Typický český skandálek: prezident Zeman navrhl do Etické komise svého přítele Karla Srpa (80), který za komunistů vedl známou Jazzovou sekci, nabízel aspoň závan jiné kultury, a premiér Sobotka ho odmítl kontrasignovat. Je to ihned vnímáno jako střet Zeman–Sobotka, i když problém vězí hlouběji.
Premiér odmítnutí zdůvodnil takto: "Pan Karel Srp udělal v době totality hodně dobrých věcí pro nezávislou kulturu. Bohužel ale udělal také špatné věci. Z veřejně dostupných zdrojů vyplývá, že pan Karel Srp v letech 1979–1982 poskytoval informace Státní bezpečnosti a na desítkách schůzek předával StB řadu zpráv."
Proti tomuto tvrzení Srp může namítnout, že Městský soud v Praze v prosinci 2000 vydal rozhodnutí, podle něhož byl agent Hudebník (krycí jméno, jež StB dala Srpovi) evidován neoprávněně. Proč? Bývalí pracovníci StB si nic nepamatovali a Srbův závazek se zachoval jen na mikrofiši (nebylo možno provést grafologickou analýzu).
Takhle to dlouho u českých (a slovenských) "agentských" soudů chodilo. Přizván byl svědek, estébák trpící ztrátou paměti, a agent byl očištěn. Postmoderní divadlo. Výsměch realitě.
Jenomže věci se změnily. Člen Centra pro dokumentaci totalitních režimů, držitel Ceny Václava Bendy a osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu Miroslav Vodrážka, undergroundový odpůrce komunismu, napsal Sobotkovi dopis, v němž uvádí: "V roce 2007 však vešel v platnost zákon č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek. Teprve postupné obeznámení s historickými prameny a studium dokumentů z archivů bývalé komunistické tajné policie umožňuje dokumentovat rozsah spolupráce Karla Srpa v letech 1976 až 1983."
Musel by chodit za dveře
Vodrážka dokládá, že Srp nepráskal jen na Jaroslava Hutku a Vladimíra Mertu, ale na řadu dalších lidí "od pracovníků zastupitelského úřadu Spojených států amerických, se kterými se Karel Srp stýkal, jako byl například John Brown nebo kulturní atašé William Kiehl, přes umělce alternativní hudební scény, jako byl Jaroslav Neduha, Mikoláš Chadima nebo koordinátor skupiny Extempore spolupracující s Jazzovou sekcí Pavel Turnovský, až po známého kulturního organizátora Miloše Čuříka".
Vodrážka v dopisu vyjmenovává neznámé svazky a dokumenty, které se nacházejí v Archivu bezpečnostních složek v souvislosti s agentem s krycím názvem Hudebník vedeným pod registračním číslem 25662: svazek č. 37833 založený na Blanku Řízkovou, spoluzaměstnankyni Karla Srpa pracující v národním podniku Panton. Svazek č. 27636 založený StB na konferenciéra a organizátora kulturních akcí Miloše Čuříka.
Svazek č. 28767 založený na Jaroslava Neduhu z hudební skupiny Extempore; zprávy od Hudebníka StB využila proti Neduhovi v akci Asanace. Svazek č. 22858 na Pavla Turnovského. Svazek č. 34816 vedený na hudebníka a signatáře Charty 77 Mikoláše Chadimu. V jedné zprávě stojí, že agent požívá velkou důvěru zájmového prostředí, v němž se Chadima pohybuje, tedy se dá čekat, že ho „přesvědčí“ k trvalému opuštění ČSSR – v rámci Asanace. – Vodrážka vyjmenovává i další svazky.
Materiálu, který Hudebník dodal StB, bylo hodně. Sobotkovi se nelze divit, že Srpa nepodepsal do Etické komise. Ta rozhoduje o odvolání lidí, kterým nebylo uděleno osvědčení o účasti na protikomunistickém odboji.
Sama devítičlenná Etická komise se v úterý usnesla, že zakladatel Jazzové sekce Karel Srp nesplňuje zákonnou podmínku spolehlivosti a neměl by být jejím členem. Předseda komise Jiří Kaucký řekl, že pokud by se Srp stal členem komise, musel by být pravděpodobně z některých jejích jednání vyloučen pro podezření z podjatosti... Absurdní. Mimochodem, Srp před dvěma lety od komise osvědčení účastníka protikomunistického odboje nedostal.
