Plaveme zaslepeni v pěně dní, jdeme s očima upřenýma do země, ani nezaznamenáme, že se nám třese pod nohama, že se blíží něco zlého, zlá změna. My, Češi, žijeme stále ještě značně uzavřeni ve svých hranicích, jež by část z nás opět ráda vztyčila a zadrátovala před "cizáky", a nejsme v tom sami, i jinde se překonaná minulost chystá polknout současnost. Někdy je potřeba nám zařvat do uší POZOR! STOP!
Na Evropany to teď kupříkladu v britském deníku The Guardian křičí třicet evropských, světových intelektuálů: Evropa v nebezpečí! Dělejte něco! Nevykašlete se na to. Křičí filozof Bernard-Henri Lévy, spisovatelé jako Milan Kundera, Elfriede Jelineková, Salman Rushdie, Orhan Pamuk, Ian McEwan, polský historik Adam Michnik a další.
Text manifestu napsal Francouz Lévy, je emotivní, nepsaný politickým žargonem, osobní: "Musíme bojovat za evropskou myšlenku, jinak se budeme dívat, jak mizí pod vlnou populismu." Varuje před populisty a nacionalisty, především však před naší lhostejností. "Naléhavě musíme bít na poplach proti žhářům duše a ducha, kteří si od Paříže po Řím, se zastávkami v Barceloně, Budapešti, Drážďanech, Vídni a Varšavě, chtějí udělat táborák z našich svobod." (Praha zatím nezmíněna, tím hůř.)
Lévy a signatáři jeho výzvy poukazují na změny, kterými Evropa prochází, před květnovými volbami do Evropského parlamentu. Napříč kontinentem zní nadávky, kritika sjednocování, "Dost budování Evropy!", obnovování "národní duše", hledání "ztracené identity", program, který sdílejí populisté: "Nevadí, že abstrakce jako ´duše´ a ´identita´ často existují pouze ve fantazii demagogů."
"Evropa je napadána falešnými proroky, opilými vztekem a blouznícími z nové možnosti dostat se do záře reflektorů. Byla opuštěna dvěma velkými spojenci, kteří ji v minulém století dvakrát zachránili před sebevraždou - jeden z nich se nachází za Lamanšským průlivem, druhý za Atlantikem. Kontinent je zranitelný vůči nestoudnému zasahování Kremlu. Evropská myšlenka se nám rozpadá před očima."
Náckové ve startovních blocích
Salman Rushdie tvrdí, že se Evropa ocitla ve větším nebezpečí, než byla kdykoli za posledních 70 let. "Pokud jde o Británii, doufám, že bude mít parlament ještě odvahu vyzvat ke druhému referendu. To by mohlo zemi zachránit před kalamitou brexitu a také nastoupit dlouhou cestu k záchraně EU." A Timothy Garton Ash varuje, že je na klíčové evropské hodnoty útočeno jako nikdy dřív a musíme je bránit.
Strach o Evropu, o tu novou, spojenou, jednotnou, nenacionalistickou, neprodchnutou rizikem národního odporu vůči jiným národům. Vidíme "nejlepší hlavy své generace" (řečeno s Allenem Ginsbergem) zmítané obavami o budoucnost našeho kontinentálního světa. Odklon Spojených států od EU intelektuálové kolem Lévyho považují za hotovou věc, jsme "opuštěni". S Británií se to teď rozhoduje a před námi leží klíčové evropské volby.
Klíčové? Pro Čechy klíčové? No tak to tedy opravdu těžko, znalci se obávají účasti tuzemských voličů stejně nízké jako při volbách do Senátu (a je příznačné, že i Senát je záchrannou brzdou před sjezdem do demokracie coby slupky, pod níž už jsou svobody omezeny či ztraceny).
Lévy, Kundera a spol. mají pravdu, vidí už ne "dopředu", vlastně jen popisují současnost. Podívejme se na náš parlament: nejmocnější je populista vlastnící svou partaj, rozhodují komunisté, tedy všecko, jen ne demokrati (viz skandální hlasování o zdanění finančních náhrad církvím, tedy o okradení okradených), v záloze číhají nacionalisté, kteří osadili klíčové posty v dolní komoře a chtějí czexit i natoexit, v opoziční ODS hraje významnou roli další czexitář a pohrdač Evropskou unií… Blasfemie.
Evropští intelektuálové nás burcují, budí z letargie, jsou to ovšem "intoši", tedy přesně ta skupina, na niž útočí český prezident Zeman, kudy chodí. Lévy, Kundera, Anne Applebaumová, Ljudmila Ulická z Moskvy (i ta je podepsána pod text, který varuje před rozkladem Kremlu) a další jsou přece to samé, co "pražská kavárna", jenže zde spíš "evropská kavárna", výkvět eurokavárny. A zároveň jsou to nepochybně lidé, kteří "něco dokázali" (řečeno se Zemanem).
Budí evropské, tedy také české intelektuály, české občany, kteří k životu potřebují svobodu, třesou jimi, námi. Bude to stačit? Nebo už je pozdě, už jsme infikováni jedem pohodlnosti a lhostejnosti, jedem rozkladu, který jsme schopni tak leda popisovat a pozorovat a ne mu čelit?
