Aby nevznik mylnej dojem, nenamlouvám si, že bych byla něco extra, fakt ne, prostě průměrná holka, ale Vánoce mi dycky daj zabrat. Letos to začalo několik tejdnů před Štědrým dnem. Vysvětlím. Napsala jsem rodině mail. Teda nejdřív, jaká je ta naše rodina. Mám dvě ségry a mámu. Táta se někam vypařil, vlastně ho neznám. Já jsem nejmladší, je mi třiadvacet, máma je 60+. Nejstarší ségra Kateřina bydlí s mámou a se dvěma dětma v máminým domku v Bohnicích.
Abych nezapomněla, bydlí tam s nima i její muž Vojta, kterýmu s prostřední ségrou Julií říkáme Vojta Sběrač, protože domů přinese prakticky cokoli, co najde, že se to "může hodit". Máma ty krámy nenávidí, má ráda pořádek, ne skládku místo zahrady a sklepa. No a ta druhá ségra, prostřední, Julie, žije s partnerem Honzou v Brně a děti "zatím" nemaj, což mi přijde v dnešní době dost rozumný. Taky děti nechci.
Já bydlím v Holešovicích v komunitním bytu. Žije nás tam víc, taková parta hodně doleva a fakt naprosto skvělá. Ten činžák je úžasnej, na chodbě kovaný starý zábradlí s dřevěným držením, do metru vysoko brčálově zelený dlaždičky se vzorem, ve sklepě máme bar a malej divadelní sál, kde pořádáme koncerty a děláme čtení a večírky a sbírky a tak.
No a k tomu mailu rodině. Já ve svým pokoji bydlela dlouho s Oudžím, celej covid jsem bydlela s Oudžím, teda s OG, Oudží je Ondřej Grund, asi nejkrásnější kluk, nebo člověk, co jsem v životě poznala, teda jako fakt. Živí se reklamou, studuje hudbu a je gay. Fakt jste v životě neviděli tak krásnýho kluka. Navíc je hodnej, když jsem měla covid, a fakt teda ultimátně krutej covid, tak se o mě staral a bylo mu jedno, jestli to chytí, a taky to chytil.
Po covidu se Oudží přesunul do jinýho pokoje v našem komunitním bytě, protože má, jak mi řekl, "vážnou známost", kluka, kterýho potkal v baru. Úplně obyčejnýho, o deset let staršího kluka, Karla, kterýmu se u nás říká Kung Fu Kája, protože dělá kung fu a je v tom prej dost dobrej. Kung Fu Kája vlastní maličkej vegan bar v Holešovicích a skvěle vaří. Letos udělal všem v bytě vánoční specialitu - kuličky z těsta z jedlejch kaštanů, který jsou obalený krustou jako pralinky, a ta krusta je ještě obalená v čokoládě. Nechápu, jak dělá tu krustu, ale je to boží a dal mi jich deset i pro mámu.
Takže Oudží se s Kung Fu Kájou přesunuli do jinýho pokoje, kterej se po covidu uvolnil, a začala válka a já dělala někdy v dubnu dobrovolnici na Hlaváku a tam se objevila osmnáctiletá Oxana, Ukrajinka z Mariupolu. Její táta bojuje, máma jí umřela už dřív a ona utekla k nám úplně sama. No a já ji vzala na jednu noc k sobě do pokoje, dali jsme tam s Oudžím matraci na zem, a Oxana už u mě zůstala.
Konečně se teda dostávám k tomu mailu. Napsala jsem mámě a ségrám, že bych teda jako vzala Oxanu k nám na štědrovečerní večeři. Přišlo mi to normální. Oni teda nevědí, že u mě bydlí, neznaj ji, tak jsem napsala, že bych prostě přivedla jednu Ukrajinku, která "už několik měsíců bydlí u mě v pokoji", že je tu sama a udělalo by jí to určitě radost.
Máma mi hned večer volala, že v pohodě, pro mámu je štědrovečerní večeře událost roku a zve ještě svoji ségru Hanu a jejího muže, to už je u nás taková tradice, ty dva jsou totální paka, konspirátoři, antivaxeři, no prostě současná česká klasika. Brněnská ségra Julie mi napsala "je mi to volný, přiveď si, koho chceš" a ještě "jestli pro ni mám koupit dárek, aby tam, kdyžtak něco měla, dej vědět".
