V první fázi ukrajinské uprchlické krize Česko uspělo. Politici se po letech protiuprchlického běsnění zachovali zase jednou lidsky a plošně nabídli útočiště běžencům před atakem Vladimira Putina. Státní správa velmi těžce, ale přece jen začíná mobilizovat své zdroje, aby příliv statisíců Ukrajinců zvládla. A občanská společnost morálně i materiálně lepí díry tam, kde to stát nezvládá.
Tato fáze však brzo skončí a úplně to nejhorší, co by se mohlo dále stát, by bylo rozhoření veřejné debaty, zda více pomáhat Ukrajincům, či českým obyvatelům. Je to zcela falešný problém. Je jasné, že uprchlíci v takových počtech potřebují pomoc za miliardy. A tato investice se Česku vyplatí, protože půjde zároveň o pobídku si najít legální živobytí, ze kterého zase brzo do rozpočtu poplynou daně, zdravotní a sociální pojištění.
To ale neznamená, že veškerá podpora má být koncentrována jen na uprchlíky. Guvernér ČNB Jiří Rusnok očekává až čtrnáctiprocentní inflaci. To přežijí málokteré rodinné finance. Nezapomínejme, že mnohé české domácnosti se už před Putinovou agresí propadly do energetické chudoby a stát příliš nepomohl. Nyní se vše ještě výrazně zhoršuje.
Pokud chce vláda udržet v Česku sociální smír a zároveň celonárodní solidaritu s Ukrajinci, měla by konat. Něco to jistě bude stát, ale nicnedělání bude nakonec stát mnohem více.
Pomýlená válka o benzin
Dobrým příkladem zcela falešného dilematu, komu se má a komu se nemá pomáhat, je spor o státní zásah do ceny pohonných hmot, které úspěšně dobyly padesátikorunovou kótu za litr. Nacionalističtí politici vykřikují, aby se začalo konečně pomáhat i "našim" Čechům. Vláda tvrdí, že na radikální zásah do cen nemá finance.
Takto se opravdu moc daleko nedostaneme. Stačí se přitom podívat do sousedního Polska, které se potýká se zdaleka největší částí uprchlické vlny, a přesto tamní politici jsou schopni stále vnímat celkovou ekonomickou realitu. Jedním z opatření je právě snížení DPH na pohonné hmoty z 23 na osm procent. Podobný zásah do cen vidíme v mnoha dalších státech, naposledy se přidala Francie a už i Německo navrhuje slevu při tankování.
Česká vláda se však rozhodla nic zásadního nedělat. Prý to jsou "Putinovy ceny", se kterými nejde příliš hnout. Všeho všudy vláda zrušila přimíchávání biosložky, což je jistě zásadní zpráva pro jeho největšího výrobce, jistého Andreje Babiše, ale na ceně pro motoristy se to neprojeví skoro nijak. Odpuštění silniční daně je miniaturní pomoc pro velmi malý segment řidičů. A kontrola marží je ze všeho nejvíce byrokratický nesmysl.
Je absurdní, že když cena benzinu a nafty byla stabilní, tak koncem roku 2020 poslanci schválili v rámci daňového běsnění i snížení spotřební daně o korunu na litr. Nyní je cena horentní, a prý už to nejde. Na první pohled je rozdíl zjevný - předtím bylo před sněmovními volbami, nyní je po nich.
To je ale velmi krátkozraká politika. Pokud nastane extrémní ekonomický výkyv, stát má intervenovat, aby potom za mnohem větší peníze nemusel dotovat sociálními dávkami domácnosti v chudobě a počítat ušlé zisky po zkrachovalých podnikatelích.
Pokud vláda nechce pomáhat plošně, byť v energiích či pohonných hmotách už je to asi i odůvodněné, měla by pomáhat alespoň cíleně. Ani to se však neděje. Ještě v minulé vládě Karel Havlíček oznamoval energetické vouchery pro chudší domácnosti, nic z toho nebylo. Nová vláda zas přísahala na vyšší příspěvek na bydlení, který je však nedostatečný a je to byrokratické martyrium. Reálně stát uprostřed inflačního tornáda nepomáhá chudším vůbec nijak.
