Do Česka přijel na svou vůbec první návštěvu novopečený slovenský premiér Igor Matovič - a vypadalo to jako vždycky. Po úsměvech došlo na tradiční slova o nejlepších vztazích, jaké jen mohou mít dva nástupnické státy bývalé federace. V osobní rovině ale včerejší host zosobňuje vše, čeho by se v Česku musel Andrej Babiš obávat - ostrou protikorupční rétoriku, nevypočitatelnost, která soupeře udržuje v neustálém napětí, dobře dávkovaný populismus a vysoce vyvinutý cit pro to, co si zrovna země žádá.
Přesně tato kombinace pod Tatrami odstavila v únoru definitivně od moci slovenského exkomunistu Roberta Fica. A asi jen taková kombinace by mohla příští rok ve sněmovních volbách odstavit od moci dalšího slovenského exkomunistu Andreje Babiše.
Nic takového ale v nabídce opozičních českých stran nyní ani vzdáleně není.
Seriózní alternativa k ANO neexistuje…
Přidržme se ještě na chvíli paralely se Slovenskem. Umožňuje totiž ukázat, jak neuvěřitelně jednoduché to v Česku Andrej Babiš nyní přes všechny své skandály má.
Loni by ještě jen blázen sázel na Matovičovo vítězství v dalších volbách do Národní rady. Ale Slováci už tehdy měli k dispozici alternativu - evropské volby vyhrála koalice liberálů z Progresivního Slovenska (odsud je i prezidentka Zuzana Čaputová) a konzervativců ze strany Spolu. Ta pak sice v důležitějších volbách do Národní rady propadla, ale jako první ukázala, že lze proti kandidátce Směru vyhrát. To bylo pro sebevědomí demokraticky smýšlejících Slováků velmi důležité.
Můžeme ale něco podobného po všech těch letech vlády Andreje Babiše vidět také u nás? Všeobecně se po sněmovních volbách v roce 2017 čekalo, že jej začne ohrožovat nejspíše druhý na pásce - ODS. Jenže občanští demokraté předvádějí hrůzný výkon. Nejenže minulý rok nedokázali ANO porazit v evropských volbách. Oni nejsou ani schopni se odlepit v preferencích od svého výsledku z posledních sněmovních voleb. A ten věru nebyl dobrý.
Špatně okopírovaný program od polského Práva a spravedlnosti se v českých podmínkách ukazuje jako zcela neúčinný. A umanuté opakování předsedy Petra Fialy, že bude sestavovat příští vládu, je už čím dál směšnější.
Ani slovenská inspirace funkčními koalicemi v Česku příliš nezakořenila a neprobrala menší demokratické strany z egoistického poměřování, kdo má zrovna více desetin nad pětiprocentní hranicí nutnou pro vstup do sněmovny. Zaměnitelní politici z TOP 09, STAN a lidovců hrají své velké hry, ale nemají na ně nikdy dost hlasů. Přitom pevná koalice alespoň dvou z této trojice trpaslíků by měla jistě značnou šanci nabalit více voličů, než jich odradit. Místo toho se ale raději specializují na vzájemné intriky. Nejspíš aby měl nominální arcinepřítel Andrej Babiš další důvod k radosti.
… a ta populistická také ne
Nakonec Slováky ale nezaujaly vážné, seriózní a také trochu nudné nabídky zmiňované koalice či strany Za lidi exprezidenta Andreje Kisky. Získala si je pořádná protestní, rozzlobená nálož Igora Matoviče.
Jeho vítězství se mohlo stát velmi cennou lekcí i pro českou opozici. Dosud si to ale nepřipustila. Pokud proti sobě máte zdiskreditovanou a zkorumpovanou vládní stranu, která se neštítí spolupráce s extremisty, nepomůže proti ní jen dokonale propracovaný program. Je třeba přidat i trochu dobře promyšlených emocí. Matovič to pochopil a vedle lákavých slibů vyškolil Fica s Pellegrinim v jejich vlastní disciplíně - v populismu.
Jako jasné téma si určil korupci a nepohrdal nikým z případných voličů, i když byli dosud na scestí u Směru, či dokonce neofašistů. Výsledkem je úřad premiéra, naprostý konec letité Ficovy moci a vláda s ústavní většinou.
V českých podmínkách by mohli mít k něčemu takovému nejblíže Piráti. Už jen jejich název je zavazuje. Mnohé průzkumy také opakovaně naznačují, že jejich strategie je úspěšnější než ta, kterou zvolila ODS.
Zatím ale pořád nevědí, zda chtějí být expertně silnou technokratickou stranou, nebo rapidně přitlačit na pilu v protestu - a zkoušet se v závodu o největšího Antibabiše dostat o koňskou délku před ostatní kritiky premiéra. Anebo zkusit zkratku v podobě úzké spolupráce se Starosty a nezávislými.
Možností je více, ale rok před volbami je třeba se už pro něco rozhodnout, když nemáte ani polovinu popularity, jakou disponuje nejsilnější strana.
Jen jedna karavana
Zatím to bohužel vypadá, že ODS ani Pirátům (o ostatních nemluvě) jejich chmurná situace nijak zvlášť nevadí. Jako by se chystali porazit nikoli premiéra, ale toho druhého v závodu o post juniorního partnera v další vládě ANO.
Je to nebezpečné, protože na tak silnou dominantní stranu není český politický systém kalibrován. V úplně nejhorší variantě by se mohlo stát, že Andrej Babiš žádného partnera po dalších sněmovních volbách ani nebude potřebovat. Dnešní koronavirová popularita mu stačí na 90 mandátů, a když propadne pár pětiprocentních stran, může to být i ta stovka.
V méně fatální variantě ANO sice bude potřebovat koaličního partnera, ale stejně jako po minulých volbách nebude možné reálně sestavit žádnou vládu bez vítězné strany, protože ostatní dopadly velmi mizerně. Česká politika se až příliš vzdálila časům, kdy spolu soupeřily alespoň dvě souměřitelně silné alternativy.
Pouští české politiky nyní jede jen jedna jediná karavana, kolem níž pouze poštěkávají větší či menší psi. A žádného "Matoviče", který by to mohl změnit, zatím nikde nevidět.
