Kolotoč americké politiky jede nonstop, nedopřává oddychu. A skoro nikdy nepřestává být zajímavý, často i zábavný. O kandidatuře republikánky Nikki Haleyové do prezidentských voleb 2024 platí oboje. Není sice první, už loni v listopadu souboj o Bílý dům oficiálně odstartoval exprezident Donald Trump. Jenže to se čekalo, překvapivé bylo snad jen to, že tak učinil týden po kongresových a guvernérských volbách, v nichž jeho důležití kandidáti propadli - a strana se tak začala ptát, zda už by jí bez Trumpa nebylo lépe.
Přesně proto je čerstvě ohlášená kandidatura Haleyové, bývalé guvernérky Jižní Karolíny, pozoruhodná. Podle aktuálních průzkumů by moc šancí mít neměla. Drtivou většinu pozornosti republikánských voličů totiž poutá vyrovnaná dvojice tvořená Trumpem a floridským guvernérem Ronem DeSantisem - i když ten ještě kandidaturu oficiálně neoznámil. Na všechny ostatní adepty už zbývají jen drobky zájmu.
Mezi nimi, v tomto druhém sledu, si ovšem veden nejlépe právě Haleyová. A rozdráždila tak představivost americké analytické scény. Podle jednoho z komentářů představuje "záhadu". Ve vztahu k Trumpovi totiž prošla typickým republikánským vývojem, který zahrnuje fáze odmítání, děsu, podvolení se a někdy nakonec i fascinace. Na začátku jeho první kampaně před volbami v roce 2016 jej považovala za nepřijatelného, pro republikány nebezpečného a toxického kandidáta. To jí pak ale vůbec nebránilo v tom, aby se později stala členkou jeho týmu i americkou velvyslankyní při OSN.
Get excited! Time for a new generation.
— Nikki Haley (@NikkiHaley) February 14, 2023
Let’s do this! 👊 🇺🇸 pic.twitter.com/BD5k4WY1CP
Na druhou stranu - na rozdíl od řady ostatních republikánů, kteří se bývalému prezidentovi zcela podrobili, ona s ním dokázala žít, aniž by s ním přitom rovnou i takříkajíc vyla. Udržovala si od něj určitý distanc a uměla se dokonce ozvat se stanovisky disentními vůči jeho názorům a výrokům. Americká veřejnost to vnímala a oceňovala. Hodnotila Haleyovou nejlépe ze všech Trumpových spolupracovníků. Dokonce i pozitivněji než ministra obrany Jima Mattise, který byl jinak brán za jednoho z mála "dospělých" v prezidentově nejbližším okolí.
Po Trumpem inspirovaném útoku na Kapitol, kterým v lednu 2021 vyvrcholilo jeho popírání prohry v prezidentských volbách roku 2020, udělala Haleyová piruetu. Nejdříve uvedla, že exprezident se v politice odepsal a že historie ho tvrdě odsoudí. Následně se však Trumpem znovu smířila a prohlásila, že mu nebude stát v cestě, pokud se znovu rozhodne ucházet o nejvyšší úřad.
Osm voleb, sedm proher
Exprezident tak učinil, Haleyová jde nyní přesto proti němu, tedy další obrat. A znovu se sdělením, že Trump by měl odejít do politického důchodu. Zaprvé proto, že je senior - je čas na "generační změnu", prohlašuje jedenapadesátiletá Haleyová a dodává, že politici nad 75 let by měli podstupovat "povinné testy psychické způsobilosti".Týkalo by se to nejen osmdesátiletého Joea Bidena, ale právě i o čtyři roky mladšího Trumpa.
Vedle tohoto gerontologického šťouchance je ovšem důležitější, že podle exguvernérky je Trump pro stranu, pro její volební šance už koulí na noze . "V sedmi z osmi posledních prezidentských voleb jsme ve všelidovém hlasování prohráli," upozorňuje Haleyová, aniž by přímo řekla, že naposledy, hned dvakrát za sebou, šlo o Trumpa.
Ve volbách 2016 měl v americkém systému volitelů ještě štěstí, že i prohra bezmála o 3 miliony hlasů mu stačila na Bílý dům. O čtyři roky později, kdy už získal o 7 milionů hlasů méně než Biden, to už nevyšlo a odešel poražen úplně.
