Jan Moláček Jan Moláček | Komentáře
17. 10. 2017 7:00

Kurz si namazal rakouské populisty na chleba, udělal z nich politické dinosaury

Slušný výsledek Svobodných nepostrádá příchuť hořkou jako alpské žaludeční likéry.
Sebastian Kurz s přítelkyní Susanne Thierovou opouštějí volební místnost ve Vídni, 15. října 2017.
Sebastian Kurz s přítelkyní Susanne Thierovou opouštějí volební místnost ve Vídni, 15. října 2017. | Foto: Reuters

Rakouští voliči v neděli rozhodli o změně tamní politiky. U nás se politické zemětřesení čeká taky. Tím ale srovnání obou zemí - a možných turbulencí po sečtení volebních hlasů - končí. Bohužel pro nás. Změna v rakouském stylu by se nám docela hodila. Na rozdíl od té, ke které dost možná ve volbách směřujeme.

Co se vlastně stalo v Rakousku? Do vlády opět, po skoro jedenácti letech, téměř jistě vstoupí Svobodní. Vládnout budou buď v koalici s lidovci jako posledně (2000-2007), anebo v méně pravděpodobném, avšak ne zcela vyloučeném svazku se sociálními demokraty. S těmi si Svobodní naposledy na spolkové úrovni dělili ministerské posty v roce 1986 - tehdy byli ještě liberální, nikoliv krajně pravicovou stranou. V září zmíněného roku ale Svobodné nečekaně ovládl Jörg Haider a tehdejší sociálnědemokratický kancléř Franz Vranitzky koaliční spolupráci okamžitě ukončil. Od té doby jsou Svobodní pro sociální demokraty na spolkové úrovni tabu.

Ale zpět od historie k předvčerejšku. Volební zisk Svobodných na jedné straně potvrdil jejich pozici starého a ostříleného harcovníka evropské populistické pravice. Získali podle předběžných výsledků šestadvacet procent hlasů, a blýskli se tedy dvakrát lepším skóre než nizozemská Strana pro Svobodu Geerta Wilderse nebo Alternativa pro Německo, které se musely v nedávných volbách obě shodně spokojit se zhruba třináctiprocentní podporou.

Na druhé straně ale ani tento slušný výsledek nepostrádá příchuť hořkou jako alpské žaludeční likéry. Svobodní byli dlouhou dobu - pravda, naposledy řadu měsíců před volbami - jednoznačným favoritem. Jejich předseda Heinz-Christian Strache by musel mít hodně silnou vůli, aby se před usínáním ubránil růžovým představám sebe sama v úřadu spolkového kancléře.

Jenže nakonec skončila FPÖ až třetí (o pořadí na druhém a třetím místě rozhodly korespondenční hlasy) a Stracheho, který léta těžil z image mladého rebela proti těžkopádným dinosaurům funícím v zatuchlých močálech vládní spolupráce obou velkých stran, si namazal na chleba jednatřicetiletý lidovecký lídr Sebastian Kurz, proti němuž vypadá jako monstrum z hlubin politického dávnověku Strache sám.

Svobodní to samozřejmě vidí jinak - Kurz jim prý ukradl volební témata, převzal jejich rétoriku, okopíroval je, nalákal voliče na něco, nač mají ve skutečnosti patent jen oni.

Jenže to je pravda jen na první pohled. Sebastian Kurz sice v kampani občas k populistické rétorice uklouzl, ale zřejmě se mu povedlo něco mnohem lepšího, než ji jen okopírovat.

Umírněné strany v Evropě a jejich představitelé čelí často výtkám za to, že neberou vážně obavy voličů z ohrožení, kterých se sami příliš neobávají - migrace, islamizace, ztráty identity v rychle se globalizujícím světě.

Mladý rakouský ministr zahraničí nejenže dokázal voliče přesvědčit, že jejich obavy vážně bere, ale vzal populistům vítr z plachet tím, že na rozdíl od nich - léta zvyklých, že si s něčím takovým nemusejí lámat hlavu - nabídl i řešení. Není hysterický, ale pragmatický. Neztrapňuje se amatérskými rozbory islámské teologie, ale - například - navrhne a prosadí zákon zakazující zahraniční financování mešit a islámských spolků (stalo se v roce 2015).

Těšení na vládní posty Svobodným určitě kalí neveselé vzpomínky. Když vstoupili naposledy do vlády s lidovci, doplatili na to téměř zánikem. V roce 1999 získali zhruba stejně jako nyní - přes 26 % hlasů. Tři roky nato pro ně v předčasných volbách hlasovalo jen deset procent voličů. To je dodnes historicky nejstrmější propad volebního výsledku parlamentní strany v poválečné rakouské politice. Lidovecký kancléř Wolfgang Schüssel z nich vymačkal všechno, co potřeboval; oni sami se zvládli rozhádat a rozštěpit na dvě strany. Zda se něco podobného podaří Sebastianu Kurzovi, se teprve uvidí; virtuozita, s jakou je tento mladíček porazil, ale dává tušit, že to s Svobodní lehké mít nebudou.

Na rozdíl od toho, co reálně hrozí v Česku, Rakousko žádný zásadní obrat nečeká. V Bruselu si z volebního výsledku nemusejí dělat těžkou hlavu; ani Svobodní nežijí do té míry mimo realitu, aby vážně uvažovali o opuštění eura či dokonce Evropské unie, natožpak mladý šéf lidovců. S Angelou Merkelovou se Kurz - odpůrce nelegální imigrace a zastánce efektivní ochrany hranic EU - bude špatně snášet jen v představách českých analytiků-samouků, kteří žijí v zajetí iluze, že německá kancléřka první vítá a druhé odmítá. Merkelová je sice dost odlišná politická krevní skupina, se svým rakouským protějškem ze sesterské partaje ale nepochybně dokáže vyjít.

Svobodní při pohledu z Česka kdysi mohli působit jako extrémně pravicová a xenofobní strana. Jenže na dnešní české poměry jsou spíš umírnění. Ani Heinz-Christian Strache neoznačuje celý muslimský svět za anticivilizaci jako Miloš Zeman. A nikdy ho nenapadlo požadovat zákaz náboženství, po němž volá Tomio Okamura.

Mohli bychom si proto gratulovat, kdyby to nejhorší, co v Česku po nadcházejících volbách hrozí, byl posun doprava v rakouském podání.

Jednatřicetiletý šéf rakouských lidovců Sebastian Kurz prohlásil po vyhlášení výsledků voleb, že začne s proměnou země. | Video: Reuters
 

Právě se děje

Další zprávy