Jsme takový jako válečný "bi"
Nejstarší ségra Kateřina dlouho, dlouho nic. Myslela jsem už, že jí mail spad do spamu, ale po tejdnu konečně přišla odpověď tohoto znění: "Sašinko, to, že žiješ s partou neomarxistickejch levičáků, snad neznamená, že celé rodině zkazíš největší svátek v roce - Vánoce. Jestli to ještě nechápeš, tak Vánoce jsou RODINNÝ SVÁTEK, a pro mě je RODINA to úplně, ale úplně nejdůležitější v mém životě. Vůbec nechápu, proč chceš do RODINY tahat nějaký cizí element, a jsem zásadně, zásadně proti. Potřebuju nabrat sílu z rodinných zdrojů, pokud to nechápeš. Tvoje Katinka."
Máma říká Kateřině Katinka, vyslov s ť, ne s t, příšerný, Julii říká Julinka nebo dokonce Julijinka. Já dostala úplně nejdementnější jméno Alexandra, vymyslel ho prej táta, a máma mi říká Saša nebo taky Sašinka.
Tak samozřejmě, že jsem se nejdřív pekelně nasrala. RODINNÝ SVÁTEK! Kurva, jak já nesnáším caps lock, tenhle megasuperdementní nástroj dezinformátorů. Chápete mě snad, ne? Oxana je tu sama, utekla před tím zběsilým rusáckým šílenstvím, její táta se plazí někde v mrazu v zákopech, mámu nemá, ale zkazila by nám "rodinný Vánoce". Stála jsem v pokoji, když jsem ten mail dočetla, a řvala jsem "kráva, kráva, kráva", až přiběhl Oudží a držel mě, ale pak si přečetl ten mail a křičel se mnou na plný pecky "kráva, kráva, kráva" a oba jsme křičeli unisono "kráva, kráva, kráva" a přišli ještě další lidi a křičeli s náma "kráva, kráva, kráva", až jsem se konečně uklidnila a Oudží mi řekl "teď jí, prosím tě, hlavně nepiš", tak jsem si radši dala pauzu.
Abyste to chápali, my se s Oxanou fakt hodně sblížily. Já si celý roky myslela, že jsem jakoby klasický hetero, heteračka, jenomže ona v noci často brečela, měla děsy a já si ji vždycky vzala k sobě do postele a držela ji a hladila, no a časem jsem zjistila, že jsem spíš bi a že Oxana je nejspíš taky bi, nebo jsme takový jako válečný bi, já nevím a je mi to jedno, párkrát jsme se i jakoby milovaly, teda milovaly a… bylo to krásný. A občas to děláme dál.
Máme teda každá svou postel, ale já spím na velkým gauči, kterej jde rozložit a kterej v bytě už byl, a když je potřeba, tak ho rozložím a spíme na něm spolu. Jak jste asi už pochopili, já teď jako nemám žádnýho kluka, už asi dva roky nemám kluka, něco jsem zkoušela, nevím, možná je odradilo, že jsem bydlela s Oudžím, prostě nic neklaplo, a co u mě bydlí Oxy, tak už ani do ničeho nejdu, i když jsem bi.
S Oxanou jsme si fakt blízko, ona mluví výborně anglicky, její táta učil angličtinu někde na vejšce nebo co, takže se spolu krásně dorozumíme, učí se i česky. Mám ji fakt ráda, ona je pro mě víc rodina než moje rodina, což bych mámě samo sebou nikdy neřekla, ale je to prostě tak.
A druhá věc, ségra Katka, Katinka. Je jí dvaatřicet a stihla se už dvakrát rozvíst, z prvního i druhýho manželství má dítě, v tom třetím zatím nic. Chápete? Dvakrát rozvedená ženská, ale rodina je pro ni to "úplně, ale úplně nejdůležitější v životě", ta její fucking třetí rodina je zřejmě to, co by přítomnost Oxany rozmetala zase na kusy. Dva dny jsem měla migrénu, nemohla jsem vůbec spát, třásla jsem se, až pak jsem Katince po konzultaci s Oudžím a po láhvi červenýho merlotu odpověděla "okok, neboj, nikoho nepřivedu".
