Ve středu konečně končí ministryně školství za ČSSD Kateřina Valachová, jejíž odchod prezident Zeman úmyslně a svévolně natahoval, ačkoliv podala demisi kvůli zneužívání dotací na sport už k 31. květnu, tedy před třemi týdny. (Takový malý zemanovský šprajc.) Valachovou vystřídá její náměstek, profesor Stanislav Štech.
Valachová původně rezignovat nehodlala, ačkoliv v případu zneužívání dotací figuruje i její osobní přítelkyně, kterou si vzala na ministerstvo. K odstoupení ji donutil premiér Sobotka, zřejmě touží voliče přesvědčit, že ČSSD má lepší politickou kulturu než jiné partaje.
Valachová byla nepochybně lepší šéfovou resortu než její předchůdce Marcel Chládek, známý coby "gejzír nápadů", které chrlil jak zahradní hadice. Nemylme se však, ani ona neuspěla. Neprosadila kupříkladu pořádný, funkční kariérní řád, který by dal šanci dobrým, aktivním a schopným kantorům, aby konečně dosáhli na aspoň o něco slušnější platy.
Čeho Valachová dosáhla (a co už ani profesor Štěch za čtyři měsíce svého panování na školství nemůže změnit), ukazuje názorně měření Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Na začátku června tato instituce zveřejnila žebříček platů učitelů ve světě. Vycházela z nejnovějších statistických údajů sebraných v jednotlivých zemích (OECD má 35 členských států). Zveřejnila státy s nejlépe i nejhůře placenými kantory.
Nejlépe platí jedna z nejbohatších zemí světa, Lucembursko. Všimněme si té souvislosti, bohatá malá země (něco přes 582 tisíc obyvatel) a výtečně placení kantoři, přičemž kvalita výuky zjevně s úspěchem státu bezprostředně souvisí. Zkušení kantoři tam berou ročně 137 tisíc dolarů, začínající 79 tisíc dolarů, tedy násobně víc než učitelé s dlouhou praxí v jiných zemích.
Poslední místo z deseti nejhorších
Česko podle OECD patří na poslední místo z deseti zemí, jež platí kantory nejhůře! Zarážející, varovné, mnohé o nás vypovídající. V Česku podle organizace dostávají nejlepší, nejzkušenější učitelé základních a středních škol (platy se mezi těmi dvěma vzdělávacími stupni příliš neliší) jen 20 tisíc dolarů ročně (okolo 467 tisíc korun), což je méně, než berou v Maďarsku, Polsku, Turecku, Řecku nebo Chile.
Tuzemskou učitelskou bídu potvrzují data z Českého statistického úřadu (ČSÚ), který uvádí průměrné mzdy učitelů mezi 25 a 35 tisíci korunami měsíčně, což je ještě o něco níže (!) než čísla, která použila OECD. Prostě trčíme na posledním místě a plně si ho zasloužíme.
Toto je vizitka Valachové, Chládka a mnoha dalších ministrů školství, ale úplně stejně vizitka ministrů financí (rozuměj nepochybně i Andreje Babiše) a premiérů, tedy Bohuslava Sobotky, Petra Nečase a jejich posttotalitních předchůdců. Nebyli schopni slušně ohodnotit české kantory, neumějí dodnes rozlišovat mezi schopnými a těmi, co se jen vezou. A veze se jich dost, vždyť školství trpí akutním nedostatkem lidí (speciálně chybí muži). Je to po mnoho let známý začarovaný kruh: málo peněz, nezájem o kariéru učitele, úroveň těch, kteří jdou pedagogiku studovat, a váha, kterou kantoři váží ve společnosti.
Nemá smysl potisící opakovat, že úspěch země (viz Izrael, Lucembursko, Švýcarsko, Německo, Belgie, Korea, Rakousko, USA, Nizozemsko…) souvisí s úrovní vzdělání a kvalitou školství, že ta kvalita souvisí s postavením ve společnosti a s platem. To se ví od roku 1990 a všichni ti mistři světa na vedení země tohle skandálně, neprozíravě zanedbali.
Pokud jsme chtěli či snad ještě chceme uspět v Evropské unii, musíme začít u školství. Axiom. Nezpochybnitelná pravda. Ale my to neděláme, což je další nezpochybnitelný fakt. Viz obžalovací, zdrcující, potupná tabulka OECD.
Učitel coby lék proti fake news
Smysl má dodat další zásadní argument, proč nutně potřebujeme kvalitní a dobře placené kantory. Doba se prudce změnila. Nežijeme ve "starém světě", nýbrž v nové situaci. Internet, miliony kanálů, kudy k lidem přitéká přehršle netříděných informací, dezinformací, polopravd, lží, fake news, jež pravdu vydávají za lež a naopak.
Když už kašleme na to, být zemí mozků (ty lepší od nás často utíkají za lepším ven), neměli bychom kašlat na to, jestli se nestaneme prostorem řádící, hodující lži, blbnutí nedostatečně připravených (záměrně neříkám vzdělaných, oni nějaký ten papír mít často budou) občanů, kteří se neumějí v nové realitě orientovat a spolknou cokoliv.
Jako mnoho mých kolegů jsem se v posledních týdnech účastnil akce organizace Člověk v tísni: Týdny mediálního vzdělávání s mottem Na pravdě záleží. Jezdili jsme do škol a debatovali se žáky na základkách i středních školách o fake news, Facebooku, různých online serverech, o rozkladné ruské propagandě v Evropské unii i ve Spojených státech během prezidentské kampaně atd.
Osobně jsem se setkal se zapálenými kantorkami, které mi říkaly (a slyším to nejen při této akci, ale i jindy, když mluvím s učitelkami a učiteli), že na mediální vzdělávání dostávají uboze málo prostoru (reakce státu na ohrožení je neobyčejně pomalá, líná), není na to čas, navíc ta oblast vyžaduje speciální znalosti, návštěvy expertů, novinářů, osvětu, ukázky, debaty.
Mizerně placené učitelky věděly hodně a měly zájem, mnoho věcí dělají navíc, zadarmo (což mimochodem žádná ČSÚ a OECD statistika nemůže zaznamenat), z nadšení, nebo prostě proto, že mají strach, jak se bude tahle zemička s nejhůře placeným školstvím na světě vyvíjet.
Dobrý, sebevědomý, znalý kantor je nejlepší hrází proti lži, proti manipulaci, stabilizaci Česko à la Čína, natáčení občanů směrem od svobody a od demokracie k nějakým jiným modelům, firemním, autoritářským, vůdcovským až totalitním.
V tomhle paní Valachová selhala na prvním místě, pan Babiš a pan Sobotka ještě víc. Jsme zemí zaplavenou dezinformacemi, které mnozí bez mrknutí oka považují za svatý grál. A znovu a znovu si opakujme: své učitele platíme z bohatých zemí světa nejhůř. Hanba. Hloupost.
