Několik investigativních novinářů má teď novou "zábavu", chodí na výslechy (podávají vysvětlení) na policii a Generální inspekci bezpečnostních sborů. Týká se to těch, kteří píší o politických kauzách, vyšetřovány jsou úniky informací z vyšetřovacích spisů. Policie a GIBS mají zájem o případy, jako je Krakatice, Beretta, Čapí hnízdo a twitterový účet Julius Šuman, který vypouštěl velmi citlivé informace o Andreji Babišovi. Vyšetřování dozoruje Vrchní státní zastupitelství v Olomouci a v Praze.
Tři z vyslýchaných novinářů k tomu vydali prohlášení, Sabina Slonková, Janek Kroupa a Jaroslav Kmenta. V textu mimo jiné stojí, že jsou vyslýchání ve věcech, "kvůli nimž jsme v minulosti už na úřadech vypovídali, a policie ví, že zdroje svých informací neprozradíme".
"Jsme přesvědčeni, že tato vyšetřování nás a naše zdroje mají kromě jiného znejistit, zastrašit či odradit od další práce. Policejním výslechům jsme v minulosti čelili již několikrát. Tentokrát jde ale zjevně o koordinovanou akci, jejímž vedlejším cílem je kriminalizovat investigativní žurnalistiku."
A poslední zásadní sdělení: "Kdo celou akci rozjel, zatím nevíme. Víme jen to, že kauzy, kvůli nimž jsme všichni tři aktuálně předvolávaní, spojuje jedna osoba: premiér v demisi Andrej Babiš."
Kvůli únikům informací z vyšetřování dotace pro Farmu Čapí hnízdo podal Babiš trestní oznámení a GIBS únik vyšetřuje. A místopředseda ANO Jaroslav Faltýnek se nechal slyšet, že komisař Pavel Nevtípil vyšetřující Čapí hnízdo "půjde do tepláků".
Vyslýchání novinářů má dvě klíčové roviny. První: z policie unikají neveřejné informace, což by se dít nemělo, a je logické, že to GIBS či policie vyšetřují.
Právo chránit zdroj
Podobně se to má s twitterovým účtem Šuman, který zveřejňoval mimo jiné záznamy, na nichž mluvil tajně nahrávaný místopředseda vlády Babiš. Informace byly výbušné (jednalo se třeba o zneužívání Babišových novin proti koaličním partnerům z ČSSD). Stále nevíme, kdo za účtem Šuman stál a odkud své informace bral. Je v zájmu veřejnosti, aby se dozvěděla, oč přesně šlo. A je v zájmu státu, aby to vyšetřil, což ani zhruba rok poté nedokázal.
Druhá rovina vyslýchání novinářů je ještě důležitější. Jak sami zdůrazňují, dělají svou práci, která má pro svobodnou společnost klíčový význam. Kontrolují moc, stát, politiky, hlídají je. Mají právo krýt své zdroje, odvíjí se to od článku 17 Listiny základních práv a svobod, který přiznává svobodu projevu a právo na informace.
Konkrétně je právo na ochranu zdroje a obsahu informací obsaženo v zákonu o provozování rozhlasového a televizního vysílání a v tiskovém zákonu. Ochrana se týká jen toho, kdo informace získává nebo zpracovává, aby je zveřejnil v periodickém tisku a v rozhlasovém nebo televizním vysílání. Novinář má povinnosti nenadržovat pachateli trestného činu a překazit nebo oznámit trestný čin.
(Odhalit zdroj je novinář povinen jen tehdy, když jde o velmi závažný trestný čin, nebo tam, kde orgány činné v trestním řízení nemají žádné alternativní prostředky k objasnění vyšetřovaného případu.)
Kupříkladu v případu účtu Šuman o tak závažný trestný čin nejde. Stejně u Čapího hnízda. Krakatice je zase velmi starý případ. Navíc jsou novináři předvoláváni znovu i k případům, kde již odmítli zdroje uvést. Jasný nátlak.
Naprosto zásadní je kontext tažení proti investigativcům: premiér v demisi je trestně stíhán, jeho pravá ruka Faltýnek veřejně obviňuje vyšetřovatele Čapího hnízda Nevtípila z účelového jednání a mluví o tom, že bude trestně stíhán, zprostředkovaně mu vyhrožuje. Prezident Zeman útočí na novináře, Babiš taky, navíc mu část vůči němu nekritických či méně kritických médií zprostředkovaně (přes svěřenský fond) patří, napadá jen ta kritická. Veřejně mluví o "spiknutí", které ho má dostat z politiky.
Nesmíme zapomenout na útoky proti České televizi a na to, jak ředitel Českého rozhlasu Rané Zavoral napadl investigativce Janka Kroupu za kauzu opět spojenou s Babišem. (Atak Zavoral nakonec naštěstí neustál, prohrál.)
Není pochyb, že na nezávislá média a novináře je vyvíjen silný politický tlak. Nejsme zatím tak daleko jako Slováci (vražda investigativce Kuciaka a jeho dívky), ale tlak sílí a výslechy novinářů do něj zapadají, budí pochybnosti, obavy, nechuť.
Státní zástupci by se neměli honu na novináře účastnit, riskují vlastní důvěryhodnost. Zvenčí to vypadá, že nejde ani tak o to, zjistit, jak informace z policie tečou, ale spíš o zastrašení investigativních žurnalistů a útok na svobodu slova. Babiš je jistě spokojen.