Vymyslela jsem to takhle: na Štědrej den budeme slavit odpoledne dole ve sklepě - celej byt, všichni, dělali jsme to tak i za covidu, muzika, tanec, svařák, panáky, rozdáme si dárky, samo sebou tam budeme s Oxanou, všichni ji tu maj rádi, všichni se o ni tak trochu staraj. Pak pojedu k mámě do Bohnic na rodinnou večeři s tetou, Julčou a krávou, na rodinnej stromeček, rodinný dárky a rodinný kecy. V deset večer mě Oxana s Oudžím a s Kung Fu Kájou vyzvednou a pojedeme společně na půlnoční dolů do města.
Šťastný a veselý, šťastný a veselý
Nechtěla jsem tam jít vůbec, ale Oudží mi řekl "nemůžeš to přece svý mámě zkazit". Jeho rodiče žijou v Belgii a do Prahy na Vánoce nejezděj, on za nima taky ne.
Takže jsem čtyřiadvacátýho ve čtyři odpoledne, z bezpečnostních důvodů trochu nalitá, abych to tam přežila, vyrazila do Bohnic. Máma klasicky ve stresu, nenechá si vymluvit všecky ty kapry a rybí polívky a vánočky a vánoční cukroví a vánoční výzdobu, lítá jak šuspajtl, furt něco rozbíjí, ona je mimořádně nešikovná, loni na Štědrej večer otvírala konzervu a rozřízla si dlaň, takže jí to museli na Bulovce šít, předloni ve stresu spláchla do odpadu šupiny z kapra, odpad přestal odtejkat a musel přijít soused instalatér, co žije naštěstí sám, a sekal zeď, protože to nešlo prorazit, o rok dřív si na Štědrej den zabouchla klíčky v autě a Katinka jí pak řekla "no, já se nedivím, že táta vzal kramle". Máma pak brečela dýl než hodinu.
Když jsem přišla, byla tam sama, tak jsme si uvařily kafe a povídaly si chvíli u nerozsvícenýho stromečku. Máma se začala vyptávat na Oxanu, nevěděla o ní, a hned intuitivně pojala podezření, ona neustále intuitivně pojímá podezření, že "něco není v pořádku", protože když někoho máte rádi, tak to zkrátka není v pořádku, a asi stokrát mi řekla "Sašinko, ale Katinka to myslí dobře", na což jsem opáčila "Katinka podle mě nemyslí vůbec", ale good, good, já to dávám. Jak jsme si povídaly, máma spálila první dávku obalovanýho kapra, z kuchyně se valil čoud jak z táboráku, máma brečela a otevřela koňak, kterej měla připravenej na aperitiv, a nalila si dvakrát celou decku. Ona dost kalí, jak už léta žije sama.
Pak k nám sestoupila Katka s Vojtou Sběračem, což je totální podpantoflák a jediný sympatický na něm je, že nikdy nic neříká, jen tak jako kouká, v podstatě bez jakýhokoli výrazu. A pořád merčí, co Katinka, aby neprošvih nějakej zásadní pokyn typu "vybal dárky, Vojtěchu", skoč zkontrolovat děti, Vojtěchu, jestli zas nedělaj nějaký kraviny", "zapal svíčky, Vojtěchu", "zapni si příklopec, Vojtěchu", ona začala z neznámejch důvodů říkat příklopec místo poklopec, což mě vytáčí k nepříčetnosti.
Brněnská Julie s Honzou přijeli zároveň s tetou Hanou a tím jejím konspirátorem, teda oni jsou konspirátoři oba dva. Nahrnuli se dovnitř a začalo vzájemný přání "šťastnejch a veselejch". Teta Hanka to celý roky pojednává naprosto stejně: přistoupí k tobě, podívá se ti, ne, zahledí se ti do očí, jako by hleděla daleko za obzor a jako by tam hledala cosi ztracenýho, pak si tě strhne na prsa, na svý obří, v jednu masu slitý prsa, mačká tě a haleká "šťastný a veselý, šťastný a veselý". Vždycky každýho sevře dvakrát, pak ho odstrčí, zase se zahledí a vrhne se k další oběti.
