Kdo sleduje blížící se volby amerického prezidenta, ví, že předním kandidátem demokratů je bývalý Obamův viceprezident Joe Biden. Vede ve většině průzkumů, establishment strany je mu nakloněn a komentátoři ho také vyzdvihují jako jasného vyzývatele Donalda Trumpa. Biden je ale děsivě špatný kandidát, a už několikrát to ukázal.
Předně si pojďme ujasnit jednu věc: pokud se nestane něco velmi nečekaného, Trump pravděpodobně bude příští rok zvolen znovu. O kandidaturách a volbách už úřadujících prezidentů se ve Spojených státech často mluví jako o "referendech o fungování ekonomiky". Zjednodušeně řečeno, pokud Trumpovi vydrží pozitivní ekonomická čísla, v Bílém domě setrvá. Je to chaotik a není tak nepředstavitelné, že udělá nějaký zbrklý krok, který ekonomické trendy změní. Ostatně jeho obchodní politika rozhodně není nic promyšleného a její důsledky jsou právě jen otázkou času. Do voleb ale zbývá rok a půl a není nepředstavitelné, že hospodářství se udrží.
Pokud se tak stane, zbývá demokratům, kteří by chtěli Trumpa porazit, jediná možnost. Vysvětlit Američanům, že se nemají tak dobře, jak by čísla mohla naznačovat. To není tak odvážné tvrzení. Ostatně přesně rozpor mezi makroekonomickými ukazateli, kterými se v roce 2016 honosila Hillary Clintonová jménem Baracka Obamy, a každodenní realitou řadových Američanů byl jedním z důvodů, proč se Trump do Bílého domu vůbec dostal.
V tomto směru mají nejlépe našlápnuto levicovější kandidáti jako senátoři Bernie Sanders nebo Elizabeth Warrenová. Sanders je často v médiích vykreslován jako radikální levičák, nicméně jeho návrhy jsou spíše v intencích období takzvaného Nového údělu, který dominoval americké politice od 30. let až do vlády Ronalda Reagana. Warrenová je rozhodně nejpečlivější z aktuálních kandidátů. Jádro její politiky vyvěrá z podobné éry jako to Sandersovo - byť Warrenová se na rozdíl od něj neoznačuje za socialistku.
Nejdůležitější je její zájem o antimonopolní zákony, jejichž uplatňování ve Spojených státech v posledních čtyřech dekádách v podstatě úplně vymizelo. Warrenová patří ve Washingtonu mezi nejhlasitější proponenty antimonopolních zásahů už od svého zvolení do Kongresu v roce 2012. Ani tady nejde o nic radikálního: propracovaná antimonopolní politika byla jedním ze základních pilířů americké poválečné prosperity.
Jak Sanders, tak Warrenová mají na své straně mnoho pádných argumentů a americká levice zažívá v posledních několika letech velkou renesanci. Pádné argumenty a momentum jsou jedna věc, na druhou stranu pro vybudování laviny nutné pro poražení Trumpa na podzim roku 2020 je dost možná už pozdě. Vyhrabat Ameriku z reaganovského paradigmatu je mravenčí práce, na kterou nestačí pár krátkých let. Sanders udělal v USA v posledních letech divy s destigmatizací nálepky "demokratického socialismu". Stačí to na to, aby byl - teoreticky - zvolen ve všeobecných volbách? Elizabeth Warrenová tuto potíž nemá, ale to, že nabízí nejpečlivěji vypracované plány, neznamená, že o nich dokáže lidi přesvědčit. Warrenová rozhodně nepatří k nejcharismatičtějším prezidentským kandidátům.
Tím se obloukem dostáváme zpátky k nejpravděpodobnějšímu kandidátovi demokratů: Joe Bidenovi. Kdyby se býval pro kandidaturu rozhodl v roce 2016, mohl působit jako pseudopopulistický sjednotitel mezi clintonovským křídlem a fanoušky Bernieho Sanderse. Proti Trumpovi by dost možná měl větší šance než Hillary Clintonová. Teď je ale situace úplně jiná. Tentokrát Biden připomíná spíš roli, kterou při minulých volbách sehrála právě Clintonová: samozřejmého kandidáta, který nedokáže ve voličích probudit nějaké větší vášně. Ani v roce 2016 by Biden Ameriku nezachránil, už jenom proto, že právě systém, kterého by byl pokračovatelem, Donalda Trumpa vygeneroval. V roce 2020 ale Spojené státy budou stát ještě před daleko komplikovanější volbou.
Biden je navíc ve variaci na establishmentového kandidáta ještě horší figurou. Zatímco Hillary Clintonové jde vytknout mnoho, ale rozhodně ne pracovní nasazení, o Bidenovi se traduje, že je, co se týče vedení kampaně, velmi líný. Částečně to asi plyne z toho, že jako v Kongresu reprezentuje malinkatý stát Delaware, ve kterém se jako senátor úřadující od roku 1972 nemusí příliš snažit, aby si křeslo udržel. Biden zároveň už dvakrát kandidoval na prezidenta. Při volbách v roce 2008 skončila jeho kampaň v podstatě ještě dřív, než začala, a Biden se nikdy v průzkumech nedostal nad jednotky procent. A o 20 let dřív skončil jeho pokus neslavně poté, co vyšlo najevo, že opsal část svého proslovu od tehdejšího lídra britských labouristů Neila Kinnocka.
Přestože aktuální kampaň sotva začala, Biden už má na krku podobná obvinění. Minulý týden představil svůj plán klimatické politiky, načež se ukázalo, že celé pasáže jsou v něm vypůjčené z plánů různých aktivistických skupin nebo lobbistů, případně z on-line článků. Nejde tak ani o samotné opisování. Bidenův miniskandál spíš dobře ilustruje jeho zmiňovanou lenost.
"První třetina vaší kampaně jsou peníze, peníze a peníze. Druhá část jsou peníze, peníze a média a třetí jsou hlasy, média a peníze," nechal se kdysi slyšet vlivný obamovský demokrat Rahm Emanuel. S jeho cynickým čtením americké politiky možná nemusíte souhlasit. Podstatné je, že vést prezidentskou kampaň je pěkná fuška. Má na to Joe Biden skutečně energii a odhodlání?
Podtrženo, sečteno: demokraté mají šanci Trumpa porazit (pokud se nic dramaticky nezmění), jen pokud vyvinou nadlidské úsilí a podaří se jim přesvědčit více než půlku Spojených států, že se vlastně nemá tak dobře a že pod jejich vedením to bude lepší. Jejich hlavním kandidátem je ale momentálně člověk, od kterého se takové úsilí nedá čekat, nehledě na to, že je vyvanutým politikem s velkým množstvím másla na hlavě. Čím dříve se ho demokraté zbaví, tím lépe. Tak ale americká politika bohužel nefunguje. Připravte se na ještě bolestivější kampaň, než byla ta v roce 2016.
