Pozorně sledujeme rašící polemiku nad spisovností slova abysme, které zatím počítače tupě opravují na abychom.
Nejpozoruhodnější nám přišel spor o to, zda je užívání abychom "snobárna" a jestli pravidla českého jazyka slouží k tomu, aby někdo mohl jiné „buzerovat" a dělat se lepším než oni.
Tenhle sociální rozměr jazykových polemik jsme zatím ve Slovíčkaření nedocenili a slibujeme, že to napravíme. A to hned. Takže my, elitáři, samozvanci z horních deseti tisíc, pravidla používáme, jasně, že nejradši jako klacek. Kromě toho máme rádi hóch nóbl češtinu se slušnou slovní zásobou. Prostě snobárna, no. Buran ať si dělá chyby, jaké umí. Jestli se nechá buzerovat nějakým vzdělanějším šikanistou, je to jeho problém.
Kdosi také do diskuse napsal: My tu nejsme pro pravidla, ale pravidla pro nás. Tak to rozhodně stojí za zamyšlení … hlavně si nedělat násilí a v řeči se pohodlně rozvalit, co? Na nákup v teplákách a voběd dlabat žící. A měli bysme pokoj.
Policie stále častěji tají jména přepadených bank. Ze zpráv se běžně dozvídáme, že někdo vyloupil „pobočku peněžního ústavu" a dost. Na zbytek se ptejte v místní hospodě.
Dřív policie jenom odmítala říkat, kolik lupiči ukradli. Tohle je krok dál.
Jde o trend, nebezpečnější než celý náhubkový zákon. Protože tady žádný zákon nic takového nenařizuje, vůbec není problém oznámit, v jaké bance někdo loupil. Znát to je dokonce veřejný zájem!
Bankám se ale takové titulky samozřejmě nehodí do krámu. Přepadení jim dělají špatnou reklamu. Neřkuli statistiky, kolik loupeží na tu kterou bankovní firmu připadá. Taková informace je už dnes z veřejných zdrojů nezjistitelná.
Veřejná řeč se škrtí v zájmu soukromých bank. Jak by se jim asi líbilo, kdyby se chtěly něčím blýsknout, a pak se v novinách dejme tomu dočetly, že na charitu přispěl jakýsi anonymní „peněžní ústav"?
Určitá část Čechů (přebytečná adjektiva slovíčkáři milují a sbírají) má prý psychologický problém ztotožnit se s brandem České spořitelny, zjistili v centrále Erste Group. Proto plánují založení nové banky, která by byla trendy utrácivá, ne staromódně spořitelnická.
Za kolektiv Slovíčkaření přiznáváme, že máme problém dokonce s jakýmkoli brandem, takže jak se co rebranduje nebo obranduje, to se nás netýká.
Ještě k těm zbytečným adjektivům a přeurčeným významům: předseda vlády tuhle v televizi pravil, že když se zvednou přímé daně, klesá konkurenceschopnost, to je prý empirická zkušenost. Pro nás ale spíš nečekané překvapení, z úst prvního ministra.
Náš oblíbený veterinární newspeak, to je pro změnu přehlídka tabu. Když se vybíjí nakažená farma, říká se tomu sanace, už i stará dobrá jatka někdo přestavěl na masokombinát. A na zkaženém drůbežím odhalili veterinární inspektoři smyslové změny.
Rozumějte našich smyslů, ne smyslů těch nebohých slepic. Co se stalo? Jaký smysl nás varoval? Zrak? Možná. Čich? Tak to bychom si tipli. Chuť? To snad už ne, probůh.
Ne, vážně nestojíme o nějaké nechutné podrobnosti, ale na druhou stranu žádáme, aby se s námi mluvilo jako s rovnými. Mámo, táto, tu paštiku vyhoďte, vykazuje smyslové změny!
Výzbroj české armády právě obohacují nové útočné pušky. To je terminus technicus, útočnou pušku vojáci s radostí fasují místo samopalu vzor 58. Podle Wikipedie jde o otrocký překlad z německého Sturmgewehr, což je záležitost druhé světové války, ale blbě by to vypadalo i bez toho. Copak nová armádní strategie hodlá na někoho útočit, něco dobývat?
K čemu ministerstvo, tak mírumilovně nazvané obrany, potřebuje útočné pušky? V holubičím názvosloví se vyskytla chyba.
Zaslechli jsme, mezi řečí, jméno Vobama. Vážně. Čistá radost. Vopravdu.
