Nadšení kritiků vlády Andreje Babiše, že se podle aktuálních průzkumů volebních preferencí chýlí jeho éra ke konci, je sice pochopitelné, přiměřené už ale nikoliv. Premiér se právě nachází v dosud nejhorším bodu své politické kariéry. Že se vymírající Česko potýká s pandemií nejhůře v celé Evropské unii, už nemohou přehlédnout ani jeho příznivci. Jenže pokud Babišův kabinet nepadne - a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by měl -, budeme se v říjnu nacházet v dosti odlišné situaci. I kdyby nejvyšší mikromanažer státu ještě stihl pokazit několik dalších klíčových projektů svých podřízených, v předvečer voleb bude tím, který doočkovává poslední skupiny obyvatel a země se probouzí k životu.
Není tedy vůbec překvapivé, že se opozice momentálně těší rekordní podpoře. Spíše je divné, že se jí dočkala až tak pozdě. Výrazně roste centristická koalice Pirátů a Starostů. Vzlíná i extrémní SPD Tomia Okamury (která je tu v opozici, tu s vládou spolupracuje). Ale co je zásadní - neroste pravicová koalice Spolu. Ba co hůře, propadá se.
Bylo by krátkozraké, pokud by se opozičníci z jiných táborů radovali nad mizerným výsledkem ODS a jejich partnerů. Pokud totiž občanští demokraté nezabodují, pak výměnu v premiérském křesle volby přinesou jen těžko.
Sedm hubených let pokračuje
Na někdejšího hegemona české pravice je smutný pohled. Pro jeho příznivce často až nesnesitelný. Petr Fiala mu předsedá už od roku 2014, na vzkříšení druhdy nejdůležitější strany české politiky měl již sedm let. Bohužel to vypadá, že nešlo o roky hubené, ale nakonec vlastně ještě docela tlusté.
Výsledek sněmovních voleb z roku 2017 - tedy 11,3 procenta - se nyní zdá být nedostižný. Samotná ODS by měla dle čerstvého průzkumu Kantaru 9,5 procenta, celá koalice tří sněmovních stran Spolu jen o osm procent víc. I minulé průzkumy přitom naznačovaly, že popularita ODS nejenže neatakuje ANO či Piráty, ale zaostává i za Starosty - a lépe už je na tom dokonce i Tomio Okamura.
Předseda ODS Petr Fiala může donekonečna opakovat, že bude příštím premiérem, ale už mu to zjevně nevěří ani jeho vlastní voliči.
Pokud koalice Spolu nedokáže stoupat v popularitě ani během nejhorších chvil Andreje Babiše, jak na tom asi bude na sklonku léta? Bylo by hezké si namlouvat, že v zájmu utvoření nebabišovské koalice se svorně celá členská základna občanských demokratů, lidovců a topkařů shodne, že sice na moc poslaneckých křesel to nevypadá, ale Spolu se nemůže za žádnou cenu rozpadnout, protože by po volbách nemohlo korunovat pirátského premiéra. Lidovci a topka by možná něco takového překousli (pořád lepší než opustit sněmovnu), ale pro členstvo ODS je něco takového obtížně představitelné.
A protože bez úspěchu modrých si není možné další vládu bez ANO představit, pak to už není jen jejich vnitrostranickou věcí, ale týká se to celé republiky: pokud budou občanští demokraté měnit volebního lídra, nemělo by to být raději teď než těsně před hlasováním?
Chyba za chybou
Petru Fialovi nikdo nemůže upřít, že odvedl svůj kus práce. Ve chvíli, kdy se na žádného z čelných představitelů strany nedalo koukat, byl na forbínu vyšoupnut dobře vychovaný a slušný exministr školství. Vzal na sebe břímě těžce poškozené partaje, kterou nikdo z dosavadních mocných nezvládl už reprezentovat (to platí i pro exministra průmyslu Martina Kubu, který se nyní snaží tvářit jako muž bez minulosti v Jihočeském kraji).
Jenže vypadat slušně, mít hezké brýle a široká gesta nestačí. Je to možná dobré pro dohodnutí koalic po krajských volbách, ale ne pro vítězství v těch sněmovních. Stranické programy jako Země, která vítězí se zakládají na nelogické kombinaci extrémně rozpočtově náročných slibů a kritice rozhazovačné vlády. To nejde dohromady.
Že voliči ODS nejsou hloupí, se vedení strany přesvědčilo v přímém přenosu po zrušení supehrubé mzdy a snížení zaměstnanecké daně z příjmů. V té chvíli měla popularita strany po splnění letitého slibu prudce vystřelit vzhůru. Jenže místo toho klesla z nějakých 15 procent pod 10. Každý druhý volič ODS viděl, že sražení příjmu eráru o 90 miliard není kompenzováno žádnými úsporami a jen z toho velmi brzo koukají vyšší daně. Rétorické pokusy Petra Fialy to zakamuflovat jen ukázaly, že z ekonomie ještě nepochopil ani kapitolu o hospodářském cyklu.
Mnohými z voličů ODS otřáslo i hlasovací spřažení s Babišem ve chvíli, kdy už Petr Fiala pekl předvolební koalici s lidovci a TOP 09. Jiné zase popudilo obojí. Občanští demokraté v tu chvíli ztratili pracně budovaný punc hlavního protivníka hnutí ANO.
Těch příkladů, kdy předseda neuřídil svou stranu, je bohužel z poslední doby více. Vzpomeňme třeba na spor o nouzový stav - modří poslanci jej vládě odmítli prodloužit, jejich straničtí kolegové v hejtmanských křeslech o jeho opětovné vyhlášení kabinet záhy požádali, na což pak senátoři podali ústavní stížnost. Toto frakčnění si mohla možná dovolit ODS, když měla 35 procent, ale rozhodně jí neprospěje ve chvíli, kdy už se začíná dívat na záda i SPD.
Jakou cestou do vlády?
Je jen otázkou času, kdy v ODS začne členstvo rebelovat proti současnému stavu. Popularita strany je nižší než v roce 2017. Souputnictví s lidovci a TOP 09 ubralo volitelná místa na kandidátkách, ale nepřineslo dodatečná procenta přízně. Někde listina ani nedává dohromady jeden tým - typické je to třeba v klíčové Praze. V průzkumech trojice zatím nedokáže ani sečíst své jednotlivé stranické popularity. A speciálně u občanských demokratů je zjevná nespokojenost, násobená touhou se po tolika letech už zase jednou vrátit do exekutivy.
Teď jde o to jak: Buď se tam ODS vrátí jako lídr úspěšné pravicové koalice a postaví se do čela nebabišovské vlády. Nebo okopíruje ČSSD a za pár ministrů kývne na koalici s hnutím ANO. Je jen na občanských demokratech, jakou cestou se vydají, ale je už nejvyšší čas si říct, zda první varianta je vůbec možná s Petrem Fialou.
