Rusko den za dnem víc a víc ničí Ukrajinu. Na celé území této země dopadají rakety, bomby, ruská armáda sice prohrává, ale o to víc se mstí na civilních objektech, na civilistech a na energetických zařízeních. Útoky a ostřelování poškodily v uplynulých týdnech asi 30 procent ukrajinské energetické infrastruktury, což zavinilo výpadky elektřiny po celé zemi. Bez proudu zůstalo 1,5 milionu odběratelů energie v sedmi oblastech země. Ruské heslo zní: "Když je neporazíme, tak je aspoň totálně zničíme."
Vypadá jako počínání šílence posedlého nenávistí. Ale celá ta plánovaná, promyšlená devastace má svůj zvráceně racionální, zvrhle logický obsah. Taktika ruského prezidenta Vladimira Putina spočívá od začátku ve dvou rovinách. Za prvé vyděsit Ukrajince k smrti, maximální brutalitou je donutit kapitulovat, což se mu naštěstí nedaří. Za druhé co nejvíc a co nejhlouběji poškodit, rozložit Západ, především země Evropské unie. Putin snil svůj temný imperialistický sen o rozšíření Ruska minimálně na úroveň bývalého Sovětského svazu a o zničení demokracie.
Dobýt Ukrajinu se ruskému režimu nedaří, ale vyhání Ukrajince z jejich domovů. Jen západním směrem už ruská válka vyštvala okolo 11 milionů žen, dětí a mužů. Část z nich se zase vrátila, ale cílem útoků se čím dál víc stávají elektrárny, blíží se zima, bez energie bude těžké přežít. Představme si to u nás, venku pět deset pod nulou, nejde elektřina, nesyčí plyn, neteče voda. Máte děti, staráte se o staré lidi, nastává doslova peklo.
Musíme se připravit na další velkou uprchlickou vlnu z Ukrajiny, i když víme, jak rádi by se třeba od nás uprchlíci vrátili co nejdřív domů. Vraťte se, když umrznete, vraťte se, když vám kdykoli může spadnout na dům raketa. Vystavte tomuto riziku vlastní děti. Podle expertních odhadů se asi sedm milionů Ukrajinců vrátilo do vlasti, ale buďme si jisti, že na zimu z domova zase mnozí odejdou. Nic jiného jim nezbude.
Minulý týden o tom v Evropském parlamentu mluvila eurokomisařka pro vnitřní věci Ylva Johanssonová: "Jak Putin ztrácí na bojištích, tak se množí jeho útoky na nevinné občany. Každý den je ničena energetická infrastruktura nebo zásoby vody. Další lidé prchají z Ukrajiny a musí si být jisti, že naše dveře zůstávají otevřené. Ministři (míněno ministři zemí EU - pozn. red.) s tím souhlasí."
Do toho denně slyšíme o dvou nových hrozbách. První zní, že Rusové znovu zaútočí ze severu, z Běloruska a s Bělorusy. Může to však být jen taktické strašení, protože běloruská armáda je slabá a útočila by v komplikovaném lesnatém terénu, který se dá dobře bránit. Navíc zatím není posilována speciálními ruskými jednotkami a těžkou technikou. Ale hrozba to je a Ukrajinci ji jistě vnímají. Opakovala by se situace z letošního února, kdy Rusové zaútočili na Kyjev.
Zničit Kachovku - ďábelský plán
Druhá hrozba je doslova ďábelská. Rusové by mohli vyhodit do povětří vodní elektrárnu Kachovka, ležící na Dněpru na jihu Ukrajiny. Tuto variantu zveřejnil kupříkladu americký Institut pro studium války (ISW). Nastala by obrovská katastrofa - podle mě svými důsledky srovnatelná s použitím taktických jaderných zbraní -, jež by zasáhla rozsáhlou oblast okolo Chersonu i Cherson sám. Nový vrchní velitel ruské armády na Ukrajině, krutostí proslulý generál Sergej Surovikin, sdělil, že přijme tvrdá opatření, a okupační úřady vyzývají k evakuaci. Další důvod, aby lidé prchali, kamkoli to půjde. Navíc by Záporožská jaderná elektrárna přišla o vodu a umělá záplava by se vrhla i do ulic Chersonu.
Kdo namítne, "to by Rusové neudělali", měl by si vzpomenout, že už zničili přehradu v Kryvém Rihu. Tehdy jim šlo o to, aby řeka Inhulec odplavila pontonové mosty ukrajinské armády. Na lidských životech Rusům v nejmenším nezáleží, zvlášť ne pak armádě pod vedením Surovikina. Když to všecko sledujete, pravděpodobnost nové uprchlické vlny z Ukrajiny je opravdu mimořádně vysoká.
