Valí se na nás mnoho velkých problémů, nejvíce zmiňovaná je další vlna covidu a pekelné zadlužení státu. Nová vláda bude muset nastavit jasné priority, pokud chce uspět. Bude to mít těžké, protože vznikla z jistého étosu (konec vlády populisty a uchvatitele státu) a protože jí k úspěchu pomohlo taky velké občanské vzedmutí. Zcela jistě pomohly předchozí akce Milionu chvilek pro demokracii, ale i práce Pirátů ve sněmovně i mimo ni. Piráti volby (nejen svojí vinou) odskákali, ve sněmovně jich je zatraceně málo, jen čtyři.
A právě „odpirátštění“ sněmovny vede k obavám, že některá pro českou společnost zásadní témata přijdou zkrátka. Nejen témata, dokonce celé skupiny občanů se obávají, že pro ně změna nenastane, případně jen malá. Psal jsem o tom, že se ODS (budoucí vůdčí síla ve vládě se svým premiérem Petrem Fialou) v minulé sněmovně projevovala jako sociálně tvrdá až krutá, sociálně nevnímavá a nehledící do budoucnosti. Zrovna tak není potřeba připomínat, že její postoje ke snaze zbrzdit klimatickou změnu jsou mírně řečeno laxní, v některých případech i odmítavé. Část odéesáků považuje Green Deal za „zelené šílenství“ (stejně jako Babiš a Okamura), jak se objeví téma spalovacích motorů, cestují do 50. let minulého století jako do svého milovaného smogového ráje.
Podstatné pro další vývoj země, její „wellbeing“, tedy ztracenou všeobecnou pohodu, budou i odstrčené, zapomínané, podceňované, a přitom obří skupiny místních občanek a občanů: ženy, mladí lidé, sociálně slabí. Pokud má tahle země kvést, nesmí tak velké skupiny lidí opomíjet, nedbat na ně.
Nedávno Aktuálně.cz oslovilo přes sto mladých lidí do 29 let, ptalo se, jak hodnotí sněmovní volby. Většina sice byla spíše spokojená, ale obává se, že nový kabinet bude zanedbávat oblasti, které považují za důležité. Dostupnost bydlení, odpovídající tresty za znásilnění či ochrana klimatu - to jsou témata, na kterých mladým lidem podle organizace Youth, Speak Up! nejvíce záleží. Jsou to liberální témata a v nové sněmovně se budou prosazovat jen těžko, i když se to adepti na příští ministry snaží popírat. Stačí si vzpomenout, s jakým despektem mluvili politici ODS (i další) o Gretě Thunbergové. Hned ze tří důvodů: že je moc mladá (nic neví), že se plete s klimatem (dospělým) do politiky a nakonec (spíše nevysloveně), že je dívka (chápej žena) a navíc nemocná.
22 procent chybí ženám k rovnosti
Dostávám se k tématu českých žen. Jedna velmi aktivní dáma pracující na tématu rovného odměňování žen v Česku (účastnila se také projektu 22 % K ROVNOSTI - Equal Pay Day 2020), mi nedávno napsala mail. Sleduje rodící se novou vládu, byla nadšena z vítězství demokracie, svobody, práv občanů, ale radost jí „začíná pomalu, ale čím dál výrazněji zatemňovat jedna neblahá skutečnost: a to je rodící se konzervativní z převážné většiny mužů ve středním a pokročilém věku složená vláda, kde se obávám, že se budou pomalu, ale jistě vytrácet i práva žen, tedy občanek této země“.
Podle této ženy hrozí nastolení představy „,tradiční rodiny', kde žena má být hlavně doma, utírat zadečky, prát, vařit a starat se, kloubit rodinu a práci a doma nastoupit na druhou směnu, protože je to přece její naprosto ,přirozená' role a úloha… mám opravdu reálnou obavu, že hlas žen v této vládě slyšet nebude“. - Je to poněkud nadsazené, ale zároveň se ta žena jistě trefuje do české normality: ženy jsou nepochybně podhodnoceny a hrají méně významnou roli (zcela nesmyslně, pouze „tradičně“) než stále dál panující, vládnoucí muži.