V těsným závěsu za ní následuje Konspirátor, kterej neříká nic, jen každýmu pekelně tvrdě, fakt až do bolesti zmáčkne ruku, přičemž on je dost hromotluk, tak to fakt pocejtíš. Jakmile má RODINNÝ mačkání za sebou, oznámí "jdu na cígo, rodino," a zmizí. Nikdo se k němu nepřipojí, rozpravy s ním bývají mimořádně úmorné. Já s ním loni šla, jednak kouřím, a jednak jsem byla zvědavá, co bude vykládat, a on začal "doufám, že se nekoukáš na televizi", načež, aniž by vyčkal přitakání či odmítnutí, rozjel neuvěřitelnej hejt spíč proti veřejnoprávní "lžitelevizi". Moc fajn týpek.
Vyletěl z okna gumovej pytel na sprchování
Teta Hana a Konspirátor choděj na všecky protivládní demošky, na takový ty podniky, co dneska dává dohromady ten Drápel nebo jak se jmenuje, předtím chodili na všecky pražský anticovid protesty. Pokaždý mi Hana pošle mail, ať jdu taky, opatřenej větou "hlavně se nenech zblbnout, Sašinko". Za covidu nikdy rouška, nikdy očkování, kterýmu Hanka a Konspy říkaj "židovský čipování", ale nikdy to nechytla ani ona, ani ten její hromotluckej blb. Teda aspoň to tvrděj. Moje máma na to říká "Hani nikdy nic nechytla, ona je totálně imunní, což jí tedy závidím". Máma sama je věčně na hromadě a před třema rokama prodělala rakovinu kůže.
Máma ví, že ty naše Vánoce dost blbě snáším, tak mi v kuchyni nalila taky dvakrát "koňáček" a já se pak začala cejtit připravená na rodinnou tabuli. U nás se dárky dávaj před jídlem, to si prosadila Katinka "kvůli dětem", aby nemusely dlouho čekat "ve stresu". - Hele, nebudu vykládat, co kdo dostal, to po mně nechtějte, jsem si ovšem jistá, že kdybych dokázala pochopit, jak teta Hana a naše Katinka vybíraj dárky, měla bych doktorát z psychologie jistej.
Máma, o jejíchž manuálních schopnostech jsem se už zmínila, máma, která mi na základce zalátala džíny tak, že k sobě přišila nohavice, dostala sadu gola klíčů. "Ty se ti budou hodit," přihlásila se k daru teta Hana a dodala "to vybíral můj muž", rozuměj sám velkej Konspy.
Já od Kateřiny dostala takovej gumovej pytel, kterej má nahoře vstup a dole výstup. Asi jsem se tvářila ještě nechápavějš než máma u gola klíčů, takže Katinka řekla "to je vak na sprchování". Vytřeštila jsem na ni oči a ona pokračovala "třeba v přírodě". Dodám, že ta gumosprcha byla viditelně použitá, což se jí se mnou stoprocentně nebude opakovat a což zároveň prozradilo, že ji někde našel a domů přinesl Vojta Sběrač.
Konspy pozoroval, jak ten vak mírně šokovaná držím, vyskočil, popadl ho, běžel pryč a za chvíli se vrátil s tou věcí plnou vody, přičemž vyšlo najevo, že dolní uzávěr teče, a to nemálo, takže se na máminejch parketách táhl od koupelny potůček, přičemž parkety jsou mámina pýcha, neustále je přelešťuje neuvěřitelně těžkým leštidlem na tyči a nesnáší, když je někdo pokape, natožpak poleje. Šla jsem do kuchyně pro hadr a potůček utírala, ale Konspy s ním chodil dál okolo stolu a všem ten vynález ukazoval, jako by to byl dar od něj, dokud máma náhle nevyskočila, nevytrhla mu ho z ruky a neodběhla ven z jídelny. Jak se posléze ukázalo, vak vyhodila oknem na zahradu, zachytila přitom ovšem za otevřenou lahev červeného vína, která spadla a víno se rozstříklo a střepy se rozletěly po kuchyni. Máma si dala koňak rovnou z láhve.
Pak jsme jedli. Celou štědrovečerní večeři obvykle poctivě promlčím, jen poslouchám. Ségra Katinka neustále obsluhuje svoje kluky a všem vykládá, v čem jsou "chlapečci" výjimeční, "kdybych se nestyděla, tak řeknu geniální," dodává skromně. Nevím, kdo z nás, ale někdo začal mluvit o Ukrajině, možná máma, ona totiž pracuje na ministerstvu zahraničí. Někdo jiný řekl "ta válka je hrozná, snad to sem nepřijde", myslím, že Julie, ona je hodná, ale furt se něčeho bojí, žije ve strachu. I když tenhle strach teda docela chápu.
Jaká ksakru válka?
Na nové téma se okamžitě, jako by na ně čekala, chytila teta Hanka: "Válka?" otázala se velmi hlasitým, ostrým, nepřeslechnutelným tónem. "Jaká válka, prosím?" Jen dodám, že teta Hana je zubařka se soukromou praxí. Kromě mě k ní chodí celá rodina a každej samozřejmě platí.
Všichni ztichli, dokonce i kluci od Katinky. Teta Hanka opakovala takovým napůl výhrůžným, napůl výsměšným tónem: "Jaká ksakru válka?"
Máma řekla velmi opatrně, má se svou sestrou zkušenost z doby covidu a zřejmě už tušila, co bude následovat: "No, asi válka na Ukrajině, Hani, ruská válka, víš…"
Hanka se ihned, jako když zmáčkneš knoflík, začala hystericky smát, "válka," hýkala, "válka, válka, válka" a Konspy se smál taky, ale nikdo jinej se nesmál, protože všem už bylo jasno, do čeho jsme spadli. Katinka řekla nečekaně ultimativním tónem, kterej na děti nikdy nepoužívá, "kluci, můžete jít nahoru, jestli chcete" a kluci, který ji nikdy v ničem neposlechnou, kupodivu šli.
Udělala jsem tu chybu, že jsem promluvila. "Čemu se, teto, směješ? Těm mrtvejm lidem v Buči na ulici?" zeptala jsem se. Samo sebou mi přeskočil hlas a zrudla jsem, ale přece jsem já, která žiju s Oxanou, nemohla mlčet?
Hanka: "Mrtvejm v Buči…? Jo? Mrtvejm…?"
Konspy na mě: "Tys tam byla, Alexandro?" a rozhlížel se kolem, jak mi to nandal, ale ostatní radši koukali do stolu.
Máma řekla, že prosí, ať se "aspoň dnes" nebavíme o politice, ale já už jsem nemohla zastavit a řekla jsem, že to není o politice, ale o válce a o nás, o lidech.
Hanka na mě: "Takže, Sašinko, víš, jak to je? Protože ty to zřejmě nevíš," významná pauza, významný pohledy kolem, "ty nevíš, že ty lidi na ulicích v oné Buči byli herci? Jako je herec ten mezinárodní zločinec Zelenský? Ty neznáš to video, kde ty ´mrtvoly´ najednou vstávaj, protože už maj natočeno? Ty nevíš, že to celý je podvod, že?"
Zírala jsem na ni, něco jsem blekotala o BBC a dalších ověřených zdrojích, který v bytě v Holešovicích denně sledujeme, o výpovědích svědků, ale Hanka se pořád tak divně, hystericky smála a vykládala: "Všecko je to nahraný, chápeš, všecko je to nahraný, úplně všecko. Rusové tam nikoho nezabili, v podstatě tam neprobíhá ani žádná válka, proto tomu taky Rusové říkají speciální operace, protože to není válka, celé je to jen jeden velký humbuk, celé je to jen jedno velké židovské spiknutí, Židům jde přece samozřejmě o výrobu zbraní a taky chtějí získat zpátky Rusko, ze kterého se museli vystěhovat, protože Stalin věděl, co dělá, když jim nevěřil, Stalin to věděl…"
My na ni zírali zděšeně, zatímco její Konspy kýval a upíjel pivo z láhve. Vojta Sběrač si přitáhl talířek s mandlovejma kuličkama od Kung Fu Káji a jednu po druhý je polykal, takže mi bylo jasný, že na mámu ani jedna z těch deseti nezbyde, ale neměla jsem sílu ho zastavit.
Hanka jela dál: "Žádná válka není, jen ten Zelenský útočí na ruské území, Rusové se musí bránit, chápeš? Žádná Ukrajina neexistuje, je to přece Rusko a bylo to Rusko, žádná Ukrajina nikdy v historii neexistovala. Nenech se zblbnout, celé to je jen hra, která nás má ožebračit…"
Plivanec a obraz civilizace
Řekla jsem, ne, neřekla, vykřikla jsem, že bydlím s Ukrajinkou, která uprchla z Mariupolu, a že její táta v tý zasraný ruský válce bojuje za nás, bojuje, aby u nás válka nebyla, a řekla jsem, že dokonce i Zeman, prezident Zeman, ten Putinův kámoš, otočil, a proč by to asi kurva dělal?
Následoval zase ten chorobnej, hysterickej smích a teta Hanka sypala: "Bydlíš s Ukrajinkou? Vzalas ji k sobě, no já vím, já to od tvé mámy slyšela. Protože ty nic nechápeš, oni se sem přesouvají, oni se sem stěhují, oni nás jdou zabrat, je to drank nach Česko, kam se na ně hrabe Hitler. My je sem pouštíme, my je tady platíme, my jim tady podstrojujeme, a oni nás za chvíli převálcujou, to je jejich plán, pře-vál-cu-jou nás." Napila se piva. My mlčeli.
"A Zeman? Jak můžeš být tak naivní a hloupá, ty, studentka? Co vás tam učí? Zeman už je přece dávno mrtvý, už loni byl mrtvý, to, co sedí na Hradě, to je jeho dvojník, kterého tam dosadila vláda, Židi! Proto ´otočil´, protože je mrtvý." Pochechtávala se, Konspy se taky pochechtával, máma do sebe obrátila další sklenici koňaku a v tu chvíli se zřejmě ozval domovní zvonek, ale já ten zvuk neslyšela, nevnímala.
To už bylo deset večer pryč, Julie šla otevřít a přivedla Oxanu, Oudžího a Kung Fu Káju dovnitř, nevím, proč je přivedla k nám do jídelny, a já řekla roztřeseným hlasem "mami, to je Oxana, Oudžího už znáš, a tohle je jeho přítel Karel" a máma vstala a zamotala se, zavrávorala, až málem spadla, ale Kung Fu Kája ji zachytil a držel. Pak máma řekla "aha, vy jste ta Ukrajinka, co…" a Hanka, jak slyšela Ukrajinka, začala křičet "už jsou tady, už jsou i tady a vy furt nic nechápete…" a následoval hysterickej smích.
A já to najednou nedala, prostě jsem to nedala, vstala jsem, přešla jsem až k ní a plivla jsem jí do obličeje. Konspy vyskočil, popad mě za levou paži a drtil ji a drtil a křičel "plivete na pravdu, plivete na pravdu", ačkoliv jsem na tetu Hanku plivla jen já, nikdo jinej na ni nepliv.
Brečela jsem bolestí, jak mě drtil, a máma na Konspyho ječela "pusť ji sakra" a Kung Fu Kája opatrně posadil mámu na židli, posunul se ke mně, stisk biceps Konspyho, asi nějak divně, protože Konspy vyjekl, okamžitě mě pustil a sedl si. Oudží táhl mou Oxanu ven z jídelny a Kung Fu Kája mě vzal kolem ramen a vedl do předsíně. Oblíkla jsem si bundu, najednou jsme se octli před domem na vzduchu a já se začala strašně, nekontrolovatelně třást. Na Štědrej den jsem se třásla nenávistí. Ve vchodu stála máma a něco volala, ale já jsme se třásla a neposlouchala ji.
Pak jsme šli všichni čtyři na půlnoční a já ji celou, ale úplně celou prořvala a v telefonu jsem měla asi sto zpráv od mámy, ale ne, nemohla jsem je číst, jen jsem poslouchala zpěv a bulela jsem a v hlavě mi letěla taková jako řádka a na ní jsem viděla napsáno "nenávidím svou rodinu nenávidím svou rodinu nenávidím svou rodinu" pořád dokola.
Někdy ve dvě jsme se vrátili do našeho bytu v Holešovicích, dlouho jsme ještě pili, já se strašlivě opila a okupantka Oxana se pak o mě starala, to si pamatuju, neskutečně něžně se starala, a ráno, nebo spíš dopoledne jsem se probudila, závěsy zatažený, všichni čtyři jsme leželi na mým obřím rozkládacím, rozloženým gauči, já polonahá, Oxana polonahá u mě, Oudží nahej a Kung Fu Kája nahej,
oni tři spali, zatímco já jsem se vznesla nahoru ke stropu a viděla nás čtyři shůry a říkala jsem si "takovej obraz naší civilizace", nevím proč, "takovej obraz naší civilizace" a taky jsem si říkala, že ten obraz vlastně není až tak špatnej, jestli mi rozumíte. A ještě jsem si říkala "tohle je moje rodina, moje nejbližší rodina".
Konec