K tomu čísla Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) zaznamenaná k 18. říjnu. Počty Ukrajinců, kteří u nás dostali dočasnou ochranu, jsou registrováni: 448 625. V reálu jich je ovšem víc. Slovensko oficiálně registruje 97 737 ochráněných lidí z Ukrajiny a bylo s to zaznamenat i počet lidí, kteří přišli z Ukrajiny - 867 141 - a kteří se vrátili na Ukrajinu - 604 067. Podobně Polsko registruje 1 449 214 chráněných lidí, z Ukrajiny však překročilo jejich hranici 6 947 301 a zpět se vracelo 4 943 519 Ukrajinců. Jde o obrovská čísla a o obrovský pohyb směrem do unie i zpět na Ukrajinu.
Je nutné znovu a znovu připomínat, že ti lidé utíkají před smrtí, znásilněním, mučením, zohavením, zavlečením dospělých i dětí do Ruska. Prchají před nevyzpytatelným bombardováním civilních cílů. Prchají před blížící se zimou, během níž mnozí nebudou moct topit, svítit, nepoteče jim voda. Tohle všecko má na svědomí ruská zběsilost, ruská genocida. Není možné těm lidem nepomáhat, bylo by nelidské, bylo by putinovské odmítat je.
EU aktivovala systém dočasné ochrany, který zatím využily 4,4 milionu Ukrajinců, z 90 procent ženy a děti. Pod tímto statusem mohou v unii zůstat do jara roku 2024. Na dočasnou ochranu se váže bezvízový pohyb po schengenském prostoru, sociální pomoc a má se na ni vázat i přístup na trh práce.
Zdravotní sestry nepotřebujeme?
Jak tento pro Ukrajinky a Ukrajince důležitý moment vypadá u nás, víme. Nic moc. Ukrajinci končí v nejhůře placených zaměstnáních a pracují třeba na krátkodobé dohody nebo dokonce načerno. Mnoho lidí, kteří Ukrajincům pomáhají, mohou sledovat případy okolo sebe. Jeden, který sleduji v Praze: diplomovaná zdravotní sestra se marně snaží najít práci v nemocnici, ve zdravotnictví. Už umí jakž takž česky, zdravotních sester máme, jak víme, málo, ale nabízejí jí po mnoha urgencích jen práci "dělníka ve zdravotnictví", který přijde jen tehdy, když nemocnice potřebuje, nemá stálou pracovní dobu, čeká na zavolání. Chtěli by po ní kurz pro sanitáře, na místo sestry nemůže ani pomyslet. Což je podle mě chyba systému.
Podle OECD vynakládá nejvíc peněz na ukrajinské uprchlíky Polsko, zatím cca 8,4 miliardy eur, druhé Německo necelých sedm miliard eur. Třetí nejvyšší náklady pak nese Česko, necelé dvě miliardy eur. Jak Polsko, tak Česko nyní žádají po EU maximální solidaritu. Vzpomeňme si však na uprchlickou vlnu 2015 a na ostudné chování české vlády, kdy jsme odmítali kohokoli k nám vzít a pomáhat. Časy se naštěstí změnily, přesněji vláda se změnila. Předseda té minulé Babiš proti ukrajinským uprchlíkům brojí i dnes. Nechutné.
Ukrajina je pro nás hlavním zdrojem utečenců, ale obdobný proces se odehrává na jihu EU. Jeho důsledek zaznamenáváme i na českých hraničních přechodech, proto ty se Slovenskem hlídá policie. Především balkánskou cestou přichází proud migrantů z jihu. O koho jde? Jsou to Syřané a Afghánci prchající z Turecka, migranti z řeckých ostrovů, které tamní vláda sváží na pevninu a oni pokračují na sever, dále lidé z Bosny a Hercegoviny, kde uvízli kvůli proticovidovým opatřením, ale nyní pokračují dál, a lidé ze Srbska, kam přilétají Tunisané, Egypťané nebo Indové.
Podle Frontexu za prvních osm měsíců letošního roku překročilo nelegálně vnější hranice EU zhruba 190 tisíc lidí. V meziročním srovnání se jedná o 75procentní nárůst. Každý z posledních tří měsíců zažádalo na vnějších hranicích EU o azyl vždy více než 70 tisíc lidí. Blíží se další migrační krize a státy EU na jihu jsou již zahlceny.
Jak ven z jižní vlny? Podle expertů by mělo Řecko přehodnotit svou azylovou politiku a nutná je hlubší spolupráce se západním Balkánem. Sem patří tlak na srbskou vládu, aby změnila svou příliš benevolentní vízovou politiku. Evropské unii by pomohlo, kdyby se konečně dohodla na parametrech reformy společné azylové a migrační politiky.
Česko je silně závislé na pomoci Bruselu, bez ní migraci z Ukrajiny nezvládneme. Ukrajině nesmíme přestat pomáhat, Ukrajince nesmíme přestat přijímat. Kdo nadává na pomoc utečencům před válkou, měl by si představit, že se sám dostane do jejich situace, že bydlí třeba v Chersonu a hrozí mu smrt utopením, že bydlí v Kyjevě a kdykoli může jemu, jeho dětem, jeho blízkým spadnout na hlavu bomba či raketa. Ocitli jsme se v čase, kdy se musíme uskrovnit a kdy máme pomáhat. Jsme ve válce a v té válce za nás umírají Ukrajinci.
