Velmi frekventovaným pojmem je u nás už delší dobu svoboda slova, svoboda projevu. Začalo to za covidu, kdy byly šířeny lži, dezinformace o očkování a jeho dopadech, a pokračuje to poté, co Rusové v únoru vtrhli na Ukrajinu. Teď jsou šířeny lži a dezinformace o válce, o tom, kdo ji rozpoutal, čí je to vina, o tom, jaké má Putinova agrese následky, o tom, co se na Ukrajině děje a kdo tam ty zločiny páchá.
Lidé, kteří podporují Rusko, Putinův režim, kteří stojí proti Ukrajině a proti ukrajinským uprchlíkům, mimo jiné tvrdí, že u nás skončila svoboda slova. Kupříkladu proto, že nemohou jít do veřejnoprávní České televize a odtamtud hlásat svoje lži, případně ruskou propagandu typu "nedodávejte zbraně Ukrajincům, podporujete tím válku", nebo "musíme se s Putinem dohodnout na dodávkách levného plynu".
Veřejnoprávní média se stala terčem, protože přece "mají patřit všem" a všichni mají díky svobodě slova právo v nich říkat, co se jim zlíbí. Proto 17. listopadu táhli demonstranti vedení Ladislavem Vrabelem k budově České televize v Praze. Neúspěšně, vystoupit a šířit ruskou propagandu, lži, nemohli. Znamená to, že je u nás omezena svoboda slova? Ne. Česká televize má svoji redakci, ta je zodpovědná za to, co se v ní vysílá, je vázána povinností vysílat ověřené informace. Nepatří Rusům, nepatří Vrabelovi.
Svoboda slova je vnímána jako právo slovo šířit, říkat, co si myslím, nebo i co si nemyslím, ale záměrně, z nějakého důvodu to vykládám světu, nabízet svoje subjektivní názory. U nás je omezena zákonem. Zakázané je kupříkladu "popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia", trestné je veřejné schvalování spáchaného zločinu nebo vychvalování pachatele pro jeho pro zločin. Už v dubnu na to upozornil Igor Stříž, nejvyšší státní zástupce.
Trestán může být ten, kdo úmyslně "veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo nacistické, komunistické nebo jiné zločiny proti lidskosti nebo válečné zločiny nebo zločiny proti míru". Tady už jde do tuhého. Válka na Ukrajině sice nebyla mezinárodním tribunálem prohlášena za genocidu, ale denně přibývá důkazů, že v ní Rusku jde o vyhlazení tohoto národa, a není pochyb, že jsou tam páchány zločiny proti lidskosti, o nichž z médií víme, nemůžeme nevědět.
Policisté a žalobci obdrželi stovky podání a část případů schvalování zločinů na Ukrajině vyšetřují, jakkoliv to veřejnost příliš nevnímá. Ale svoboda slova má dvě ostří, svobodu projevujícího se a svobodu naslouchajícího, příjemce. Ve svobodě slova jde o slovo, nejen o "svobodu". Přitom právě slovo se z toho sousloví vytrácí.
Kdy je slovo svobodné
Nejde jen o právní vnímání svobody slova. Její smysl je hlubší. Jeden slovo vyslovuje, druhý mu naslouchá, naslouchající ho přijímají. Kdy je slovo svobodné? Jaké slovo je svobodné? Je lež nebo dezinformace, jak se dnes lež nazývá, svobodná? A je ten, kdo šíří lži, nenávist, kdo podporuje zločiny, vyvražďování, znásilňování, únosy dětí i dospělých, svobodný? Je svobodný, kdo lež akceptuje? Protože ve "svobodě slova" jde přece o svobodu, o šíření a obranu svobody.
Za komunistů byla svoboda slova zásadně omezena, kritika režimu mohla vést až do vězení. Lidé ale měli jasno, komunisté lhali a odhalování lži trestali. Dnes se kritika systému a vlády stala samozřejmostí, je to danost. Hraje se ale o podstatu, o smysl slova, význam slov, o jejich neuvěřitelnou sílu. Slovo dokáže měnit realitu, probouzí víru. Třeba stupidní víru, že mrtvoly na ulicích v Buči byli herci.
Proč se u nás tak snadno šíří dezinformace? Proč tolik lidí tvrdí, že "média lžou", a míní tím třeba ČT, která by za každou dokázanou lež tvrdě zaplatila? Mimo jiné proto, že "slovo" pro lidi ztratilo význam. Slovo jako tvůrce, jako dorozumívací prostředek, jako most mezi lidmi. Prosazuje se slovo jako nástroj moci, manipulace.
Svoboda slova tkví i v jeho přijímání, pokud si slova vážíme, chceme, aby bylo pravdivé. Lež dělá ze slova velmi nebezpečný nástroj - zbavuje jeho příjemce svobody. Najednou je slovem šířena nesvoboda, lež. Slovo a svoboda slova je ve své podstatě vázána na pravdu. Jakmile svobodu slova navážeme na lež, stane se z ní pravý opak. A každý, kdo slovem šíří lži, ničí jak slovo, tak jeho smysl, tedy jeho svobodu.
Příklad. Pokud někdo tvrdí, že Rusové mají právo vzít si Ukrajinu, že jim patří Krym, že nepáchají válečné zločiny, i když jsou média plná důkazů o nich, pak přece nešíří svobodu. Šíří nesvobodu. Šíří nenávist a zmar. Uvádí další lidi do omylu, do nesvobody. A je děsivé, jak mnoho lidí u nás pokřivené, nesvobodné slovo přijímá jako fakt, kterým však není, jako pravdu, kterou však není.
Svoboda slova úzce souvisí s jejími příjemci. Jakmile jim nezáleží na tom, jestli je slovo pravdivé, ověřené, doložené, poctivé, jestli vede ke svobodě, pak pro ně nemá žádný smysl ani svoboda a stávají se příjemci a často i šiřiteli lži a nesvobody. Někteří v domnění, že dělají něco hrdinského. Svoboda slova u nás neskončila, ale je to práce, námaha, je to hledání pravdy. Ne šíření lži.
Video: Ukrajinka vypráví o bití a ponižování v ruském filtračním táboře (10. 11. 2022)
