Politici nechali virus znovu rozbujet natolik, že momentálně bohužel není k dispozici žádná pozitivní zpráva. S výjimkou té, již denně posílají mnoha tisícům lidí hygieny.
Samy o sobě by tak vysoké denní přírůstky nakažených nevadily, kdyby se jimi ovšem už zase neplnily nemocnice, které kvůli tomu opět musejí odkládat neakutní péči. Žvást o "epidemii neočkovaných" tak dospěl do stadia, kdy uléhají i ti, kdo absolvovali obě dávky, protože se teď nakazili od spolupracovníků či vlastních dětí. Stát totiž dopustil ve školách i firmách explozi tak silné pandemické nálože, že už kosí i chráněné.
Jako v předchozích vlnách tedy opět jdeme z tlustých do tenkých - musí se plánovat lůžková péče, z nyní horší Moravy se začnou převážet pacienti do Čech, aby se to nejspíše zase za nějakou chvíli obrátilo a hledaly se poslední volné postele na východě země.
Ani v tak krizové chvíli přitom politici stále nejsou schopni říci, jak hodlají situaci čelit. Bez ohledu na to je ovšem čím dál zřejmější, že šance vyhnout se nějaké další formě lockdownu začíná být limitně blízká nule. Hraje se spíš o to, jaké trvání a jakou konkrétní podobu bude nová uzávěra mít. Bude relativně krátká, nebo se potáhne někam daleko za vánoční svátky?
Testuj se, kdo můžeš
Abychom ten příval špatných zpráv přece jen něčím rozředili, vždy lze najít zemi, která je na tom ještě hůř. Příkladné je třeba sousední Slovensko, kde vládní selhání s vakcínou Sputnik v kombinaci s opoziční frontou proti očkování způsobily, že místní populace není (jako jediná ve střední Evropě) chráněna séry ani z poloviny.
Tím ovšem útěcha končí. Česko má plně naočkováno jen 58 procent obyvatel. Vláda zde sice nyní vzývá bavorský restrikční model, již ale nedodává, že je stavěný pro Německo, kde už má vakcinaci dokončenou 67 procent lidí, zatímco sami máme v tomto ohledu blíže spíše ke krizí zmítanému Slovensku.
Velká část zdejších politiků za jedinou adekvátní odpověď považuje očkování a tvrdý nátlak na ty, kdo se mu dosud vyhýbali. Lze to jistě pochopit, je ovšem také nutné přiznat, že zemi to aktuální pandemické vlny nezbaví. Ztížený přístup k testům, který má lidi motivovat, aby se nechali bodnout, totiž přispěl k mohutnému šíření nákazy ve školách i firmách.
A právě tam je nyní třeba proti viru účinně zasáhnout. Prvním krokem v řadě by měl být přechod na nejspolehlivější PCR testy. Přičemž nedává smysl, aby v případě pozitivního nálezu u studenta či žáka padala automaticky do karantény celá třída. Nemá-li zkolabovat výuka, nabízí se jako nejlepší řešení v následujícím týdnu zbytek kolektivu každodenně testovat. Podpořit v plošném prověřování je pak třeba podobným způsobem kromě škol i firmy.
Naopak zpřísnit podmínky je žádoucí v rodinách. Je-li u někoho prokázána nákaza, vyplatilo by se státu testovat všechny členy domácnosti, včetně těch očkovaných, protože virová nálož varianty delta dokáže prokazatelně skolit i je.
Testování očkovaných se sice záhy stane maximálně nepopulárním opatřením, protože stát přece takovým lidem slíbil "tečku". Při tak vysokém promoření společnosti, jakého jsme nyní svědky, ale nezbývá nic jiného než na ni rychle zapomenout - pokud se nechceme stát nevědomými hrobníky ohrožených lidí. Covidový expres se nyní zkrátka řítí Českem rychlostí, která si žádá mimořádná opatření.
Rozsáhlé testování by sice možná znovu poněkud snížilo zájem o vakcíny, zároveň je ale zřejmě jedinou možností, jak rychle zkrotit nekontrolovatelně se šířící pandemii. A zkrátit tak blížící se lockdown na minimum, nebo se mu v případě opravdu velkého štěstí nakonec nějakým zázrakem vyhnout.
Bez krizových manažerů
Bohužel to nevypadá, že by nyní politická scéna nabízela někoho ochotného republiku uzávěry uchránit.
Smutnou postavou je odcházející ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Jako obvykle navrhoval i tentokrát rozumné věci, nakonec na ně ale došlo až v mimořádně špatný čas. Když chtěl v srpnu ukončit proplácení testů, aby zvýšil motivaci lidí k očkování, dalo se to chápat jako rozumný strategický krok. Čísla byla nízká a hygiena by ohniska nákazy stihla vytrasovat. V listopadu jde ale o tragédii, která nás sune do další zastávky v pandemickém pekle.
Opoziční nabídka, která se brzo stane vládním menu, je bohužel obdobně strašidelná. Koaliční smlouva pěti vítězných stran největší havárii moderních dějin přechází zarytým mlčením. A když se zamýšlený ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) přece jen rozmluvil, došla pro změnu slova těm, kdo ho poslouchali: Slibuje bohužel jen chaos, který si v ničem nezadá s tím, jaký tady panuje momentálně.
Je asi iluzorní doufat, že by pětikoalice nakonec ještě vybrala pro řízení covidové krize kvalifikovanějšího manažera (v ODS by to jistě zvládl hejtman Martin Kuba, za lidovce třeba někdejší ředitel havlíčkobrodské nemocnice Vít Kaňkovský). Posty už jsou rozdány a nezbývá tedy než doufat, že politici alespoň brzo odtajní, čeho by chtěli dosáhnout do svátků. Podle toho, co řeknou, totiž začne být jasné, zda lockdown nakonec dostaneme "jen" pod stromeček, nebo si v něm budeme užívat i šťastný nový rok.
