Tým Miloše Zemana se v předvolebním videu rozhodl vsadit na odbornost. "Když posíláte vaši matku na důležitou operaci, kdo má držet skalpel? Zkušený chirurg, nebo student prvního ročníku?", ptá se klip sugestivně.
Přehlédněme, že vyznavači profesionality bohužel neuplatnili stejně přísná kritéria na vlastní práci - každý zkušený korektor by jim vysvětlil, že správně česky by mělo být "svou matku", ne "vaši". Klip poskytuje námět k podstatnějšímu zamyšlení.
Volba na prezidentovu politickou zkušenost asi nepadla náhodou. Miloš Zeman jí za skoro třicet let v politice nasbíral jako málokdo. Tady mu body přiznávají i jeho odpůrci. Tvůrci klipu mají v tomhle pravdu - ano, když nastupujeme do letadla, chceme, aby ho pilot řídil stejně jistě, jako se Miloš Zeman pohybuje v politice.
Leckdo proto nad videem bez přemýšlení pokýve souhlasně hlavou. A skočí tak jeho autorům na špek. Uvěří, že odbornost a zkušenosti jsou definitivním měřítkem vhodnosti adepta na jakoukoliv práci. A ne snad, zeptá se, když uslyší reakci začínající slůvkem "ale". Oč jiného vám půjde na operačním stole?
Reklamy nám ale obvykle neříkají celou pravdu, a tahle není výjimkou.
Odbornost a zkušenosti jsou v mnoha profesích nezbytnými podmínkami k jejich výkonu, často přísně vyžadovanými i zákonem. Chirurg musí mít atestace, pilot odlétané hodiny. Pro politiku to sice neplatí, ale i v ní znamenají zkušenosti nezpochybnitelné plus.
Existuje ale ještě důležitější předpoklad. Tak důležitý, že ho pokládáme za samozřejmost. A tady není žádný rozdíl mezi lékařem a prezidentem - odbornost a zkušenosti budou u obou přínosem pouze tehdy, když je na operačním sále a na Hradě budou využívat ve prospěch pacientů a občanů. Nás všech.
Jistěže nás před operací bude zajímat především odborná pověst lékaře, který ji má vést. Nebudeme se ho na operačním stole například ptát, koho volí (ano, vím, že Ronald Reagan to kdysi udělal, ale to teď nechme stranou). Ale asi by nás šokovalo, kdyby se na něco podobného se skalpelem v ruce zeptal on nás. "Koho volíte? Nejste náhodou novinář? Nebo dokonce muslim? Nepracujete v neziskovce? Já jen, jestli si mám dát záležet, nebo vás můžu odfláknout."
Přesně tohle dělal celé první prezidentské období Miloš Zeman. Svůj nezpochybnitelný politický um dal plně do služeb zájmů svých vlastních a svého okolí. A nasazoval ho proti všem, v kom viděl nepřítele.
Voličům Zemanova protikandidáta z roku 2013 Karla Schwarzenberga bývá občas vyčítáno, že se nesmířili s výsledkem volby. Nemyslím, že je to pravda. Jsem přesvědčen, že Miloš Zeman mohl být úspěšný prezident. I mnozí z těch, kdo ho nevolili, cítili závan svěžího vzduchu, když s předsedou Evropské komise José Barrosem vztyčili vlajku EU na Pražském hradě. Nebo když v inauguračním projevu odsoudil neonacismus a prohlásil, že chce být "prezidentem všech občanů, bez rozdílu jejich politických názorů".
Bohužel, atmosféru uplynulých pěti let neotravovaly občasné výkřiky "Zeman není můj prezident!" od prezidentových odpůrců, ale soustavné volání "Nejste moji občané!", které se celou tu dobu neslo opačným směrem - z Hradu k širokým skupinám Čechů a Češek.
Jakou vyvinul Miloš Zeman za své funkční období snahu o diskusi s kýmkoliv, kdo se ocitl na seznamu jeho nepřátel? Jaké velkorysé, smířlivé gesto udělal? Sešel se s univerzitními rektory, když ze solidarity se dvěma kolegy bojkotovali oslavy 28. října? Zajímal se v terénu o práci nevládních organizací, než je nazval pijavicemi? Sešel se s českými muslimy nebo příslušníky jiných menšin? S kolika Romy si promluvil, aby si ověřil, zda skutečně tvoří 90% "nepřizpůsobivých"? Když měl pochybnosti o tzv. inkluzi - navštívil školu, kde společné vzdělávání handicapovaných a zdravých dětí funguje, aby vyzdvihl dobrý příklad? Nebo takovou, která s tím má problémy, aby na ně ukázal a pomohl je řešit? Reagoval na kritiku své orientace na Putina a Čínu jinak než tím, že ji na truc stavěl na odiv čím dál okatěji?
Zeman neudělal nic z toho. Obehnal se zdí, za níž měli přístup jen pochlebovači. Na ty, kdo zůstali vně, dopadaly Ovčáčkovy posměšky, nálepky ("pražská kavárna"), urážky ("svině" o Bohuslavu Sobotkovi, "pijavice" o neziskovkách), vtipkování o kalašnikovech a hlavně - zkušené a jisté politické manévrování, které je mělo vně udržet.
Nejde přitom o to, že by hlava státu musela na všechny strany souhlasně přikyvovat. Ale musí ukázat i těm, s nimiž nesouhlasí, že je i jejich prezident. Že nejsou nepřátelé, ale občané. To Miloš Zeman nedokázal.
Proto jsou nám jeho schopnosti a zkušenosti málo platné. Škoda, má jich opravdu hodně, mohl z něj být vynikající chirurg.
To by ale musel rány na těle společnosti zacelovat, ne otevírat.
