Zápas s epidemií koronaviru je nazýván válkou, Donald Trump sám sebe označuje za válečného prezidenta a do města New York, které je ohniskem nákazy v USA, se poprvé od 11. září 2001 vrátily improvizované márnice, bílé stany a chladicí vozy.
Nelze se ubránit příměru, že New York City a celá Amerika zažívají obdobně pohnuté chvíle jako po nejhorším teroristickém útoku na USA, kdy na dolním Manhattanu zahynulo pod troskami Dvojčat bezmála 3000 lidí.
A v této souvislosti lze v amerických médiích zachytit optimistické předpovědi, že Amerika by z epidemie koronaviru mohla vyjít společensky posílena, jednotnější. Jak se stalo po 11. září 2001.
Politika stranických zákopů
Jenže i po 11. září šlo o dočasný jev, který pominul nejpozději na jaře roku 2003 po útoku na Irák. A začíná být stále zjevnější, že koronavirus nepřinese vlastenecké "semknutí kolem vlajky" vůbec. Pokud něco, pak spíše opak: ještě ostřejší politické rozštěpení a společenský rozpad.
Epidemie může zapůsobit jako obří hever, který se vklíní do už existujících mezer a rozevře je svou silou ještě víc. Debaty o tom, zda prezident Trump z této krize vyjde politicky posílen, nebo oslaben, lze snad vztáhnout na pár procent nezávislých voličů, ale jinak mají obě strany názor už hotový.
Trumpovi voliči budou svému prezidentovi věřit, že udělal vše, co bylo v jeho silách. Prezident o minulém víkendu náhle změnil svůj předchozí postoj, že Ameriku je třeba znovu co nejvíce "otevřít" a zrušit restriktivní opatření. Na nedělní tiskové konferenci už ale oznamoval, že odvolává, co zamýšlel, a omezení pohybu bude platit ještě nejméně měsíc. Celkem šestnáctkrát přitom zmínil číslo dva miliony.
Tedy počet možných obětí epidemie, kdyby vláda nezavedla žádné restrikce. Zatímco s nimi lze podle prezidenta počty mrtvých udržet mezi 100 a 240 tisíci. Pro Trumpovy voliče je to jasný úspěch, u nich prostě nemůže prohrát. I když budou dopady epidemie katastrofální, oni budou přesvědčeni, že nebýt jejich prezidenta, mohlo to být ještě horší.
Demokraté a jejich voliči ovšem zase už teď vědí, že Trump má na rukou krev. Na otázku televizního moderátora, zda má prezident kvůli svému dosavadnímu postupu v epidemii na svědomí životy Američanů, demokratická předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová odpovídá: "Ano, to říkám."
Demokratický předseda sněmovního výboru pro tajné služby Adam Schiff pak mluví o tom, že podobně jako po 11. září 2001 by měla být i kvůli epidemii koronaviru zřízena zvláštní vyšetřovací komise. Což by dávalo smysl, zmíněná komise k 11. září popsala řadu chyb v činnosti státního aparátu, například ve špatné spolupráci amerických tajných služeb. Jenže demokratický kongresman Schiff už ví, co by mělo být výsledkem šetření: objasnění "katastrofických důsledků" Trumpova jednání. Takovou "nezávislou", nepředpojatou komisi aby jeden pohledal.
Za prachy zdraví koupíš
Ještě vážnější než jen potvrzení politické slepoty se ale zdají už teď být společenské dopady epidemie. Je zřejmé, že jen zvýrazní průrvy mezi bohatými a chudšími. Mezi lidmi, kteří si mohou dovolit kvalitní a dražší zdravotní pojištění, a těmi, kteří až teď zjistí, co vše ve svých levnějších smlouvách nemají pokryté. Nebo pojištěni vůbec nejsou, čemuž ovšem také bude odpovídat "kvalita" péče, jíž se jim dostane.
Autor tohoto textu nemá v americkém zdravotnictví žádnou osobní účast a bere jako danou věc, že Spojené státy mají systém, jaký chtějí. Zdravotní péče se řídí pravidly komerčního trhu. Z čehož na jedné straně vyplývají špičkové metody a skvělé léčebné výsledky. Ale situace, kdy vyšetření a nemocniční péči najednou nárazově potřebují statisíce až miliony lidí, se odhaluje také jako jeho odvrácená tvář.
Nákaza a její dopady budou vážnější v chudších čtvrtích. Ukazují to první statistická data z New York City, kde je situace horší v Queensu a v Bronxu než na Manhattanu. Ale žádné statistiky o počtu nakažených o obětech vlastně ani nepotřebujete. V chudších čtvrtích je více lidí s různými zdravotními potížemi, je tam více obezity, více cukrovky a vysokého tlaku.
Ale zároveň méně peněz, abyste zavolali svého rodinného doktora, který vám zařídí nebo poradí, jak se nechat otestovat. Takže ve frontě před nemocnicí se ocitnete až ve stavu, kdy už je vám docela dost zle, a pravděpodobnost, že nepřežijete, je vyšší, než kdybyste byli movitější.
Pracovní trh ve volném pádu
Ale vyhráno nebudete mít, ani když se vám virus vyhne. Ekonomicky budou následky epidemie mnohem více podrceni Američané z hůře placených zaměstnání. Jejich pracovní místa jdou teď "pod sekyru" propouštění jako první a v nejširším záběru. Deset milionů nových žádostí o pomoc v nezaměstnanosti během posledních dvou týdnů - to je opravdu strašidelné číslo.
30 DAYS TO SLOW THE SPREAD pic.twitter.com/GIzwKSt5mq
— Donald J. Trump (@realDonaldTrump) April 2, 2020
Bohatší, s úsporami, ovšem i případné propuštění překlepou. Zatímco pro 40 procent Američanů, kteří by podle šetření z minulého roku měli problém s jednorázovým výdajem 400 dolarů, může být ztráta jednoho či dvou džobů, které dosud měli, problémem skutečně existenčním.
Zkraťme to, účelem tohoto textu není nějaký škodolibý výsměch kapitalistické Americe. Její inovativní a podnikatelská dynamika, stejně jako občanská energie, jsou stále obdivuhodné. Její individualismus je nenapodobitelný, jinde neopakovatelný.
Ale současné Spojené státy trápí něco nezdravého, náchylného k nákaze a jejím těžším projevům. Politika je toxická, společenská imunita nízká, organismus státního aparátu oslabený. Válka s koronavirem tak Ameriku nesjednotí. Už teď rozevírá její bolestné rány.
