Pod titulkem Chycených žebráků v metropoli přibylo. A bude jich víc oznámil pondělní deník Metro Pražanům, že s jarem se do ulic vracejí žebráci. Loni, uvádí, městská policie zaznamenala 5399 přestupků a správních deliktů žebrajících osob, což bylo zhruba o 60 procent víc než předloni.
To dělá patnáct "chycených žebráků" denně plus příslušnou evidenci (že by strážníci žebrákovi vysypali klobouk a místo mincí mu tam hodili pokutový bloček, je teoreticky možné, ale doufám, že se to neděje).
Informace, že s žebráky jsou problémy, ale policie přitlačila a má to pod kontrolou, zapadá do akutního dobového kontextu. Žebrák je dalším ze symbolů rizika a nepořádku. Nepřizpůsobivý živel, který se "chytá", případně "vyhání" (Z Nuslí vyženeme pouliční živly, volební heslo ČSSD 2014).
K vidění světa skrze represivní složky bohužel přispívají i některá média. Viz třeba nekritické referování o proticizineckých šťárách na ubytovnách a v hospodách, nejlépe za účasti ministra Chovance.
Samozřejmě že také mezi žebráky se vyskytují lumpové a podvodníci, jako v jiné sociální kategorii obyvatelstva. Tady ale není čas na rozlišování, žebráci se nám vracejí do ulic. Pozor na ně. Uprchlíky nemáme, kdežto žebráky ano! Než bude v trestním zákoně paragraf o příživnictví, než Chovanec zorganizuje domobranu, musíme s negativním jevem bojovat, jak se dá.
Teď vážně. Žebráků je v Praze relativně velmi málo. Nepředstavují žádný zásadní problém. Žebrota jako ekonomický a sociální úkaz do společnosti patří po staletí. Když na ulicích nevidíte žebráky, ocitli jste se pravděpodobně v nedemokratickém státě, například v socialistickém Československu. Nechte žebrotu žít a žebráky žebrat.
To se nevylučuje s tím, že města mají žebrání nějak regulovat, i Praha na to má vyhlášku číslo 14/2000 ve znění vyhlášky číslo 10/2004. Její článek 1 je pěkně gumový: Žebrání je činností, jež by mohla narušit veřejný pořádek v hlavním městě Praze. Podmiňovací způsob? Co by kdyby? Narušit veřejný pořádek přece můžete - ale nemusíte - při spoustě jiných příležitostí. Nehledě na to, jakou činnost provozujete. Tak proč ausgerechnet žebrání? Vždyť jde jen o návrh na uzavření darovací smlouvy.
Protože někteří žebráci obtěžují, to je pravda. Například oslovováním lidí - ale i oslovovat se dá slušně, nebo pohoršlivě. Jak před lety správně upozornila Rada vlády pro lidská práva, na nevyžádaném kontaktování "cizích" lidí s nabídkou uzavření nejrůznějších smluv je založena nemalá část ekonomických aktivit a jev jako takový je součástí denního života většiny lidí. Třeba počítačový spam, to někdy bývá takový virtuální žebrák. Živý ale vadí víc, zneklidňuje, protože často nevypadá hezky (kdežto spam nevypadá nijak), a přitom je to člověk jako vy a nejde ho smazat. Dokonce ani policie to nedokáže. Žebráci a "existence" do města patří.
Důležité je, a vlastně to uznává i pražské nařízení, že žebrota se může zakazovat jen jako narušení veřejného pořádku. Ne jako taková! Na spořádaných žebrácích není nic špatného. A na milodaru už vůbec ne.
Jsou místa, kde se žebrat nemá, například u škol, před ambasádami, asi ani v metru a tramvajích. Vyhláška žebrákům ale zapovídá skoro celé turistické centrum, což je sporné. Tam, kde vás od rána do večera atakuje nevyžádaná komerce včetně různých náhončích, se zároveň nesmí prosit o almužnu. V pořádku není ani opačný extrém, na frekventovaných lukrativních místech o žebráky (doslova) zakopávat. Řešení nemám a nejspíš nespočívá v žádné vyhlášce, jen si myslím, že dnešní stav je absurdní.
Obzvlášť když žebráci shodou okolností nesmí do ulic, kde pouliční směnárny škubou turisty, až se jim protáčejí panenky. Což je v Praze závažnější problém než pouliční žebrota.
Směnárny na to jdou chytře, budí respekt, úřady jsou laxní, prý jim chybí zákony. Kdežto došlápnout si na žebráka, to svede každý. Žebrota se zapovídá a tresce, basta fidli.
