Téma míru a války hýbalo prezidentskou kampaní. Znělo by však i bez ní. I kdyby téma pokřivené podoby míru nepřinesly dezinformační weby. Jakmile vypukne válka, mír je jejím opakem, jeho cena stoupá, lidé touží po míru, nechtějí být vražděni a ničeni.
V kampani hrálo roli, že Petr Pavel sloužil jako šéf vojenského výboru NATO. Nejen Andrej Babiš (ANO) ho levně a nesmyslně - voják válku zná, voják válku nechce - spojil s válkou. Kampaň je za námi, válka na Ukrajině trvá, její konec v nedohlednu, Putin hraje o svoji existenci. A my o tu naši.
Náčelník generálního štábu armády generál Karel Řehka napsal pro Reflex text Proč mluvit o válce, proč čekat od Ruska to nejhorší a proč být připraven. Popisuje ruskou agresi a říká, že "nás probudila. Otázka je, jestli dostatečně a jak dlouho nám to probuzení vydrží". Připomíná axiom dnešního stavu: "Rusko nebude akceptovat současné mezinárodní uspořádání. Neuznává suverenitu a svobodnou vůli vojensky slabších zemí, pokud nejsou v souladu s jeho zájmy."
Dokládá, že "Rusko intenzivně pracuje na tom, aby své vojenské schopnosti a kapacity obnovilo a posílilo. Má potenciál toho dosáhnout". Proto musíme ihned začít posilovat vlastní zanedbanou obranu, "i kdybychom na to měli deset let, stejně to bude spíše sprint než maraton".
Generál není "válečný štváč", nýbrž člověk, který ví, co se děje jak v Rusku, tak na Západě. I proto se stal šéfem české armády. A dodám: i proto je naše země součástí NATO, které Putina brzdí před tím, aby napadl nejen Ukrajinu, ale třeba i pobaltské a další státy. Jak Řehka upozorňuje, "je naprostou iluzí si myslet, že se nás potenciální válka mezi Ruskem a Severoatlantickou aliancí netýká, protože nejsme 'první na ráně' a obklopují nás spřátelené země. Pokud by válka mezi aliancí a Ruskem propukla, budeme aktivním účastníkem od první minuty. Velká část naší armády odjede bojovat podle aliančních obranných plánů. Naše teritorium se stane významnou tranzitní zónou a zázemím". Hle, náraz do reality.
Doba míru skončila. Už jsem psal, že mír nebude, pokud Rusku dovolíme Ukrajinu obsadit, pokud připustíme genocidu ukrajinského obyvatelstva. Pokud přestaneme Ukrajině dodávat zbraně a další pomoc. Generál Řehka zdůrazňuje: "Nešťastnou variantou pro naši budoucnost by bylo přinutit Ukrajinu k nějakému kompromisu a přejít s Ruskem do jakéhosi 'business as usual' módu. Znamenalo by to připuštění sfér vlivu, uznání použití násilí při prosazování zájmů států a omezení suverenity těch vojensky slabších."
Jako řešení nabízí pomoct Ukrajině vyhrát nad agresorem. Tím to však nekončí, Rusko zůstane hrozbou, Řehka naléhá: "Opakuji, že na budoucí konflikt s Ruskem se musíme začít připravovat, a to velmi rychle. I kdybychom se bavili o horizontu deseti nebo patnácti let, tato potřeba je velmi urgentní a nesmíme promarnit ani den… Cílem našeho úsilí není vyvolat válku, ale vyhnout se jí. Pokud ale nastane, tak ji vyhrát. Jedinou možností je ukázat agresivnímu Rusku, že žádná jeho snaha nemá šanci na úspěch."
Realita, před níž neuhneme: Putin ohrožuje naši svobodu
Není lehké přepnout z módu "nic se neděje, nic nám nehrozí, válka je vůl, armádu nepotřebujeme" do přiznání si mimořádně enervujícího faktu, že mír na našem území můžeme rychle ztratit. Přiznat si, že se změnily priority. Žili jsme 33 let v pohodě, mohli jsme budovat dálnice, zeštíhlovat státní aparát, zřizovat online služby, podporovat chudé regiony, modernizovat školství, přijmout euro, aby nás neničila obří inflace. Víme přesně, jak jsme darovaný čas využili. Teď si musíme zvyknout na fakt, že Rusko ohrožuje naši svobodu. Lhát si by bylo smrtelně nebezpečné.
Situace je o to těžší, že opozice zpochybňuje vše, co Fialova vláda dělá. I podporu Ukrajiny. Opozice vyrábí dojem, že Fiala vyhazuje peníze z okna, když Česko dodalo Ukrajině desítky tanků, bojových a obrněných vozidel a další těžké vojenské techniky. Třetina šla ze skladů Armády ČR, zbytek dodaly české firmy působící v obranném průmyslu. Cena výcviku a materiálu, který stát poskytl, činí zhruba 10 miliard korun. "Materiál za dalších 30 miliard korun dorazil na Ukrajinu z Česka na základě licencí vydaných českým výrobcům vojenské techniky a munice," píše ministerstvo zahraničí.
Kdo si neuvědomuje, v jakém žijeme napětí a ohrožení, může mít pocit, že Fiala okrádá české občany. Vláda je ale chrání.
Místní vlády obvykle zaostávají několik kroků za potřebami občanů, ale ve věci ruského ohrožení to tak dnes není. Svědčí o tom i schůzka Bukurešťské devítky, zemí NATO ze střední a východní Evropy (Bulharska, Česka, Estonska, Litvy, Lotyšska, Maďarska, Polska, Rumunska a Slovenska). Ve společném varšavském prohlášení devítka požaduje zvýšené nasazení aliance na jejím východním křídle. Minulý týden to oznámil poradce polského prezidenta Marcin Przydacz.
Server The Capitals uvádí: "Litevský prezident Gitanas Nauséda uvedl, že během odpoledního jednání navrhl Bidenovi rozmístění raketometů HIMARS, útočných vrtulníků a systémů pro monitorování vzdušného prostoru v pobaltských zemích." Reakci Američanů zatím neznáme. Devítka ruské ohrožení nepodceňuje. V EU se stává motorem, který bude tlačit na posílení obrany a co nejaktivnější podporu Ukrajiny.
Jak řekl generál Řehka, "základní podmínkou a těžištěm úspěchu je, že většina společnosti je odhodlaná budování obrany významně podporovat". Dodal: "Pokud máme mít jakoukoli šanci na úspěch, je tedy zásadní, aby většina společnosti chápala hrozby a rizika, ztotožnila se s nimi a žádala od demokraticky zvolených představitelů adekvátní zajištění obrany země a jejích hodnot."
Uvědomuje si to opozice? O proruské SPD si samozřejmě nedělám iluze. A demokratické hnutí ANO? V prezidentské kampani to tak nevypadalo, a nemyslím jen na skandální výrok Babiše o tom, že bychom neměli pomoci napadeným státům NATO. Podobných výroků najdeme víc, obvykle ve spojení s výrazem "naši lidé". Realita? Kdyby nás napadlo Rusko, umírat budou právě "naši lidé". Je moudřejší tomu předejít.