Jakkoliv není utrpení Ukrajinců s ničím nyní v Evropě srovnatelné, není to přeci pražádná omluva pro apatii vůči vlastní ekonomice, kde si lidé tak maximálně mohou vybrat, zda nemají na zaplacení energií, či plné nádrže auta.
Přiznejme si, že to bude drahé
Čeští politici by měli občanům přiznat, že tento rok bude opravdu velmi drahý a falešným dilematem mezi pomocí Ukrajincům či Čechům se rozhodně nezlevní. Německý ministr financí Christian Lindner už připravuje revizi tamního rozpočtu, kam přidá nové výdaje na podporu německých domácností, výdaje na uprchlíky i navýšení obranného rozpočtu.
V Německu to jde, ne však u nás, kde se právě schválil opožděný rozpočet, který ale už nyní je zcela nereálný. Čestné by bylo dát na stůl fakta. Na ekonomickou pomoc uprchlíkům budou třeba ještě tento rok miliardy. Přitom platí, že čím rychleji se vytvoří systém dostatečného příspěvku na bydlení a snadného vstupu na trhu práce, tím to bude nakonec pro český stát levnější.
Desítky miliard pak bude stát boj s inflací u českých domácností a firem. Dosavadní pomoc je zcela žalostná. Pro třetinu domácností je nenadálý výdaj kolem deseti tisíc korun problém. To tak s bídou může nyní stačit na dorovnání vzestupu záloh za energie, jenže inflace zdražuje i mnohé další výdaje od tankování po jídlo. Můžeme tomu jistě říkat třeba Putinovy ceny, ale povinností státu je pomoci, protože později to pro erár bude jen o to dražší sociální problém.
V žádném případě přitom nepodlehněme selským počtům, že když nedáme miliardy na Ukrajince, tak o to více nám zbude na "naše" Čechy, případně opačně. Ani před jedním z výdajů se totiž nedá utéct.
Falešná výmluva na inflaci
Marketing Andreje Babiše předstíral, že lze všechno. Marketing Petra Fialy předstírá, že nelze nic. Těžko říct, co je více škodlivé. Úplně nejhorší je výmluva, že nyní nelze poskytovat nejrůznější protikrizové úlevy, protože by to dál roztočilo inflaci. To je absurdní hned ze dvou důvodů. Za prvé se stát má chovat nejprve protikrizově a až pak protiinflačně. A hlavně na škudlení erárních jednotek miliard na protikrizovou pomoc z téměř dvoubilionového rozpočtu není ve skutečnosti takřka nic protiinflačního. Drahotu porazí především centrální banka prudkým zdražováním peněz. Stát k nižší cenové hladině může přispět, tak jako v okolních zemích, dočasným snížením spotřebních daní či DPH, ne škrtáním.
Aktuální vládní otálení s pomocí je o to absurdnější, že víme, co se zde dělo před sněmovními volbami. Čeští vládní i opoziční politici společnou rukou v předvolebním šílenství pustili do ekonomiky na 100 miliard korun snížením daní fyzických osob, zběsile rušili a snižovali vše možné od nemovitostních daní až po spotřební daň na naftu. Zneužívali covidovou krizi, jen aby získali voličské hlasy. Skoro nic z toho přitom nemělo ekonomickou logiku a jen to podporovalo znovuoživení inflace.
A nyní se bojí vydat uprostřed války s Ruskem odůvodněné desítky miliard na ekonomickou pomoc? A ještě někteří národovci zkouší rozeštvat soudržnou společnost mylnou debatou, zda jsou potřebnější Češi, či Ukrajinci?
To je nepřijatelné a také velmi nebezpečné.