Podle Haleyová je Trump prostě pasé, republikáni by měli obrátit list. Jenže co by mělo být napsáno na té další, nové stránce? Něco napovídá osobní příběh i její některé dřívější politické postoje. Je dcerou imigrantů z Indie, vypracovala se z účetní ve firmě svých rodičů až na výsluní americké politiky. Nikdy neprohrála volby, jako guvernérka se v roce 2015 zasadila o odstranění vlajky Konfederace ze stožáru u budovy státního parlamentu Jižní Karolíny.
Stalo se tak v reakci na tragický čin, kdy v černošském kostele zahynulo rukou bílého střelce vyznávajícího nadřazenost své rasy devět lidí. I tak ovšem šlo - v jižanském státě a od republikánské guvernérky - o politicky riskantní, statečné rozhodnutí. Haleyová tak v některých ohledech zastupuje "předtrumpovskou" stranickou politiku.
Pozor na tvrďačku Nikki
Nestraší imigračními hordami, které do USA prý přichází znásilňovat ženy a krást, nekoketuje populisticky s rasismem, na rozdíl od Trumpa o takové hlasy nestojí. A v zahraniční politice prosazovala jako velvyslankyně při OSN ráznější, více intervencionistickou politiku než její tehdejší šéf.
Zároveň je ovšem zřejmé, že v kulturních válkách by šla demokratům do těla stejně tvrdě jako Trump. Při oznámení své kandidatury brojila proti "socialistické levici", která chce "přepsat historii Ameriky", což doprovázely výjevy z demonstrace hnutí Black Lives Matter, pálení americké vlajky i záběr na progresivní demokratickou kongresmanku Alexandrii Ocasio-Cortezovou.
A ani Trumpův brutální, preventivně útočný, provokativní styl není Haleyové cizí. "S násilníky se nemazlím," nechala se slyšet guvernérka. A zdá se, že těmi "bullies" nemyslí jen představitele Ruska a Číny, dvou zemí, o kterých ve svém videu přímo mluví. Ale že to je i vzkaz dovnitř Ameriky. A také přímo Trumpovi - "nebojím se tě, ring volný".
Jak už bylo řečeno, američtí komentátoři, zvláště ti konzervativní, teď mají Haleyové plnou hlavu. Podle mnohých by byl její případný úspěch v primárkách pro republikány dobrou zprávou. David Brooks, sloupkař deníku New York Times, například míní, že bývalá guvernérka kandiduje s poselstvím "ukončeme chaos, budu populistkou, ale při smyslech". Jak ovšem dodává, "otázkou je, zda se republikáni ještě vůbec mohou stát normální stranou."
Příští, nebo budoucí prezidentka?
Jeho kolega, komentátor Bret Stephens, to vidí tak, že pokud podtónem pravděpodobné kandidatury Rona DeSantise je sdělení, že "je Trumpem, ovšem bez jeho osobnostních defektů", tak u Haleyové zní, že "je Republikánskou stranou zbavenou Trumpa". Stephens dává jejím šancím - na škále jedna až deset - poměrně optimistickou sedmičku.
A Henry Olsen, který píše pro Washington Post, už přímo vykresluje, jak by Haleyová mohla uspět. Podle jeho mínění by potřebovala získat pod jednu střechu dvě skupiny republikánských voličů. "Starou gardu tíhnoucí ke straně z éry Reagan-Bush" a ty, kteří "tíhnou k 'lite' verzi Trumpova MAGA hnutí". Ti první mají podle Olsena rádi "oldstylová republikánská témata a způsoby", ti druzí zase "chtějí bojovníky, kteří budou pracovat s horkými tématy, jako je imigrace a kultura".
Také Olsen ovšem nechává bez odpovědi, zda k nějakému takovému republikánskému prolnutí vůbec může dojít. A aby byla tahle tajenka ještě těžší, připojuje jeden postřeh. Na prvním předvolebním shromáždění byla uvedena jako "budoucí" (future), nikoli jako "příští" (next) prezidentka USA. Takže není to náhodou tak, že ve skutečnosti si v tuto chvíli myslí na viceprezidentku a až pak někdy na nejvyšší úřad? K čemuž doplňme ještě jeden, ale už poslední dotaz. Chtěla by být případně viceprezidentkou i v Bílém domě Donalda Trumpa, kterého nyní bez pardonu posílá do starého železa?
Samé otázky, žádné odpovědi. I když jednu věc jsme se vstupem Haleyové do kampaně již dozvěděli. Nadcházející republikánské primárky budou obrovským politickým dobrodružstvím. V přímém přenosu budeme sledovat řež o budoucnost strany. A ať už to bude návrat do minulosti, nebo prodloužení Trumpovy přítomnosti - či cokoliv mezi tím -, bude to zajímavé, napínavé a důležité.
