (recidivista v podmínce). Nebo 26 měsíců za dvě krádeže pamlsků za desítky korun. Jiný recidivista v supermarketu nadvakrát ukradl dva salámy a dvě krabicová vína - vyfasoval 26 měsíců kriminálu. Jinde za dvě koblihy a poté 15 čokolád (krádeže z hladu) 26 měsíců ve vězení. - Za nouzového stavu evidovalo Nejvyšší státní zastupitelství přes 8000 krádeží. U více než 1300 byl pachatel odhalen. Věznice se plní drobnými zlodějíčky. (A velké ryby? Odpověď dobře známe.)
Již dříve o neadekvátnosti těchto trestů mluvil Jiří Jelínek, vedoucí katedry trestního práva Právnické fakulty UK. Podle něj se případ pěti housek vůbec neměl dostat před soud, neměl ho tam především pustit státní zástupce. Jelínek zároveň řekl, že "je to systémový nedostatek trestního zákoníku z roku 2009, který je účinný už desátý rok".
Problém je dvojí. Za prvé část státních zástupců i soudců pracuje jaksi "právně mechanicky". Je nouzový stav, platí zvýšené sazby, tak zlodějíčky automaticky napálí. Jestli bylo jejich konání skutečně nebezpečné, nakolik někoho ohrozilo, jestli kradli z hladu nebo kvůli závislosti na drogách, všecko jedno.
Absurdní se zdá i to, že drobné přečiny řeší celý justiční aparát, pokud nezasáhnou žalobci (neodmítnou činy jako "krádež pěti housek za 62 korun" pustit před soud), musí se soudit, odvolávat, stojí to spoustu práce a peněz.
Do toho věznice praskají ve švech, zhruba 20 tisíc lidí sedí, přitom jeden den odsouzeného ve vězení stojí stát asi tisíc korun. Smysl by u drobných krádeží měly alternativní tresty, nikoli kriminál natvrdo.
A další věc, o které jsem již psal, zločiny mnohem vážnější jsou zhusta posuzovány se setrvačnou benevolencí. Kupříkladu za znásilnění se dávají v polovině případů podmíněné tresty. Polovina pachatelů dostane podmínku, dokonce i když jsou oběťmi děti. Když to srovnáte s krádeží alkoholu, za kterou pachatel původně dostal dva roky nepodmíněně, něco tady nehraje. O to důležitější je rozhodnutí plzeňského krajského soudu.
