Vzniká program nové vlády Petra Fialy (ODS) složené z koalic Spolu a Pir/STAN, bude se dohadovat obsazení vedení sněmovny a obsazení jednotlivých ministerstev. Je celkem jasné, kdo u nás bude vládnout, jen zatím nevíme, kdy to začne. Jaká to bude vláda? Jaké si zvolí priority?
Těsně po volbách zavládla u nemalé části voličů euforie: Andrej Babiš (ANO) coby premiér končí. O to v těchto volbách také šlo, ne že ne. Babišismus (postupné uchvacování státu oligarchou s titánským střetem zájmů) končí. Jenomže euforie nevydrží dlouho, jsme zemí v maléru, ceny energií letí nahoru, inflace narostla, je nezbytné hasit mnoho divokých požárů najednou. Jak se to udělá? Kdo to udělá?
Z politiky bez budoucnosti (rozhazování) máme přeskočit do politiky s budoucností, jež musí začít krotit obří státní dluh, o tom nikdo nepochybuje. Zároveň je však nutné myslet na lidi v nouzi, na chudé regiony, na klima, na naprosto nezbytné reformy důchodů, daní, školství, investic do vědy, na omezení zbytnělé administrativy a kdoví na co ještě. Práce pro vraha, nebo spíš pro skutečné machry. Má ty machry Fiala po ruce? (Když měl v ČT vysvětlit, kde v rozpočtu ušetří sto miliard, dost v tom plaval. Když se střetl ekonomický expert ODS Jan Skopeček s ministryní Alenou Schillerovou, nepřesvědčil vůbec.)
Další potíž, kdo bude hrát prim ve Fialově vládě? Bez pochyb ODS a její představy o politice (občanští demokraté tradičně patří mezi strany, které ty představy skutečně mají, což je dobře). Teď nejde ani tak o slova „konzervativismus“ a „pravice“, teď se jedná o budoucnost „ohrožené třídy“ a „strádající třídy“ (viz projekt Rozděleni svobodou: česká společnost po 30 letech).
Ohrožená třída u nás představuje 22 procent obyvatel, pro něž „jsou typické podprůměrné příjmy a majetky. Často jde o rodiny s dětmi, s matkou na rodičovské; ohrožují je ztráty zaměstnání a rozvody; relativně častější než v celé populaci je mezi nimi nájemní bydlení, exekuce a dlouhodobá nezaměstnanost; jsou to lidé ze všech věkových skupin, častěji jsou zastoupeny ženy (62 %); obvykle mají středoškolské vzdělání; často řadové administrativní pracovnice a zaměstnankyně ve službách; pracují ve špatně ohodnocených zaměstnáních, ačkoliv mají formální vzdělání, které by jim umožnilo získat kvalifikovanější a lépe placené pozice…“
Strádající třídu představuje 18 procent obyvatel, „nedisponuje žádným typem společenského kapitálu, o který by se mohla opřít; o něco častěji jsou to důchodci, ale patří sem všechny generace a věkové skupiny; mají podprůměrné vzdělání (22 % jen základní); o něco častěji ženy (60 %); žijí obvykle ve středních a větších městech s výjimkou Prahy, často v Ústeckém, Karlovarském a Moravskoslezském kraji; typicky pracují ve stavebnictví, jako prodavači nebo neodborní manuální pracovníci a mají nejvyšší míru nezaměstnanosti, přes 6 %; často čelí exekucím; nejčastěji ze všech tříd žijí v pronajatém bytě (41 %)…“
Postoj k exekucím? K vyloučeným oblastem?
Toto je jeden z klíčových problémů ležící před Fialovou vládou (problém, který Babišova „supervláda“ nevyřešila, naopak za ní dál narůstal). Víme, jaký postoj zaujali občanští demokraté k novele nazvané „třikrát a dost“, jež umožnila strhávat pokuty ze sociálních dávek a dopadá na ohrožené děti (předkladatelem byl poslanec ODS Jan Bauer). A víme, jaký postoj zaujali k novele zákona o pomoci v hmotné nouzi, která umožňovala zřizovat takzvané bezdoplatkové zóny. (Ústavní soud to naštěstí zrušil.)
Je velmi důležité, kdo bude ve vládě v oblasti ohrožených oblastí a chudoby oponovat tvrdé ODS. Oponentura tu bude důležitá. Sázka na dvě koalice (Spolu a Pir/STAN) byla založena na představě, že se ve vládě budou muset dohadovat, jako my se musíme dohadovat, že to nebude „jednodruhová vláda“. Jenomže volby (po dezinformační a nenávistné kampani, na níž se zčásti podíleli i lidé z ODS a TOP 09, míněn třeba Miroslav Kalousek) namíchaly vládní koalici jinak.
