Miloši Zemanovi, který tento týden nasčítá prvních sto dní na Hradě, věří polovina občanů. Počet těch, kteří hodnotí jeho práci příznivě, je dokonce úplně stejný jako jeho volební skóre: 55 procent.
To jsou čísla ze zatím nedoceněného průzkumu agentury STEM. Zdá se, že od voleb se vlastně nic nezměnilo. Prezidentská kampaň nebyla zapomenuta. Hlava státu dál společnost rozděluje.
Uvnitř populace najdeme dramatické rozdíly - Zemanovi věří plné tři čtvrtiny voličů levice a dvě třetiny seniorů, ale jen asi pětina voličů ODS a TOP 09. Jasně nejnižší podporu má mezi vysokoškoláky.
Důvěra v Zemana je podle průzkumu nižší, než jakou měli po zvolení jeho předchůdci. To je paradoxní důsledek přímé volby (a více než dvou a půl milionu hlasů pro vítěze). Prezident díky ní sice má silný mandát, ale zároveň sestoupil z piedestalu. Ušpinil se běžnou politikou.
Zeman tomu svým politickým stylem vydatně napomáhá. Po volbách neubral plyn: sice už nevolá Stop vládě, ale zhusta rozdává rady, jak vládnout, a přepisuje výklad prezidentských pravomocí. Kontroverzemi nešetří.
O prezidentu-sjednotiteli není zatím slyšet. I tak jedinečnou příležitost ke stmelení a povzbuzení národa, jakou je přírodní pohroma, Zeman v kritických dnech promarnil. Po suchém tiskovém prohlášení se omezil na jednu větu sounáležitosti (osmnáct slov, patnáct vteřin), kterou pronesl tak, že to působilo jako povinnost, kterou chce mít co nejdřív za sebou. Projekt vyslání Hradní stráže ho zjevně zaujal mnohem víc. Ano, je to prospěšné, ale v rámci povodňové katastrofy jde spíš o symbolické gesto.
Ne že bych vliv hlavy státu na morálku a psychiku obyvatelstva přeceňoval. Na druhé straně, zájem a účast, klidně i zdvořilostní, je v takové době úplně normální lidská reakce. Příbuzní, přátelé, známí si volají, píší, ptají se „tak co u vás", odpovídají si „no to je hrozný", „aspoň že tak", „zaplaťpámbu" a tak dále.
Tak něco takového, myslel bych si, by měla v přeneseném smyslu slova dělat i sociálně inteligentní hlava státu. Která vám jinak přednáší na potkání, o čem si vzpomenete.
Dialog s pisálky
S novinářským stavem má Miloš Zeman letitý problém. Domnívá se, že ho většina žurnalistů nemá ráda, oplácí jim to, řadou z nich pravděpodobně pohrdá. Že někteří z nich veřejnosti ochotně tlumočili myšlenky důchodce z Vysočiny, na tom nic nezměnilo. Novináři jsou pro něj „póvl". Spíš nezájem než nenávist.
Psali jsme o Miloši Zemanovi:
8. března: Koho vyděsil Zemanův inaugurační projev
9. března: Zeman musí zanechat stopu. Ale hrozí, že zdupe trávník
11. března: 14 pozitiv prezidenta Miloše Zemana
12. března: Proč se Zeman tolik bojí novinářů?
16. března: Dienstbiera podřízli na Zemanově oltáři
6. května: Dinosaurus Zeman je politik na druhou. Rád si hraje
Blogy:
Nenechme se chytit na Zemanovu udičku
Na Hradě řádí viróza zpupnosti
Zeman se vřítil do politiky. Komu bude skládat účty?
Grafika:
Přesto snad i novináře překvapilo, když jim prezident věnoval významnou pasáž své inaugurační řeči. Vysadil je na souostroví „negativní deviace", vedle kmotrovských mafií a neonacistických bojůvek. (Mimochodem, o těch dvou zbývajících nepadlo z Hradu od té doby ani slovo.)
Po třech měsících se zdá, že to bylo to nejdůležitější, co Zeman za svého prezidentství prohlásil. Svou soukromou válku s médii - říká se, že politik ji nemůže nikdy vyhrát - přenesl do veřejnosti. Vytvořil z ní obranný štít, od kterého se to, co říkají novináři, odráží jako „cinklé". Protože ale tisk pochopitelně nemlčí a vede si svou, příkop ve společnosti se ještě prohlubuje. Společnost se štěpí na ty, kdo Zemanovi věří, a ty, kdo mu nevěří (a mluví o něm a jeho věrných nepěkně).
