Když mi americká kamarádka, malířka Melissa Reischmanová před týdnem přeposlala článek o tom, že můj pubertální idol Luke Perry alias Dylan ze seriálu Beverly Hills 90210 prodělal mrtvici a je v nemocnici ve vážném stavu, myslela jsem si, že ta zpráva asi moc lidí nezasáhne. A že jsem u nás pravděpodobně jednou z jeho posledních věrných fanynek. Opravdu mě zaskočilo, když jeho smrt, zdá se, zvedla nebývalou vlnu smutku v Česku i v zahraničí a stala se tématem, kterému se věnovala média od bulvárních až po ty seriózní - a téměř zastínila i náhlé úmrtí zpěváka Prodigy Keitha Flinta.
Luke Perry evidentně znamenal pro mnoho lidí víc, než si možná sám herec - kterému se velké filmové role v úspěšných velkofilmech spíš vyhýbaly, i když nedávno přece jen zaujal v seriálu Riverdale - uměl představit. Škoda, že už se to nedozví.
Právě Melissa, která věděla o mé mladické náklonnosti k 90210, mě před sedmnácti lety v Los Angeles po otravném naléhání trpělivě vezla pěknou dálku k domu Walshových, kde se natáčely exteriéry seriálu. Byla jsem tehdy překvapená, že se filmová lokace nachází až v Altadeně, asi hodinu cesty autem od LA, tak daleko od střední školy, kde se měl děj odehrávat. Cítila jsem se trochu podvedená. Až tam mi nejspíš skutečně došlo, jak diametrálně se můj vysněný filmový svět liší od reálných kulis.
Další lokace - slavná Rodeo Drive (překvapivě taková krátká ulička o ničem) z Pretty Woman nebo krásná škola na kopci z filmu Deset důvodů, proč tě nenávidím (tvářila se, že je v Seattlu, ale přitom jsem kvůli její návštěvě musela jet až do Tacomy), prozření jen umocnily a svět už tak nějak "nikdy nebyl jako předtím".
Proč ale dnes tolik truchlíme pro někoho, kdo byl celosvětově slavný už před mnoha lety? Možná nám spolu s úmrtím Luka Perryho dochází, o kolik první porevoluční generace chtě nechtě zestárla. Jeho 52 sice nebyl žádný vysoký věk, ale už to není ani puberta a všichni asi tušíme, že nás smrt našich vrstevníků a idolů, se kterými jsme vyrostli, začne bohužel navštěvovat čím dál častěji.
BH 90210 se stal fenoménem. V Česku o to víc, že to byl jeden z prvních porevolučních amerických seriálů o mládeži pro mládež, reflektující denní problémy dospívajících puberťáků. Něco, co tu skutečně chybělo, protože domácí produkce nabízela tehdy maximálně Discopříběh a Kamaráda do deště, staršího Metráčka nebo donekonečna opakovaný seriál Kamarádi z roku 1969 s "Válečkem" Markem Ebenem v jedné z hlavních rolí.
Beverly Hills byla přitažlivá, svěží novinka přímo kovaná pro dospívající srdce. Pamatuju si, že ze začátku jsme seriál dokonce sledovali jako celá rodina, než rodičům po pár dílech došlo, že tak úplně cílová skupina nejsou. Hlášky: "Pusťte Donu k maturitě!" nebo "Dobře, mluvme tedy o Pepříkovi…" se u nás doma ale usadily natrvalo.
Holky ve škole se dělily na Brandonovky a Dylanovky, podle toho, který z ústřední dvojice krasavců jim učaroval víc. Zpětně vím, že ty, které měly - stejně jako já - slabost spíš pro rozervané nenapravitelné rebely, se měly nad sebou raději už tehdy zamyslet, protože se tu rýsovala pěkná psychologická oprátka. Ten archetypální omyl, kdy my ženy občas věříme, že láskou nějakého muže-rebela změníme, předěláme, uklidníme či zkrotíme, se jistě mnohým během života vymstil.
Produkce seriálu Beverly Hills sice na letošní rok chystá comeback s šesti novými díly ve stylu "po x letech" a televizní upoutávky byly spuštěny právě v den, kdy Luka Perryho (který v nových dílech hrát odmítl) postihla mrtvice, ale bez Dylana a Brendy (Shannen Dohertyová se dlouhodobě léčí s rakovinou) se obávám, že nebude moc o co stát. Každopádně, díky Luku Perrymu za krásné roky dospívání. Dle ohlasů evidentně navštěvoval ve snech mnoho dívčích (možná i chlapeckých) pokojů po celém světě. Nezbývá než se rozloučit a možná i konečně dospět. Puberta devadesátek je nenávratně pryč.
Poznámka na okraj. Všimli jste si, že v posledních čtrnácti dnech zemřelo trochu moc osobností začínajících na písmeno P? Pomeje, Pecha, zpěvák Prodigy a Perry… Zdá se, že centrální mozek lidstva potřebuje trošku podložit roh, zasekl se totiž zřejmě u písmene P. A už to docela stačilo…