Prezidentku jsme po roce 1989 neměli ani jednu, předsedkyni vlády taky ani jednu (pokud nepočítáme milenku premiéra Nečase), předsedkyni sněmovny jednu z osmi (Miroslava Němcová za ODS), předsedkyni Senátu jednu ze sedmi (Libuše Benešová za ODS). V letošní sněmovně se sejde dosud nejvíce žen, celkem 50 (2010 jich bylo 44, tj. 22 procent, 2013 jen 19,5 procenta, 2017 tvořily dolní komoru opět z 22 procent a nyní z 25 procent, ze čtvrtiny).
Podle serveru RovnaOdmena má Česko v rámci Evropské unie druhý nejvyšší rozdíl ve výdělcích žen a mužů (GPG), a to 18,9 procenta. Unijní průměr je přitom o více než pět procent nižší, jak sdělil Eurostat v roce 2019. I toto je nepochybně téma, které by vláda měla mít na zřeteli. - Pravdou však je, že kdo si pamatuje start kampaně koalice Pir/STAN v Praze letos v květnu, těžko zapomene, že se mezi čtrnácti vzorově oblečenými muži v nablýskaných lakýrkách ztrácel jediný nemuž - Olga Richterová…
Denně znásilněno 30 až 43 žen, spíše více
Ona aktivní žena mi také psala, jak se bojí, že se v konzervativně laděné vládě dostanou na vedlejší kolej témata „související se životem žen, jako je péče (dlouhodobé ošetřovné, výše důchodu, rozdíl v odměňování žen a mužů, dostatečná kapacita zařízení pro péči o děti), ale i životní úrovně (platy a mzdy ve zdravotnictví, školství, chudoba žen - samoživitelky, důchodkyně apod.) nebo rovných příležitostí (různá forma diskriminace, obtěžování) nebo jejich postavení (sexuální obtěžování, zastoupení v rozhodovacích pozicích apod.)“.
Nemohu nepřipomenout, jak i čeští konzervativci napadli téma #MeToo. Přitom jsou česká čísla doslova šílená, podle odhadů je u nás znásilněno 30 až 43 žen denně! Psal jsem o tom v říjnu 2019 (a od té doby, za covidu, se situace ještě zhoršila). Podle expertních odhadů bylo tehdy nahlášeno jen asi pět procent (jiní odhadují sedm procent) znásilnění. Pokud by platil pětiprocentní odhad, pak by u nás bylo od ledna do srpna 2019 znásilněno zhruba 10,5 tisíce žen, což činí asi 43 znásilněných žen denně. Pokud by bylo nahlášeno sedm procent, pak by skutečný počet v Česku činil asi 30 znásilnění denně. Oboje jsou to zarážející, naprosto nepřijatelná, alarmující čísla, jež v pandemii vystoupala ještě výš. Není divu, že mladým lidem záleží na tom, aby se tento přístup k ženám zásadně změnil.
Přece není normální, aby byly ženy odměňovány o pětinu hůř než muži, když odvádějí úplně stejnou práci. Přece není normální, když je denně znásilněno 30 až 43 žen (a zřejmě ještě více). Lze pak mluvit o svobodné společnosti? Těžko. Ty ženy ji tak prostě vidět nemohou.
Výhodou Petra Fialy (ODS) a jeho budoucí vlády je, že o tom všem, o obavách, které jsou s jeho budoucí vládou spojeny, ví dopředu. Má i jinou výhodu, jedná s rozmyslem. Ví, že mladí chtějí řešit klima, protože tu budou žít po nás. Ví, že ženy chtějí a mají právo být rovnocenné, nežijeme už v padesátkách minulého století či ve středověku. Ví, že násilí na ženách je velké hnusné české tajemství, které by mělo vyjít na světlo a být tvrdě stíháno. I s minimálním zastoupením Pirátů by na to měl Fiala myslet, měl by to naplno řešit. Ostatně přece nejde o téma levicové či pravicové, nejde tu o ideologii, nýbrž o základy normálního, svobodného světa. Proto to patří do vládního programu "koalic změny".
