Často slyšíte o "suverenitě Česka". Obvykle ve spojení s Evropskou unií a tvrzením, že v ní suverénní nejsme. Nabízí se otázka, jaký stát je suverénní. Jistě ten, který si dokáže vládnout a nese za své občany a území odpovědnost. Jistě ten, jehož většina občanů je suverénní. O české a evropské suverenitě dost napoví nový průzkum amerického think-tanku Pew Research Center, který byl proveden v šestnácti z třiceti členských zemí aliance. Psaly o něm Hospodářské noviny.
Přinesl tato zjištění: v obraně se Evropané spoléhají na Spojené státy a jsou jen málo ochotni pomoci jiným členům Severoatlantické aliance, pokud by je napadlo Rusko. Česká republika se nevymyká. NATO u nás pozitivně vnímá 54 procent dotázaných. Jen 54 procent. Začátkem roku 2015 podle průzkumu CVVM 71 procent dotázaných nepochybovalo, že je aliance potřebná. Jen 18 procent mínilo, že není.
Tehdy mělo 89 procent za to, že suverenitu státu musíme bránit za každou cenu. (Zároveň však 58 procent dotázaných mělo za to, že je zbytečné uvažovat o obraně země, protože o těchto věcech rozhodují velmoci. A 64 procent myslelo, že bychom se v případě válečného konfliktu neubránili.)
Podle čerstvého průzkumu Pew Research Center si jen 36 procent dotázaných Čechů myslí, že by česká armáda měla pomoci Ruskem napadenému spojenci, naopak 41 procent míní, že by na obranu při takovém útoku měla přijít vojska Spojených států.
Je varovné, jak se měníme. Jsme kryti velkými celky (EU a NATO) a mimořádně dobře se nám v nich daří. Paradoxně však podpora obou celků klesá, když sledujete debaty na sociálních sítích, máte dojem, jako bychom "my na ně" nějak snad dopláceli, jako by nás "oni" nějak zásadně omezovali.
Když Putin zabral Krym a živil válku v Donbasu (která trvá), Češi se lekli, vzpomněli si na okupaci 1968. Proto asi víc tíhli k NATO, dokonce byli ochotni zemi bránit. (CVVM se tehdy na vojenskou podporu jiné země českou armádou netázalo.)
Tři momenty český vztah k Severoatlantické alianci oslabily, ruské dezinformace (hybridní válka), čeští politici a silně rozšířená česká "lhostejnost k osudu" (stejně se o nás rozhoduje jinde) a zřejmě i vrozená pohodlnost posílená konzumem.
Hybridní válka Kremlu v tom hraje hmatatelnou roli (ostatně i vedení NATO o ní často mluví). Generál Karel Řehka: "Určitě jsme v informační válce." A pokračuje: "Zaspali jsme nejen v Česku, ale na celém Západě. Ruský operační přístup k vojenským operacím, změna v tom, jak vnímají válečný konflikt, na co se je třeba chystat, prohlášení (prezidenta Vladimira) Putina o asymetrických prostředcích války, to všechno se dalo poměrně jasně číst."
Putin křísí SSSR
Cílem ruské kampaně je postupný rozklad státu, demokratických principů, vyvolání pochyb o tom, co je pravda a lež, co je pro nás dobré a co ne. Nechápete, když někdo přirovná EU k Sovětskému svazu, ale takhle to funguje.
Rozkládání suverénního státu (o to v hybridní válce jde) pomáhají místní politici. Ti extrémní by opustili EU a NATO, čímž by naši obranu a suverenitu zničili, nejsme s to se bránit sami. Další hrají ve prospěch Ruska a Číny (český prezident Miloš Zeman je zářným příkladem a má dost spojenců, jako jsou Vojtěch Filip, Tomio Okamura, Václav Klaus senior a junior a další).
Patří sem i vládní neochota plnit slovo, platit na českou obranu ona dvě procenta HDP, jak jsme se v NATO zavázali. Andrej Babiš toto nejprve sliboval, ale poslední dobou ze slibu spolu s Janem Hamáčkem (ČSSD) couvají a mluví o zastropování na 1,4 HDP. Zastánců dvou procent je málo, především ODS, dál topka, lidovci. Proti navyšování obranného rozpočtu brojí i někteří piráti. Loni řekl poslanec Mikuláš Ferjenčík: "Zvyšování výdajů na zbrojení na dvě procenta HDP je v českých podmínkách jednoduše nesmysl." Bohužel není.
Přibývá varovných signálů, není to zdaleka jen Krym a Ukrajina. V Rusku se čím dál víc mluví o znovuvybudování svazového státu, do kterého by připojili Bělorusko a Ukrajinu, ale také o hybridní operaci proti pobaltským zemím. Kreml údajně počítá s tím, že Donald Trump odmítne vojensky bránit napadené členy NATO. Zároveň se ví, že Evropa se sama bránit nedokáže, nemá na to.
Když klesá podpora NATO, co by mělo Česko dělat? Místopředseda ODS Saša Vondra říká "odvážně navrhněme Američanům, abychom v Ostravě-Mošnově zřídili společnou strategickou leteckou základnu". Velvyslanec Česka při NATO Jakub Landovský ovšem tvrdí, že chybí "praktická potřeba, my o tom nemluvíme ani v České republice, ani v alianci, že by v Mošnově měla být základna, nikdo to neřeší".
Tudy tedy momentálně cesta nejspíš nevede. Europoslanec Vondra by možná mohl, pokud mu na české podpoře NATO osobně záleží, objíždět Česko (jako to dělá generál Petr Pavel), mluvit s lidmi v krajích o naší obraně, rizicích a alianci. Tohle chybí.
Klíčovou roli hrají premiér, ministři a prezident. Ti by měli NATO propagovat, kudy chodí, vést lidi k tomu, že pomáhat se musí, sami přece máme historickou zkušenost s tím, když nám jiní nepomohli. Měli by vést lidi k pocitu odpovědnosti (tedy k dospělosti a suverenitě) nejen za náš malý svět, ale za celý svobodný svět. Nedělají to, naopak, zhusta pomoc odmítají (viz neochota přijmout uprchlíky nebo odmítání azylu pro křesťany, kteří prchají z Číny) a zabředávají do nacionální starosti pouze o sebe. Pak se nedivme, že lidé odmítají případnou pomoc zemi napadené Ruskem. Jsou k tomu vedeni.
