reklama
 
 

Lidi, pojďte si hrát! Karel Janeček nabízí hru Prezident 21, snesitelnou lehkost bytí

22. 12. 2016 12:45
Víc hlasů pro voliče znesnadňuje výhru extrému, protože extrém je pevnost, z níž se nevylézá, extrémní volič má vždy jen jednoho favorita-boha.

Matematik Karel Janeček si hraje a rád by, abychom si hráli i my. Každému, kdo má internet a zájem, dal vánoční dárek: může se bavit při hledání hlavy státu, při hře na hledání českého nejvyššího ústavního činitele. Ve středu spustil interaktivní internetovou hru Prezident 21.

Účastník té zábavy dostane tři kladné plus jeden záporný hlas a může vybírat jen takové postavy, které splňují podmínky pro prezidentskou funkci. Hra tedy kopíruje realitu a zároveň závisí na počtu lidí, kteří se jí zúčastní. Smysl má jen při velkém množství hráčů. Logicky, jinak mnoho o našich představách nevypoví.

Janeček vychází ze svého projektu Demokracie 21, o němž sám říká: "D21 je systém, který zefektivňuje jakékoliv skupinové rozhodování. Umožňuje lidem použít více než jeden hlas a tím zvyšuje počet těch, kteří jsou s výsledkem spokojeni. Platforma D21 je použitelná v obcích, firmách, ale i v partě kamarádů. Politické volby podle D21 přinesou kvalitnější demokracii. Vtáhnou občany více do hry a posílí volební vyhlídky schopných a věrohodných kandidátů."

Matematikova inovace tkví v tom, že disponujete více hlasy, což umožní přesnější vyjádření preferencí. "Jde o jednoduchý algoritmus: počet hlasů každého hlasujícího je dvakrát větší, než je počet vítězných možností. Většinou chcete znát jednoho vítěze, například projekt, který má mezi hlasujícími nejvyšší podporu, nebo místo, kam vyrazíte na výlet. V takovém případě disponuje každý z hlasujících dvěma hlasy, neboť vítězem může být jen jeden projekt či jedna lokalita. Pro zpřesnění preferencí je možné použít i negativní hlas. Těch může hlasující vždy udělit dvakrát méně než hlasů kladných." U hry na volbu prezidenta to funguje podle tohoto modelu.

Výhrady? Volba hlavy státu je příliš vážná věc, není to hra, i když máme parlamentní, nikoli prezidentský politický systém. Jiné výhrady vyjádřil politolog Jiří Koubek, podle nějž jde u D21 o volební inženýrství, které trestá stranické voliče a je založeno na mylném předpokladu, že strany jsou špatné a nejhorší pak ty staré.

Odkud plyne, že D21 útočí na staré strany? Z možnosti uplatnit víc hlasů? To je stejně absurdní, jako by bylo absurdní tvrzení, že útočí na staré prezidentské kandidáty, třeba na Miloše Zemana. (Pravdou je, že ve hře Prezident 21 Zeman zatím zrovna nevede, ale to má zjevně jiný důvod: jeho voliči si nehrají, spíš vypadají smrtelně vážně.)

Nesmrtelná nevážnost

Otázkou je, jak dlouho by takový nový způsob volby občanstvo "bavil". Jestli by pak nečekali za rok další inovaci, jinou zábavu, jak jsou na to ve svém okolí zvyklí.   

Každopádně je na Janečkově hře o Hrad pěkná právě ta lehkost a hravost, nesmrtelná nevážnost, která ovšem zároveň nabízí skutečně převratný model volení. Mít víc hlasů pozitivních a také méně (zde jeden) negativní, poskytuje netušené možnosti.

Více hlasů voliče přirozeně vede k rozvaze, k hlubšímu zamyšlení. Není to jen systém: Já chci Pepu, a když nevyhraje Pepa, tak jsem naštvanej a nespokojenej a na politiku kašlu. – Úvaha pak zní: Pokud ne můj Pepa, tak kdo je second best? Nebo třetí nejlepší? Jakmile dám hlas více než jednomu, opouštím pevnost, připouštím varianty, kompromis, změnu.

Janeček dodává, že více hlasů pro jednoho voliče eliminuje či znesnadňuje výhru extrému. To sedí, protože extrém je pevnost, z níž se nevylézá a nevykukuje, extrémní volič má jen jednoho jediného favorita-boha, nikomu jinému nepřeje a nedá, takže další hlasy nevyužije (jedině ty negativní, ale těch dostane méně než pozitivních).

Výhodou Prezidenta 21 je pak taky to, že, možná, zaujme mladé voliče. Pro ně je ten projekt ušitý. Internet je jim bližší než noviny, hřiště nebo ulice. A jejich život by často rád byl hrou. Na více možností jsou dnes taky běžně zvyklí.

Další význam hry o Hrad: připomíná nám, že je to opravdu do jisté míry hra, sázka do loterie. Vybereme a čekáme, jak náš žeton dopadne. V Česku (jinde taky) žijeme v obrovském napětí, všecko se poslední dobou vnímá černobíle, ano–ne, buď–anebo, jiná možnost neexistuje. Buď vyhraje Schwarzenberg, nebo v Česku nechci žít, a podobné hlouposti. Ale ona to není pravda, jen extrémní lpění na jedné osobě, žít se tu dá i za Zemana.

Nevýhoda? Janečkova hra je moderní, interaktivní, internetová, pro nemálo lidí však právě díky tomu nezajímavá nebo nepřístupná. Navíc s ní přichází "miliardář" (a není to Babiš), takže si lidé budou říkat: Co tím ten chlap sleduje? Kolik na tom vydělá? Bacha na věc. – Už jim třeba nesecvakne, že ten miliardář je matematik, který s takovými modely zjevně umí pracovat, přemýšlet o nich.

Hrát si je zdravé, tvůrčí, Janeček je mladý a ještě pořád si hrát nezapomněl. Nabízí hru, která může vyústit v systém, kde se nevolí "menší zlo" a kde volby nemusí otravovat. To není špatné. Nabízí snesitelnou lehkost bytí.

autor: Martin Fendrych | 22. 12. 2016 12:45

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama