Odvolací soud pravomocně osvobodil zdravotní sestru V. M., obžalovanou z vražd šesti pacientů v nemocnici v Rumburku. Sestra od začátku vinu popírala. "Nikoho jsem neusmrtila, nikomu jsem neublížila a ani jsem nikomu ublížit nechtěla," zopakovala v úterý před Vrchním soudem v Praze.
Justice případ podle dostupných informací zpracovala věrohodně. Sám soudce vrchního soudu Michal Hodoušek prohlásil, že se nediví, že byla podána obžaloba, ale zároveň dodal, že důkazy pro to, co je v ní uvedeno, nejsou. Nebyl zřejmý motiv. Znalecké posudky se lišily, ty následující popíraly ten původní, vyznívající v neprospěch sestry. A kdyby byl soud v pochybnostech, měl rozhodnout ve prospěch obžalované.
V pochybnostech od začátku nebyla významná část médií a ohlédnutí za nimi je hlavním poučením z příběhu. Sestra V. M. byla vláčena tiskem, obrazem i internetem jako málokdo, přičemž tak oblíbená "presumpce neviny" - to slovní spojení umí vysvětlit pomalu každý - se krčila v koutku, nebo ani to ne. Místo ní se šířil přívlastek "sestra Smrt", tak chytlavý a do titulků ostrý jak prásknutí bičem, pouhých deset písmen.
Nastávaly i absurdní situace, kdy jsme slýchali, že "sestra Smrt ale svou vinu neustále odmítá" nebo že "další šokující zpráva přišla z Itálie. I ta má svou sestru smrt. Stejně jako česká zdravotní sestra z Rumburku i ta italská zabíjela pacienty injekcí přímo do žíly" (televize Prima).
Anebo: "Pokud je tvrzení státního zástupce pravdivé, ostatně shodují se na tom i někteří bývalí kolegové V. M., pak se v České republice zrodil naprosto nový typ vraždící bestie." Že spojka "pokud" takový výrok činí neutrálním, může tvrdit jen mediální analfabet. S historickou pamětí politických a čarodějnických procesů tohle není legrace.
Bulvární průkopník Blesk se s tím samozřejmě dvakrát nemazal: "Nemocnice pozůstalým po zavražděné seniorce už zaslala omluvný dopis…" "Lidé případnou eutanazii schvalují, je ale otázka, zda to byl skutečný úmysl sestry vražedkyně?"
Všechny zmíněné mediální výstupy pocházejí z doby před vynesením osvobozujícího rozsudku, respektive před tím, než se případ dostal před soud.
Titulky z různých médií: Zabíjela sestra smrt víckrát? Rodiny chtějí znát pravdu! - Sestra Smrt jde znovu za mříže: Vraždila čtyři roky! - Sestra Smrt sedí - Sestra Smrt je volná - Sestra Smrt. Až doživotí - Její máma je sestra Smrt. A podobně, bylo toho opravdu hodně.
Problém se týkal prakticky jen bulváru nebo polobulváru, ostatní média se držela zpět a na "sestru Smrt" nehrála, té svůdné zkratce se naštěstí ubránila. Takže co? Nechat bulváru, co jeho jest, a dál to neřešit?
Ne tak docela. Jsou tu ještě sociální sítě. Mediální lynč V. M. je dobrou připomínkou, k čemu by dospěla tradiční média, kdyby se svým obsahem pokoušela - vědomě nebo nevědomě - napodobovat jejich tón. Na Facebooku má každý jasno, mít názor, a to rychle, je základ. Praštit do toho!
Kopírování téhle "atmosféry" do tradičních médií je pro ně zničující, protože závod s tempem a vzrušením sociálních sítí musejí nakonec vždycky prohrát. Jejich zdrženlivost je vynucená technologií (například mají redakční uzávěrky), standardy žurnalistiky a dalšími faktory. Při rozněcování (se) zprávami, což je smysl toho celého sociálního tlačení na pilu, fungují hůř.
Jistě, pro bulvár jiné cesty než volat "skandál" není, ten se nemůže moc žinýrovat. Ale pro nebulvární média je princip "sestra Smrt" varováním, aby napřed počítala do pěti a neopouštěla kvůli emocím úctu k faktům a rozlišování. Může se to, alespoň ze začátku, trochu hůř prodávat, ale osvojit si třeštění sociálních sítí by byl jejich konec. Mají v popisu práce uklízet nepořádek po Facebooku, ne se ho pokoušet překřičet.