Piráti, kteří jsou sociálně vnímaví a prokázali to ve sněmovně v minulém volebním období vícekrát, propadli (mají pouhé čtyři poslance). Starostové a nezávislí je převálcovali, jejich voliči kroužkovali tak mohutně, že mají jen o jednoho poslance méně než ODS. Je to však společenství značně neutříděné, neideologické (tím je nesrážím, leč není to klasická strana s jasným programem a dlouhodobou vizí).
Můžeme tedy pochybovat, zda si budou chtít pálit prsty v citlivých sociálních patáliích. Vít Rakušan si je problému vědom. Pro Seznam Zprávy řekl: "Skutečně všichni, kdo do toho jdeme, si uvědomujeme, že vláda nemůže být dryáčnicky asociální. Musíme vnímat, že nemáme ve Sněmovně žádnou levicovou stranu, že tady milion lidí nemá zastoupení." - Nebýt "dryáčnicky asociální" je poněkud málo. Navíc v regionech starostové nejednou podporují asociální, tvrdá řešení.
Ve vládě usednou také lidovci jako součást Spolu, dá se tedy čekat, že především oni se stanou tím o něco více sociálním hlasem. Je to však strana středopravá a v lecčem ODS dosti blízká, Piráty zcela jistě nezastoupí a nenahradí (kupříkladu slovo „nepřizpůsobivý“ tam rozhodně není sprosté).
Typickým problémem, kde měla ODS prakticky opačný postoj k Pirátům, byly exekuce, metla Česka. Pir/STAN považuje za dobrou cestu teritorialitu, zásadu „jeden dlužník - jeden exekutor“, chtějí prosadit rychlejší oddlužení. Proti tomu šla ODS ve sněmovně dlouhou dobu a koalice Spolu nic takového (teritorialita a jeden exekutor) do programu nevložila.
Podobné otázky, jak asi každý tuší, vyvstávají okolo klimatické změny a způsobu, jak ji řešit, ale také okolo nerovného postavení žen, násilí na ženách, domácího násilí, okolo pohledu na migraci, náboženskou svobodu, poskytování azylu a zajišťování chybějících pracovníků pro české podniky. Dál okolo jiných „moderních“, „nekonzervativních“ témat, jež jsou pro budoucnost země ovšem klíčová.
Porážka Babiše má být cestou k lepšímu Česku
Kdyby byly po volbách koalice namíchány rovnoměrněji, pak by se daly čekat seriózní, zásadní debaty o všech těchto oblastech. Voliči se ovšem Pirátů zalekli, nechali se vyděsit lžemi, a tak se nyní lidé s hlubším sociálním cítěním obávají, kam se bude stát ubírat, jestli populismus nevystřídá pokračující lhostejnost k nejpotřebnějším.
Kudy to půjde, budeme brzo schopni odhadnout z toho, kdo bude jmenován na jednotlivá ministerstva (kupříkladu nelze čekat, že by se Pirátka Olga Richterová stala ministryní práce a sociálních věcí, pokud by ji však Fiala přece jen vybral, asi by to mnohé uklidnilo). Stejné to bude s ministerstvem pro životní prostředí (uhelné elektrárny, nová mobilita) a zahraničí (vztah k EU je pro nás klíčový, navíc nás čeká předsednictví v unii).
Něco málo už napověděla reakce na tweet novinářky A2larmu Apoleny Rychlíkové, v němž vyslovila svoji starost: „Z čeho mám nyní obavy: 1. zvítězí tažení ‚spálenou zemí‘ - bezhlavá ideologie před nutným zmapováním terénu. 2. rozdmýchávání kulturních válek, na které jsou konzervativci specialisti, aby se část lidí vyčerpala na debatách o potratech, manželství pro všechny, nebo ehm ROZVODECH.“
Hned první reakce pod tweetem byla vskutku typická: „Já mám nyní obavy, že ‚novináři‘ Vašeho typu budou pokračovat tímto způsobem v rozesí*ání a roz*ebáváni jakýchkoli sebelíp míněných snah napravit ten m*dník po Burešovi, a protože to bude nutně bolet, tupější půlka národa Vám to bude žrát a přivede nám ty zm*dy zpátky.“
K tomu snad jen dodejme, že porážka Babiše měla být cestou k něčemu slušnějšímu, citlivějšímu, lepšímu, méně podvodnickému a sobeckému. Petr Fiala bude mít velmi těžkou roli, aby ta velká očekávání splnil. Držme mu palce, ať nenechá na holičkách ohroženou českou krajinu, ohroženou a strádající třídu, znásilňované ženy atd. Ať nezapomene na slabé spoluobčany. Ať nezapomene na opuštěnou mladou generaci.
