Slovensko získá svou patnáctou vládu. Řídit ji bude Eduard Heger, který v parlamentních volbách nevedl žádnou z úspěšných stran a ani nyní nemá být žádným lídrem. Jen pláštíkem pro nekonečný spor dvou kohoutů v jedné exekutivě Igora Matoviče a Richarda Sulíka.
Heger se stane premiérem, ale Matovič si dál ohlídá nejsilnější vládní stranu Obyčejných lidí (OLaNO) a ani neodejde po sérii skandálů z kabinetu. Prohodí si jen s Hegerem úřad a převezme jeho ministerstvo financí. Zároveň se do sestavy vrací šéf strany Svoboda a Solidarita (SaS) Sulík, který ještě před pár dny za žádnou cenu s Matovičem ve vládě už být nechtěl.
Takhle nevypadá udržitelné řešení. Jediný, kdo neztratil dekorum, jsou odpadlí dva vládní poslanci Tomáš Valášek a Miroslav Kollár, kteří vše říkají na plná ústa: "Je to šaráda zamaskovaná jako rošáda."
Jediný, kdo může být absolutně spokojený, je dlouholetý premiér Robert Fico ze Smeru. A také jeho letitý souputník a taktéž chvíli premiér Peter Pellegrini, který si vytvořil "Smer s lidskou tváří" pojmenovaný Hlas. Mohou jen sedět s rukama v klíně a čekat na nárust preferencí, až se Matovič a Sulík zase pošavlují na úkor Slovenska.
Málem to bylo zase na rok
Během vládní krize, v níž každý každého chtěl odstavit, ale nikdo nevěděl jak, to chvíli vypadalo, že se dokonale odreprízuje tragický výkon demokratických stran před deseti lety. V roce 2010 odstranila Roberta Fica nečekaně od moci různorodá koalice a předsedkyní vlády se stala Iveta Radičová.
Obrovská očekávání ale rozháraná koalice nedokázala naplnit a sekla se na schvalování záchranných programů během eurokrize. Po roce vládu nepovalil mocichtivý Fico, ale vlastní poslanci v čele - s kým jiným než - se Sulíkem a Matovičem. Vzápětí byl záchranný balík stejně schválen hlasy opozice, a Fico tak před volbami dostal zdarma i auru státníka a drtivě vyhrál.
Toto repete začínalo před pár dny nabývat hrozivě reálných obrysů. Krize se začala táhnout, první opovržení nad Matovičem, který porůznu urážel členy své vlády a nakupoval potají ruskou vakcínu Sputnik, bylo pryč. Najednou bylo jasné, že neodstoupí, dokud nebude na stole plán B. Ten ale nikdo neměl, Sulík se jen snažil Matoviče vypudit z úřadu tím, že stahoval své ministry, ale nedosáhl tak ničeho, jen poškodil vládní reputaci. Další koaliční strana Za lidi se rozpadala v přímém přenosu a lídr hnutí Jsme rodina Boris Kollár začal mluvit za mocného potlesku Fica o předčasných volbách.
Když už ani Slováci si nedokázali udržet přehled, kdo komu dává jaká ultimáta, Matovič se konečně hnul a všechny dotlačil k dohodě, že koalice pokračuje a on získá nejmocnější ministerstvo. Coby fanoušek Facebooku samozřejmě zásadní dohodu neoznámil tiskovou zprávou úřadu vlády, ale vypjatým postem, ve kterém si s pokorou sobě vlastní zahrál na Ježíše: "V predvečer Veľkého týždňa, ktorý slávime ako symbol utrpenia, obety a odpustenia, som sa rozhodol urobiť gesto odpustenia voči ľuďom, ktorí v politike zažiadali môj odchod z postu predsedu vlády - rozhodol som sa stiahnuť personálne požiadavky voči našim koaličným partnerom. Vždy som sa riadil starozákonným pravidlom oko za oko, zub za zub. Dnes som nastavil druhé líce…"
Že by se nad Tatrou mohlo přestat blýskat, je vyloučené.
Kozel ministrem
Heger nepochybně bude konsenzuálnějším premiérem, ale nebude mít žádnou moc. A to ani takovou, jakou si vydobyla Iveta Radičová, která prošla volbami v roce 2010 jako lídr. Matovič na ministerstvu financí je vlastně povedený vtip - oficiálně je bez majetku, který přepsal na ženu, vůbec také "nevěděl" například o jejích investicích do i v Česku nechvalně známé Arca Investments, má za sebou plno dalších menších skandálků. Ten že by dokázal vést státní pokladnu?
Navíc se pod něj brzo schová velká část nyní finalizovaného unijního fondu obnovy, což může dopadnou opravdu jakkoliv. Lze si ale vsadit, že skoro jistě to zase dopadne konfliktem se Sulíkem, který opět bude šéfovat resortu hospodářství.
Kdyby tento cirkus chtěl Heger řídit, asi bude mít těžkou hlavu. Ale on ho nejspíše ani řídit nemíní, chápe svou roli premiérského statisty.
Jen počkejte na Česko
Slováci moc důvodů k radosti nemají. Vědí, že tato krize neskončila, jen bude střídavě dále zesilovat a zeslabovat. Přece jen ale lze najít tři důvody k optimismu.
První plyne z toho, že to prostě nakonec jako u pádu kabinetu Radičové neskončilo - partneři se těsně před spácháním hromadné sebevraždy dokázali dohodnout. Fico a Pellegrini se tak ještě nějakou chvíli nevrací, očista justice a některé další reformy mohou pokračovat. Druhá útěcha plyne z reakce Sulíka na uzavření dohody, která neplní jeho základní požadavek - odchod nekompetentního Matoviče z vlády. Místo soptění oznámil, že zve soka na pizzu. Ti dva se už za minulou dekádu tolikrát podrazili, až díky tomu k sobě zase umí rychle najít cestu.
A pak je tu třetí útěcha. Skládání zájmů nesourodé slovenské čtyřkoalice bude slabým odvarem proti divočině, kterou ještě možná předvedou Češi na podzim, až se budou pokoušet o sestavení zcela nestabilní vlády Piráti-ODS-STAN-KDU-ČSL-TOP09.