Příkladem budiž eskapáda při odemykání korunovačních klenotů. Na jedné straně extrémní pohoršení, na druhé odsuzování těch, kdo našemu prezidentovi chtějí škodit (a měli by si zamést před vlastním prahem nebo tak něco).
Tisk se - také zásluhou prezidenta - mění v nový terč hněvu. Nenadává se už jen na politiky, ale i na novináře. Jedno přechází do druhého. Politici mohou být rádi, že vox populi vyhmátl nového viníka, pisálky. Namyšlené, zaprodané atd. pisálky.
Ze Zemanovy strany to byl obratný tah. Vždyť od té doby o něm nejde napsat nic, tedy ani tyto řádky, aniž by je kdokoli s poukazem na prezidentské paradigma nemohl odpálit: Hle, potrefená husa!
Novináři nemají patent na informace, ani na rozum. Ale stejně tak mohou mít pravdu. Vést diskusi napříč názory je ovšem za těchto okolností dost obtížné. Pokud do ní vstupujete s předpokladem, že jedna strana je diskvalifikovaná nálepkou zaujatosti.
Reflexe je tím pádem pokřivená a zpětná vazba ztížená. Což nakonec škodí celé společnosti - včetně prezidenta a včetně novinářů. Dialog se vede přes příkop, pokud vůbec.
Veřejné mínění se čím dál tím víc dělí na ty správné a ty nesprávné názory a prezident k tomu bohužel přispívá. Jako by na novináře podvědomě žárlil. Normální tisk s ním přitom nijak nesoupeří. Zemanovi jsou ukradení novináři, jim je ukradená jeho moc.
Nic osobního: Ale potlesk, který Zemanova slova o novinářích a "vymývání mozků" vyvolala ve Vladislavském sále, patří k nejsmutnějším českým okamžikům posledních let. Tohle se nemělo stát.
To se mi nelíbí
Obranou proti novinářům prezident zároveň odklání veřejné mínění. Nikomu to nevnucuju - ale, marná sláva, hodně lidí si pořád názor utváří podle toho, co se dozvěděli v médiích.
Mám ovšem pocit, že lidí, kteří by měli potřebu si názor opravdu utvářet a tříbit, ubývá. Ačkoli zdrojů informací je naopak stále víc, dávno ne jen „psali to v novinách" a „říkali v televizi", případně „bylo to na teletextu". Naopak - může to být jen dojem, ověřit se to nedá - stoupá počet těch, kteří názor prostě „mají". A hotovo, tečka.
Jde o logickou reakci na množství podkladů, které je k dispozici. Hodně lidí má potřebu si to nějak zjednodušit, číst informace černobílou optikou, která jim umožní všechno snáz vstřebat. Rozdělit na To se mi líbí a To se mi nelíbí.
Zemanův přístup k médiím samozřejmě takové zjednodušení nabízí a není divu, že řadě lidí vyhovuje.
Výsledkem pak je třeba toto: Když se novináři nad prezidentem pohoršují, například proto, že se kymácel v kapli nebo byl žoviální na tiskové konferenci k povodním, spousta lidí ho omlouvá, bere to jako pomstu na státníkovi. Řekne si: No a co, zase ti novináři něco mají. - Dělají ze všeho senzaci. - A vůbec, chceme nějaké dobré zprávy. Proč nepíšete o něčem jiném?
Jenže Zeman ani nikdo jiný média z veřejné řeči nevygumuje, takže výsledkem budou jen další - a leckdy zbytečné, jalové - spory „o Zemana". Podstatnější témata, jen méně kontroverzní a výživná, tím pádem zůstanou stranou. Což už jistě není jen vinou Zemanovy obrany, ale i hráče na druhé straně šachovnice, který se nechá zmást. (Partie tak jako tak skončí remízou.)
"Demokracie se ze všeho nejvíc zakládá na dobře fungujícím veřejném mínění, na onom neodolatelném proudu uvnitř národa, který k něčemu říká ano a k něčemu ne a který některé věci nazývá počestnými a jiné hanebnými." Ferdinand Peroutka to sice prohlásil v roce 1954, ale o to „dobré fungování" se pereme pořád. S internetem v ruce, o to náruživěji. Díky za to.