Důležitý je i postoj samotné Jazzové sekce. Zde reakce: "Po čtvrtstoletí naší tolerance a při vědomí morální pokleslosti Karla Srpa, předsedy původní Jazzové sekce Svazu hudebníků ČSR (1971 – 1987), dané jeho prokázanou aktivní spoluprací s komunistickou státní bezpečností, při vědomí toho, jakým způsobem celou tu dobu lživě napadá mnohé své bývalé spolupracovníky – aktivisty Jazzové sekce a jméno Jazzové sekce celou dobu využívá výhradně k ukojení svých politických ambicí, se distancujeme od jeho předběžného jmenování prezidentem Zemanem do Etické komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu."
Zeman vysílá své vojsko
Proč to Miloš Zeman dělá? Proč Karla Srpa jako král své vojsko vysílá do komise? Jistě věděl, že toto jméno vyvolá kontroverzi, odpor. A prezident spor se Sobotkou hledá. Další důvod, Srp je jeho přítel a patřil mezi zakladatele sdružení Přátelé Miloše Zemana. Estébé neestébé, Zeman mu v roce 2013 udělil i medaili Za zásluhy.
Nejde však jen o spor se Sobotkou a o přátelství se Srpem. Zeman ví, že jeho představa o členovi Etické komise (o etice, o tom, co je mravné, společnosti prospěšné), který donášel StB, ještě prohloubí řez českou societou. Útočí na občanskou společnost. Je puzen rozdělovat lidi. Razí svoji etiku, Zemanovu morálku.
Do ní se vejde herečka Jitka Frantová Pelikánová, která 28. října 2015 od Zemana dostala také medaili Za zásluhy. Podle dokumentů archivu bezpečnostních složek v šedesátých letech spolupracovala s StB, jež využívala jejích kontaktů na divadelní scéně i cest do zahraničí. Donášela na Jana Wericha. Vyznamenaná estébačka. Ta však aspoň neaspirovala na členství v Etické komisi.
Sobotka se vzepřel Zemanovi. Informace dodané na Karla Srpa ze svazků Hudebníka už na něj zřejmě byly moc.
Premiérův postoj ovšem nemůžeme nazvat konzistentním. Ve vládě s ním sedí Andrej Babiš, který figuruje v minimálně deseti svazcích StB jako agent Bureš. I on byl soudně očištěn – v Bratislavě, nikoli u nás. Pomohlo mu opět svědectví estébáka. (Podle historika Pavla Žáčka ovšem soud v Bratislavě bude pokračovat; v ČT zopakoval, co měl na návštěvě v Praze říct předseda správní rady slovenského Ústavu paměti národa Ondrej Krajňák, tedy že "ten soud ještě trvá a že dokonce na konci dubna je nařízeno další slyšení".) U ministra financí Babiše ovšem Sobotka může argumentovat tak, že si ho část lidu zvolila a že o podezření na spolupráci s StB před volbou věděla.
Další potíž. Před minulými sněmovními volbami, v době, kdy ČSSD uvažovala o vládě podpořené komunisty, Sobotka, Jiří Dienstbier junior a Lubomír Zaorálek společně pracovali na utlumení činnosti Ústavu pro studium totalitních režimů. Podařilo se jim instituci do značné míry přeorat, vyhodit tehdejšího ředitele Daniela Hermana a řadu expertů (mezi nimi třeba Radka Schovánka, který svědčil o Babišově spolupráci s StB u bratislavského soudu).
Ani "Sobotkova etika" tedy není tak čistá, neúčelová, jak by se mohlo zdát, když odmítl Srpa do Etické komise. Když se mu to hodí, umí zavřít oči a (minulost) nevidět. Ostatně Jitku Frantovou Pelikánovou Zemanovi také kontrasignoval a připojil se tak k Zemanově etice.
Dalo by se zakončit větou: S minulostí jsme se ještě stále nevyrovnali. Ale na případu úřadujícího prezidenta Zemana a na některých aktech premiéra Sobotky vidíme, že jsme se nevyrovnali ani se svou současností.
